Den 9 Laponskem až na Nordkapp

Ráno opouštíme Finsko. Hodinky si přeřizujeme zpět na středoevropský čas. Přejíždíme přes hranici norského Karigasniemi. Norsko tady na severu tvoří jakýsi oblouk na konci Evropy. Tady už se husté lesy střídají s otevřenými planinami. Už nám chybí jen pár desítek kilometrů, abychom dosáhli cíle naší expedice. Nordkapp leží na ostrově Magerøya. Absolvujeme proto cestu skrz 7 km dlouhý podmořský tunel (212 metrů pod hladinou moře). Základnu si děláme v Honningsvågu, nedalekém rybářském městečku. Na Nordkapp už to je jen třicet kilometrů po klikaté asfaltce. Vystoupáme po klikaté silnici, jedeme po holé planině se zbytky sněhu, platíme vjezd do nejsevernější oblasti kontinentální Evropy…Hurááá a jsme tady!

Dojeli jsme do nejsevernějšího bodu Evropy. Samotný Nordkapp se nalézá na 71°10′21″ severní šířky a jedná se o 308 metrů vysoký skalní útes vyčnívající nad mořem. Jsme na místě, které leží severněji než samotný Island nebo Aljaška. Z Nordkappu je odtud blíž na severní pól než do hlavního města Osla (jen dalších 2000 kilometrů).

Nejzajímavější ze všeho je tu právě ten výhled. Máme štěstí na počasí. Kocháme se o půlnoci západem slunce, které tady v tuto roční dobu nikdy nezapadne za obzor. Ne náhodou Sámové i v těchto místech měli svá obětní místa. Poetický dojem z tohoto úchvatného koutu světa kazí jen to, že posledních dvě stě let je Nordkapp cílem tisíců turistů. Trochu komický je pak fakt, že se nejsevernější bod Evropy nenalézá tam, kde je známý pomník s železným globem a komplexem návštěvnického centra, kde stavějí autobusy s turisty. Skutečně nejsevernější výběžek Knivskjellodden leží o 3 kilometry dále na západ a lze ho pokořit pouze pěšky. Vede k němu 18 kilometrů dlouhá trasa náročnějším terénem. Na tu už nám nezbývají síly. Vydáváme se proto mimo hlavní silnici s cílem najít ideální místo pro bivak. Nakonec projedeme po šotolinové cestě z kopce, pak trošku bahnem a nakonec stavíme stan v nádherného břehu pár kilometrů od Nordkappu (na snímku vpravo).