Text je součástí společného projektu Aktuálně.cz a Nadace České spořitelny, Chytré Česko.
Psal se rok 2001 a ministerstvo školství vydalo Národní program rozvoje vzdělávání v České republice nazvaný Bílá kniha. Ta konstatovala, že společnost prochází rozsáhlými a rychlými změnami založenými na rozvoji vědy a techniky, které na občany kladou velké nároky. Prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií mění charakter lidské činnosti ve všech odvětvích. A snadná dosažitelnost, až záplava informací vyžaduje kritické myšlení a schopnost vlastního úsudku.
Podle Bílé knihy znamenají tyto změny nový pohled na tradiční školní vzdělávání. Nositeli změn by proto měli být pedagogové. Při zkvalitnění a modernizaci základního školství se má co nejvíce uplatnit individualizovaná a diferencovaná výuka, která by vnitřně motivovala žáky. Děti by se ve zvýšené míře měly účastnit už předškolního vzdělávání.
Naučit učitele učit. Ale moderně
Jaká je skutečnost po dvaceti letech? Jako kdyby Bílá kniha snad ani neexistovala. Ve školách stále převládá frontální výuka a předávání velké a nezrevidované sumy znalostí. O individualizované a diferencované výuce stále spíše jen mluvíme, ale nikdy pro ni nebyly vytvořeny podmínky - tedy méně žáků ve třídě, tandemová výuka či asistenti pedagoga s vysokoškolským vzděláním.
Koronavirová pandemie pak odhalila technologickou nevyspělost části učitelů. Ač měli být podle Bílé knihy nositeli změn, mnozí uvízli na úrovni e-mailů, zatímco jejich žáci zdatně komunikují na on-line platformách.
"Kam mají cíle výuky směřovat, víme relativně dlouho. Pro změny ve vyučování je ale potřebný pestřejší mix podpory, který učitelům pomůže zavádět výzkumná zjištění do práce s dětmi," říká Ondřej Neumajer, konzultant vzdělávání, lektor, didaktik a popularizátor účelného využívání informačních a komunikačních technologií, který v roce 2013 napsal studii Inovativní výukové aktivity pro rozvoj dovedností 21. století.
Přitom existují programy, které změny ve výuce podporují. Třeba vzdělávací projekt pro učitele a ředitele veřejných základních škol Pomáháme školám k úspěchu, jehož vznik iniciovala v roce 2010 nadace The Kellner Family Foundation a od té doby ho finančně podporuje. Projekt zaštiťuje ministerstvo školství a má pomoci školám, aby se zaměřily na úspěch každého žáka.
Předpokládá to ovšem, jak uvádí nadace, že děti pochopí smysl výuky a ztotožní se s ním, budou klást otázky a učit se samostatně řídit a vyhodnocovat svou práci. Pak dosáhnou uspokojení i radosti z poznávání.
Učitelům nabízí projekt pětileté kurzy, v nichž se jim věnují mentoři a konzultanti, kteří podporují sdílení zkušeností mezi pedagogy či tandemovou výuku s dalším učitelem.
Z jiného směru na to jde program Učitel naživo, který realizuje stejnojmenný zapsaný ústav spolu s pražskou Vysokou školou mezinárodních a veřejných vztahů. Dvouletý akreditovaný program umožní budoucím pedagogům, kteří na vysokých školách nevystudovali učitelství, ale jiné obory, získat takzvané pedagogické minimum. Teoretickou "nalejvárnu" tu nahrazují praktické tréninky ve školách, nácvik tandemové výuky a diskuse. Podstatou programu je, aby učitel našel správnou cestu k dětem.
Ústav loni zahájil také dvouletý vzdělávací program Ředitel naživo. Ředitele, jejich zástupce, popřípadě další členy týmu, kteří se zabývají kvalitou výuky ve škole, učí, jak postupovat, aby škola měla vizi, v jejímž centru stojí dítě, jeho učení a rozvoj. A také se zde dozvědí, jak pro tuto vizi získat pedagogický sbor.
Jedním z lektorů je také Ondřej Neumajer. S frekventanty kurzu pracuje přímo ve třídách při vyučování. "Jde o časově i finančně nákladnou individuální činnost," říká s tím, že v Česku stále chybí dostatek kvalitních pedagogických konzultantů, takže podporu inovativního učení lze těžko aplikovat v celé republice.
Řešením by bylo, kdyby se inovativně učilo přímo na pedagogických fakultách a pedagogických oborech dalších fakult a učitelé by pak nové trendy nemuseli zpětně dohánět.
Zatuhlé poměry se přesto daly do pohybu díky iniciativě studentů pedagogických fakult, kterým vadilo, že škola je nepřipravuje na práci s dětmi odpovídající požadavkům nového století. Založili iniciativu Otevřeno a sepsali 21 vizí vzdělávání pro 21. století. Symbolicky na Den učitelů 28. března 2017 je pak po vzoru reformátora Martina Luthera, který roku 1517 přitloukl na vrata kostela ve Wittenbergu 95 tezí proti zneužívání odpustků, upevnili na dveře pedagogických fakult v Praze, Brně, Olomouci a Ústí nad Labem. Oznámili tím, že vzdělávání pedagogů potřebuje změnu a že o ni budou usilovat.
