Plasty místo chromu

Tak jako u T603, ani u T613 nechyběly průběžné modernizace. Model T613-2 z léta 1980 dostal mírně posílený osmiválec, jinak se ale od původního vozu vzhledově moc neodlišoval. To až Tatra 613-3 (na obrázku vlevo), jejíž výroba začala nakonec až v roce 1986, vyměnila chrom za celoplošné plastové nárazníky a plastové kryty kol. Tehdejší doba už chromu tolik nepřála. Mírných změn se dočkala i světla na obou koncích auta nebo provedení interiéru.

Po roce 1989 to pak šlo ráz naráz. T613 se ve velkém začala zbavovat ministerstva i prezidentská kancelář a Tatra se musela vypořádat s příchodem tržního prostředí a západní konkurence. To vedlo k dalším modernizacím, první větší z podzimu 1991 dostala označení T613-4 (obrázek vpravo) a kromě nových nárazníků či světel přivezla i prodloužený rozvor. Na výběr tak rázem bylo auto s 2980 nebo 3130 mm mezi nápravami.

Posléze dostal osmiválec dva řízené třícestné katalyzátory nebo elektronické vstřikování paliva, což mělo dále snižovat spotřebu a také vypouštěné emise. Novinkou byla také pětistupňová manuální převodovka. Výroba se po neúspěšné privatizaci Tatry stala víceméně zakázkovou, česká automobilka nedokázala držet krok s konkurencí, která uměla lepší auto nabídnout za stejné nebo dokonce lepší peníze. Poslední vzhledová modernizace z roku 1995 byla už jen labutí písní T613, jejíž pověst nezachránila ani snad v jediném kuse vyrobená verze Mobicom. To byla mobilní kancelář s televizí, videem, faxem, telefonem, přenosným počítačem nebo otočným sedadlem spolujezdce.