Míru obezity v této statistice zahrnuje tzv. index tělesné hmotnosti označovaný jako BMI (Body Mass Index). Ten si spočítáte tak, že svou hmotnost (v kg) vydělíte druhou mocninu své výšky (v metrech). Nutno podotknout, že se jedná o statistický nástroj. Opravdový klinický stav se může lišit podle tělových dispozicí. U sportovců totiž může být vysoká hodnota BMI dána nadprůměrným množstvím svalové hmoty.
Najděte si automobil s nejširším interiérem
Obézní lidi potřebují mít v automobilu co největší vnitřní prostor. Z hlediska polohy za volantem jsou samozřejmě omezeni poměrem vzdálenosti mezi volantem a pedály. Sebevětší automobil jim tedy nepomůže od toho, aby se jim volant nezařezával do břišních partií, ale významnou úlevou jim může být dostatečná vnitřní šířka. Na srovnání rozměrů automobilů na českém trhu včetně vnitřní šířky se podívejte zde.
Osoby jen s lehkou nadváhou, jejichž BMI je v rozmezí od 25 do 29,9, umírají v případě kolize se zhruba stejnou pravděpodobností jako jedinci s normální hmotností. Výrazně hůře jsou na tom ti, které lze již považovat za obézní.
Při obezitě 1. stupně (BMI 30–34,9) vzrůstá riziko usmrcení o 21 procent, při obezitě 2. stupně (BMI 35–39,9) je zvýšení rizika úmrtí o 51 procent a řidiči s obezitou 3. stupně příhodně označovanou jako morbidní (BMI nad 40) umírají při nehodě až o 81 procent častěji.
Pokud jde o pohlaví, mnohem hůře jsou na tom v tomto ohledu ženy. Jim totiž v případě obezity 1. stupně vzrůstá pravděpodobnost jejich usmrcení o dalších 36 procent, a u těch ještě tělnatějších dosahuje dokonce dvojnásobku.
Pasivní bezpečnost automobilů je totiž nastavena tak, aby při nehodě chránila maximální počet osob. Jenže při vývoji vozidel se počítá s tím, že půjde o osoby s normální hmotností, popřípadě lehkou nadváhou. V populaci zemí EU jich je okolo 82 procent, proto i testovací figuríny svými parametry odpovídají normálním proporcím dospělých osob a dětí.
Obézní jedinci proto musí počítat s tím, že na jejich ochranu automobilky nijak speciálně nemyslely a že jejich kinetická energie při nárazu bude daleko vyšší než u normálně vážícího jedince. Svou roli zde může hrát i skutečnost, že obézní řidič často nepoužívá bezpečnostní pás, čímž degraduje celý soubor bezpečnostních prvků automobilu určených k jeho ochraně.
Tento fakt potvrzuje průzkum provedený v roce 2014 na univerzitě v Buffalu. Z něho vyplývá, že řidiči s normální hmotností používají pásy o 67 procent častěji než jejich kolegové s morbidní obezitou, kterým již samotné zapnutí bezpečnostního pásu dělá problém.
Jenže i v případě řádného použití pásů jsou tlouštíci nadprůměrně ohroženi. Silná vrstva tukové tkáně na břiše způsobí, že při nárazu pás zareaguje mnohem později. To zvyšuje riziko vnitřního poranění. U obézních lidí se také častěji vyskytují chronické choroby, které mohou způsobit komplikace během rekonvalescence.
Ne náhodou byl výše provedený průzkum proveden právě v USA. Zatímco v roce 2014 trpělo celosvětově obezitou 13 procent dospělého obyvatelstva, ve Spojených státech mělo v té době nadváhu alarmujících 36,5 procenta populace.
Obyvatelé Evropská unie jsou tímto způsobem zasaženi citelně méně. Z údajů Eurostatu vyplývá, že obezitou trpělo v roce 2014 jen 15,9 procenta obyvatel „osmadvacítky“. Mezi jednotlivými zeměmi však panují značné rozdíly a výsledky nejsou příliš lichotivé pro Česko. Tlouštíci v srdci Evropy mají v celkové populaci podíl 19 procent, což představuje v rámci EU šesté místo.
