Kei cars

Kapesní autíčka známá jako kei cars, v překladu lehká auta, jsou na japonských silnicích typickým jevem. Vždyť loňské nejprodávanější auto v Japonsku, Honda N-Box, spadá právě do této kategorie. Kei cars vznikly po druhé světové válce ve chvíli, kdy na tom ekonomika nebyla příliš dobře. To s sebou neslo i průvodní jev v podobě malé kupní síly Japonců na trhu s novými auty. Dovolit si mohli spíše motocykly.

A právě proto vznikla třída kei cars. Malá auta s omezenou velikostí i objemem a výkonem motoru, ovšem kvůli daňovým úlevám výrazně levnější než klasický vůz. První generace měla ještě hodně striktní omezení, výrobci se tak do produkce kei cars příliš nehrnuli. Mírně volnější pravidla od roku 1955, která přinesla například možnost zvýšit objem motoru na 360 cm3, však výrobce přilákala. Například Mazda tak v roce 1960 vyrobila své první osobní auto, typ R360, spadající do této kategorie (více o historii Mazdy najdete zde). Úplně prvním masovým kei carem však bylo už na konci 50. let Subaru 360.

Nabídka kei cars napříč automobilkami postupně rostla a úřady také uvolňovaly pravidla s touto třídou spojená. Zvětšily se tak vnější rozměry vozů, zároveň také povolený objem motoru stoupl na 660 cm3, omezený dále výkonem 47 kW. Toto omezení ostatně platí dodnes, rozměrově pak může mít kei car maximálně 3,4 metru na délku, dva metry na výšku a 1,48 metru na šířku. V nabídce se objevují modely s i bez přeplňování turbodmychadlem (stále však omezené výkonem 47 kW), nechybí auta s pohonem všech kol a také nejrůznější karoserie. Ve třídě kei car se tak lze setkat vedle hatchbacků i s MPV, SUV, roadstery, valníky či klasickými skříňovými dodávkami. A popularita neklesá, navzdory tomu, že daňové úlevy byly v poslední době výrazně zredukovány.