Němci mu přezdívají Bulli, v Česku se pro něj ujal název téčko. To proto, že užitkový Volkswagen Transporter se ve zkratce značí písmenem "T", za kterým pak následuje číslo konkrétní generace. Majitel takového auta je pak logicky téčkař, což pro něj obvykle neznamená jen obyčejnou přezdívku, ale daleko spíš životní postoj.
Na první pohled by se mohlo zdát, že všechny téčkaře spojuje vyvěšování zvlhlého prádla na zpětná zrcátka, propanbutanový vařič s ešusem, rozkládací židličky a pokřikující děti. Ve skutečnosti však každý na svém autě obdivuje něco jiného. "Jeho tvary mi připomínají Bauhaus, jsou tak jednoduché a přitom geniální. A nábytek se zakulacenými hranami zase vychází z feng-šuej," pochvaluje si Daniela, která na sraz dorazila s fešáckou obytnou Californií 6.1.
To Jiří Ouředníček zase míní, že téčko je především skvěle vymyšlené auto. "Sednete do něj a hned víte, kde co je, nad ničím nemusíte přemýšlet. A má spoustu vychytávek, které jiná auta nemají, navíc je bytelně vyrobené," říká majitel autodílny ze Dvora Králové. Sám má ještě Mercedes třídy V, který je prý pohodlnější, ale srdce jej stejně táhne k volkswagenům. "Určitě je v tom ta jejich tradice, která stojí na Brouku a téčku," myslí si.
Ona tradice téček sahá až do roku 1949, kdy se objevila první generace s příznačným názvem T1. Je pozoruhodné, že ještě v roce 1966 Volkswagen vyráběl úplně stejné auto, jak dokazoval T1 v ceněném provedení Samba zakladatele klubu Tomáše Hanouska, který v horkém sobotním odpoledni vozil zájemce ulicemi Hrádku nad Nisou.
"Jednička se vyráběla dokonce ještě o rok později a pak pokračovala dál v Brazílii," říká Hanousek s tím, že právě brazilská verze se v inzerátech s veterány objevuje nejčastěji. "Stává se často, že se lidé nechají nachytat a pak zjistí, že koupené auto nemá velkou cenu. Brazilská výroba nebyla moc kvalitní, používaly se třeba slabší plechy."
Svoji Sambu se Hanousek snažil zrestaurovat tak, aby odpovídala originálu. "Když si vezmete třeba boční lišty, ty se dají koupit ve dvou třech replikách. Ale je to jiná směs hliníku, má to jinou barvu i tvar a už to není ono."
Případným zájemcům o koupi T1 Hanousek vzkazuje, aby si pokud možno vyhlédli exemplář, který bude kompletní. "Třeba po druhé řadě sedaček jsem pátral osm let, než jsem ji sehnal. Za tu dobu, co se T1 vyráběla, totiž vznikly tři různé verze. A dohnat tu pravou bylo téměř nemožné."
Kompletnost je důležitá i proto, že skládat téčko po jednotlivých dílech se prý rovná finanční sebevraždě. Pokud je někdo prodává, obvykle si účtuje absurdní ceny. "Na karoserii mi chyběly dvě malé lišty. Stály mě šest set euro za kus," počítá Hanousek. Obdobná cena se podle něj platí i za malou porcelánovou vázičku na přístrojové desce. "S tou jsem měl štěstí, na blešáku mě vyšla mnohem levněji," usmívá se.
Nakonec se usmívají úplně všichni, kteří Hanouskovu bublající T1 na silnici potkají. A stejný výraz mají i majitelé, když se jich na téčko zeptáte. Protože obytných dodávek je víc, téčko ale jenom jedno.
