Den 13 a 14 Laponské sbohem v Abisku

Třetí den na Lofotech pro nás znamená cestu z vesničky A po hlavní lofotské vyhlídkové silnici zpět. Míjíme krásné skalnaté hory s výhledem na fjordy a zasněžené vrcholy, projíždíme přes hraniční norsko-švédskou planinu s množstvím jezírek.

Posledním plánovaným dílčím cílem naší expedice je "brána do Laponska" - Národní park Abisko (na snímku vlevo). Zdejší pohoří Lapporten je za slušného počasí vidět přímo z malého městečka Abisko u jezera Torneträsk. Právě odsud je možné odstartovat oblíbenou túru Kungsleden (Královská cesta) vedoucí přes planiny, březové lesy, ledovce a údolí kolem jezer a vodopádů. Trasa se sem táhne 450 kilometrů ze středu Švédska. My si právě z Abiska už předem naplánovali část ze 110 kilometrů dlouhého treku Nikaluota-Abisko. Na této trase leží totiž nejvyšší švédská hora Kebnekaise (2106 m) a ujdou ji celou každoročně více než dva tisíce lidí v rámci Fjällräven Classic. Loni bylo nejmladšímu účastníkovi 17 měsíců a nejstaršímu 77 let. Na místě však zjišťujeme, že nám tato nádhera bude odepřena. Ačkoliv v průvodcích píší, že se jedná o nejsušší část Švédska, oba dva dny nám tu vesele lije a mlha se vzdouvá nad pohořím Lapporten. Vyhlášená brána do Laponska se nám nechce ukázat ani zčásti… Měníme proto původní plány, Abisko si necháme někdy na příště a jedeme dál.

Míjíme Kirunu - takový velký Horní Jiřetín, kde se odnepaměti doluje železná ruda. Řada historických domů už byla přemístěna o pár kilometrů dál, aby těžba mohla pokračovat. Na naší dnešní trase protínáme hranici severního polárního kruhu, směřujeme na jih a navštěvujeme městečko Gammelstad (na fotce vpravo) se středověkým kostelíkem a stovkami starých dřevěných domků, chráněné UNESCO. Prohlídka nám trvá déle. Je tu sraz místních majitelů amerických klasik. Nakonec přespíme v nedalekém univerzitním městu Luleå a ráno pokračujeme na jih podél Botnického zálivu.