Foto: Výrobci

Tucker Sedan

Mohlo to být jedno z nejpokrokovějších aut své doby. Když Preston Tucker představoval svůj sedan v roce 1947, vypadalo auto jako z pohádky. Nejen, že byl design neobvyklý a působil tak trochu jako zjevení, jeho vůz byl také mimořádně bezpečný. Například třetí světlomet uprostřed přední části dokázal přisvěcovat do zatáček a tím pomáhal osvětlovat prostor. Jenže na konci 40. let bylo v Americe hned 17 států, které neumožňovaly provoz auta se třemi světly.

Tucker toho ale uměl daleko víc - měl nezávislé zavěšení, prostor před spolujezdcem, kam se dalo při nehodě bezpečně schovat, a dokonce se zvažovalo nasazení bezpečnostních pásů a kotoučových brzd. Od toho se ale nakonec údajně upustilo. Co přežilo, to bylo netříštivé čelní sklo, které se po nehodě bezpečně "vyklopilo", umístění ovládacích prvků kolem volantu tak, aby jednak bylo ovládání jednoduché,  jednak aby nedošlo k poranění při nehodě, či umístění motoru a převodovky do separátního pomocného rámu. Celá karoserie byla navíc vyztužena ochranou klecí, aby poskytla posádce co nejlepší ochranu při nehodě.

Tucker Sedan byl inovativní v mnoha ohledech, přesto neuspěl. Mohla za to z velké části negativní publicita, spojená s vyšetřováním Prestona Tuckera. Ten byl podezřelý z toho, že místo na pořadníku na vůz získávali zájemci výměnou za koupi příslušenství (obvinění nakonec byla stažena). Vývoj vozu byl navíc zdlouhavý a první prototyp se ještě před představením rozbil, čehož si odborníci všimli a nešetřili kritikou v médiích. To vše vedlo ke krachu značky a výrobě jen 51 kusů inovativního sedanu.