Kdo by dnes nepodpořil výrobu elektromobilů? Ještě k tomu v zemích, které nemají průmyslovou tradici a kde slova o moderních technologiích či přidané hodnotě znějí ještě fantastičtěji než u nás v roce 1991.
Právě to se nyní odehrává v bulharské Loveči. Ministr hospodářství Kiril Petkov přislíbil, že stavbu závodu na elektroauta podpoří 34 miliony eur (870 milionů Kč). Není to velká částka a také to není velká továrna. Plánovaná kapacita dosahuje 30 000 vozů ročně. To vyrobí Škoda v Česku za dva týdny.
Iniciátorem projektu je firma Next e.Go Mobile, vlastněná nadnárodní společností ND Group registrovanou v Nizozemsku, která je personálně propojená s infrastrukturní společností Ekolog International.
Tu v 90. letech založili podnikatelé z Makedonie, dodávající služby a technickou podporu jednotkám KFOR. Firma postupně pronikla do správy nemovitostí, stavebnictví, zásobování i energetiky. Dnes má centrálu v Dubaji a pobočky ve 34 zemích světa, nicméně s výrobou automobilů neměla nikdy nic společného.
Spojovacím můstkem je zkrachovalý projekt elektrické dodávky Street Scooter, kterou používala, a svého času dokonce vyráběla německá pošta. Vůz byl původně navržen na univerzitě v Cáchách pod vedením profesora Güntera Schuha. A právě on se po zdánlivě úspěšném prodeji projektu Deutsche Post vrhl do dalšího dobrodružství.
V roce 2015 založil firmu e.Go a o dva roky později na veletrhu CeBIT v Hannoveru představil prototyp malého městského autíčka e-Go Life. Na délku měřilo jen 3,3 metru, tedy ještě o dvacet čísel méně než Škoda Citigo, baterie v podlaze stačila podle typu na dojezd 140 až 170 kilometrů.
V květnu 2019 se v Cáchách rozběhla výroba kalkulovaná na 10 000 až 30 000 vozů ročně. První rok jich však zákazníci odebrali jen pět set. A nikoliv jen proto, že jim tehdy německá vláda na nákup přispívala "pouhými" dvěma tisíci eur. Stísněná nákupní taška s nevalným dojezdem stála bez dotací 21 900 eur, tedy 560 000 Kč. Za podobné peníze jste si mohli koupit prostornější elektrický Volkswagen e-Up, který dojel o 100 kilometrů dál.
Od reality odtržený profesor totiž přehlédl dvě drobnosti - že bateriový pohon je právě v maličkém autě nejméně rentabilní a také že součástky se dostanou na konkurenceschopné ceny teprve ve statisícových sériích. Tyto danosti nepřevážila ani minimalistická plastová karoserie, natož když ji nesl drahý hliníkový rám.
Zvolená koncepce by směřovala k průšvihu i za normálních podmínek, tady navíc udeřil covid. Továrna v Cáchách se zavřela, dluhy a náklady zůstaly. V dubnu 2020 firma požádala o ochranu před věřiteli, v září do ní vstoupil zmíněný holding s balkánskými kořeny a Günter Schuh odstoupil z vedení.
Již po třech měsících firma přejmenovaná z e.Go na Next e.Go Mobile oznámila dohodu s řeckou státní rozvojovou agenturou, že tam během dvou let vybuduje závod na malé elektromobily. Půjde o klon továrny v Cáchách se stejnou kapacitou do 30 000 vozů ročně.
Nyní následuje stejný projekt v Bulharsku. Mimochodem ve městě Loveč před deseti lety zahájila montáž svých malých vozů velká čínská automobilka Great Wall. Kompletovala je z dovezených dílů se záměrem rozvinout obchod i do Srbska a jižní Itálie. Po pěti letech skončila, neboť ani benzinová vozidla za tři sta tisíc korun nebyla v chudém kraji konkurenceschopná.
Na ekonomické rozvaze modelu e.Go Life se mezitím nic nezměnilo, jen v houstnoucí konkurenci vypadá ještě neudržitelněji. Takový Opel Corsa-e od 759 900 Kč je o třetinu dražší, ale opravdu pobere čtyři lidi i s pár zavazadly a ujede tři sta kilometrů.
Měřeno příjmem balkánských venkovanů je samozřejmě i třetinový rozdíl obrovský. To ale neznamená, že by se postavili do fronty na miniaturní elektromobil, který je nesmyslně drahý i pro Němce.
Naopak budou co nejdéle udržovat dvacetileté Fiaty Panda a skútry Piaggio. Až dojezdí, přijde na řadu velkosériová, a tudíž levnější Dacia Spring. Anebo něco ještě dostupnějšího - třeba i bez airbagů, s olověnými bateriemi a kratším dojezdem.
Copak se stane s krásnou novou továrnou, když nebudou přicházet objednávky? Rozprodá vybavení v dražbě, jak to třeba u evropských projektů v jižní Itálii chodilo už v osmdesátých letech? A vzpomenou si pak místní lidé na ministra Petkova, který na to z jejich kapes přihrál 870 milionů korun?
