Řeku Vltavu proměnila ve 20. století výstavba několika přehrad, souhrnně nazývaných vltavská kaskáda. Změny se nedotkly jen samotné řeky, ale také okolní krajiny. Na starých mapách lze najít okolo řeky domy, kostely, mosty, přístaviště a různé vodohospodářské objekty v podobě mlýnů, jezů nebo hrází. Většina těchto staveb již neexistuje: buď přestaly sloužit svému účelu a byly zbourány, nebo musely ustoupit výstavbě kaskády. Kvůli stavbě bylo také z velké části zatopeno původní údolí Vltavy, včetně historicky cenných území, jako byly například Svatojánské proudy.
Vědci z ČVUT a Univerzity Karlovy veškeré změny na horním a středním toku Vltavy zmapovali a vytvořili portál, který umožňuje nahlížet do starých map a srovnávat je se současným stavem.
Do každé mapy zanesli současné i zaniklé stavby, které doplnili o fotografie a pohlednice z konkrétních míst. Právě fotografie z archivů, muzeí a soukromých sbírek totiž nejrealističtěji zachycují proměny krajiny. Celkem vědci lokalizovali zhruba dva tisíce fotografií, většina z nich pochází z 20. a 30. let minulého století, nejstarší fotografie jsou z konce 19. století.
Fotodokumentace pokrývá téměř celý tok Vltavy, existuje ale několik málo míst, ke kterým žádné snímky neexistují. "Jde o oblasti, kde je otevřená krajina a nenacházejí se tam žádná větší sídla nebo objekty, které by byly dokumentovány," říká Vojtěch Pavelčík, sběratel fotografií Vltavy a jejího okolí. Fotografie nejsou k dispozici například k oblasti mezi Frymburkem a Dolní Vltavicí, což je místo, kde se dnes nachází vodní nádrž Lipno.
Původní podobu řeky ukazují 3D modely i virtuální realita
Základním zdrojem dat bylo pro vědce více než dva tisíce mapových listů převážně z první poloviny 19. století, které bylo třeba digitalizovat naskenováním a georeferencovat, tedy správně umístit do prostoru a vytvořit z nich souvislou mozaiku. Z digitálních map pak zhotovili CAD modelováním digitální obraz krajiny včetně významných objektů, jako jsou zámky, hrady nebo kostely. "Celou zástavbu modelovat nelze, těch domů jsou tisíce, proto jsou okolní domy vygenerované programem," říká Jiří Cajthaml z katedry geomatiky ČVUT.
Modelováním vědci "obnovili" například zatopený farní areál u kostela svatého Bartoloměje v Červené nad Vltavou, který téměř celý zatopila zvýšená hladina řeky, jen kostel se zvonicí byl přenesen o sto metrů výše a stojí dodnes.
Kromě fotorealistické krajiny vyrobili také digitální trojrozměrné modely krajiny. K tomu potřebovali zjistit přesnou podobu reliéfu. "Tento proces by bylo velmi obtížné realizovat sonorovým měřením, proto jsme se zaměřili na staré mapy, ze kterých jsme rekonstruovali vrstevnicová data," vysvětluje Cajthaml. Největší přehrady Lipno, Slapy a Orlík zhotovili také jako velkoformátové modely, které jsou k vidění na výstavě v budově Fakulty stavební ČVUT.
Vltavu si mohou návštěvníci výstavy prohlédnout pomocí virtuální reality, která je v současnosti nejlepší možností pro vnímání prostoru. Za využití speciální techniky se mohou rozhlížet po řece a jejím okolí a zároveň přepínat mezi historickou a současnou hladinou řeky a pozorovat, jaké území bylo zatopeno a co se v krajině změnilo.
Stavby kvůli dopravě, energii, povodním i rekreaci
Od 10. století lidé Vltavu využívali jako zdroj energie pro okolní mlýny nebo pily, už v této době řeku poprvé upravovali. Bylo totiž zapotřebí vybudovat jezy kvůli dostatečnému spádu vody, který je potřebný pro získání energie. Na jezech pak stavěli vorové propusti a potahové stezky, aby mohli využívat řeku také k vorařství.
"Využívání řeky k dopravě a k získávání energie jsou dva protichůdné aspekty, nelze dělat obojí," vysvětluje Martin Horský z katedry hydrotechniky ČVUT, proč v 15. a 16. století řadu jezů zbourali kvůli snadnější splavnosti.
Na Vltavě bylo vybudováno několik na svou dobu neobyčejných staveb. V roce 1729 byla na řece zprovozněna první plavební komora v Županovicích, která byla zároveň i první plavební komorou ve střední Evropě. Další unikátní stavbou byla Spirova elektrárna pod Čertovou stěnou ve Vyšším Brodě. "Elektrárna měla velmi velký spád a výkon 5,1 megawattů, přezdívalo se jí česká Niagára," dodává Horský.
Výstavba vltavské kaskády neproměnila pouze okolní krajinu, ale také využívání řeky, ze které se stala oblíbená rekreační oblast. "Na začátku 20. století byla Vltava oblíbeným cílem trampů, z trampingu se pak rozvinulo chataření a dnes najdeme po celém toku řadu moderních areálů," říká Dana Fialová z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy. Podle Fialové je rozvoj rekreace jedním z důvodů, proč z okolí řeky vymizeli původní obyvatelé.
Vltavskou kaskádu tvoří celkem devět vodních děl. O její výstavbě se uvažovalo již na přelomu 19. a 20. století. První stavby ale vznikly až před druhou světovou válkou, a to především kvůli splavnosti řeky a výrobě energie, po válce se přehrady stavěly jako zdroj energie, zásobárny vody a protipovodňová ochrana. V tomto období byly vybudovány všechny velké nádrže jako Lipno, Slapy nebo Orlík.
V 90. letech pak vznikly přehrady především jako zdroj vody pro jadernou elektrárnu Temelín. Ve 21. století byla řeka upravována kvůli splavnosti Vltavy pro malá plavidla od Prahy do Českých Budějovic, stále však chybí dobudovat lodní výtahy na Slapech a Orlíku.
Výstavu Vltava - proměny historické krajiny lze vidět na Fakultě stavební ČVUT do 7. dubna. Do budoucna ji vědci plánují rozdělit na několik části, které budou nabízet regionálním muzeím či informačním centrům.