Iniciativa od té doby sdílí příklady dobré praxe napříč fakultami po celé republice a inspiruje k nápodobě. A staré pořádky se skutečně mění. Například předseda akademického senátu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Antonín Jančařík říká, že jeho škola seznamuje studenty s různými formami výuky včetně skupinové či projektové práce, které nahrazují frontální výuku. Fakulta nabízí také předměty zaměřené na rozvoj praktických dovedností a osobnostní rozvoj.
Jenže na školách působí tisíce učitelů s mnohaletou praxí, kteří mají úplně jinou průpravu. "Od odborníků na vzdělávací obsah lze jen obtížně očekávat přílišné pochopení pro změnu směru, aby se přeškolili na odborníky na děti. Ale právě takové ve školách potřebujeme," říká Ondřej Neumajer.
Méně znalostí, více dovedností
Ve svém dokumentu Inovativní výukové aktivity pro rozvoj dovedností 21. století Neumajer píše, že nutným předpokladem pro rozvoj žákovských dovedností je redukce množství učiva.
Jenže pro učitele je předávání znalostí mnohem rychlejší způsob výuky než rozvoj dovedností žáků jejich vzájemnou spoluprací a komunikací, samostatným řešením problému, prezentací či pěstováním kritického myšlení.
Tento rychlejší způsob je podle Neumajera jedním z důvodů, proč se tolik učitelů drží starého modelu školy coby předavatele informací, ačkoliv ty už řadu let máme na dosah jedním kliknutím myší.
Ministerstvo školství přitom udělalo ohledně přeplněnosti osnov zásadní krok zákonem z roku 2004. Tehdy zavedlo rámcové vzdělávací programy, které nepožadují, aby pedagog odučil danou sumu látky. Důležitější jsou cíle, ke kterým má výuka dospět. Školy si tak mohou sestavovat vlastní vzdělávací programy. Jenže právě tyto školní programy bývají postaru přeplněné nadbytečnými informacemi. Mnoho pedagogů má stále pocit, že musí odvykládat určitou sumu učiva, například celou učebnici. Jiní se bez ní zcela obejdou a soustřeďují se na rozvoj žáků a jejich dovedností, případně na to, aby ke klíčovým znalostem dospěli pod jejich vedením sami.
Dělá to tak například mladý učitel biologie a chemie na pražské Základní škole Brigádníků Václav Fiala. Učebnice nechává zavřené ve skříňce a s žáky spíš bádá. Nepředává jim hotové znalosti, ale pomocí názorných ukázek, jak fungují biologické či chemické zákonitosti, doprovází děti na cestě k poznání.
Jeho rada kolegům je jednoduchá - učitel by si měl uvědomit, proč svůj předmět miluje, a vykreslit jej tak, aby si ho zamilovali i žáci. Volba mezi důrazem na znalosti a na dovednosti je podle něj jasná. Pro společnost 21. století i pro děti samotné bude užitečnější, když po absolvování školy dovedou jeden s druhým spolupracovat, dospět ke kompromisu, když budou umět prezentovat vlastní práci, stát si za svým názorem a zároveň respektovat názor druhého.
"Takové dovednosti jsou přenositelné do jakékoliv oblasti života. To chemický vzoreček rozhodně není," říká. Václav Fiala šíří tento inovativní badatelský přístup ve svém Badatelském deníku, který sepsal i pro inspiraci ostatních učitelů.
Napodobovat a prožívat
Když Ondřej Neumajer jmenuje další dovednosti potřebné pro 21. století, které ve školní výuce postrádá, zmiňuje kreativitu, sociální a emoční inteligenci, vnitřní disciplínu, ale také vědomí udržitelnosti životního prostředí. Za příklad dává skautské oddíly, které právě s těmito dovednostmi pracují a spoléhají na nápodobu, prožitek a osobní příklad. Skauti již se školami spolupracují v projektu Skauting pro školy, který nabízí zkušenosti z více než stoleté tradice hnutí.
Podobné dovednosti se snaží v dětech aktivovat lesní školky založené na pobytu venku a na učení se pomocí zkušeností a udržitelném soužití s přírodou. "Děti zažijí, že zdroje jako pitná voda nebo teplo nejsou samozřejmé - dospělí se o ně musí postarat. Věta ,šetři vodou‘ dává větší smysl u barelu s dovezenou pitnou vodou než u vodovodu, kde dítě nevidí, že by vody někde ubývalo," vysvětluje předsedkyně Asociace lesních mateřských škol Tereza Valkounová.
Tajuplná zkratka STEAM
Národní ústav pro vzdělávání, dnes přejmenovaný na Národní pedagogický institut ČR, už v roce 2014 upozorňoval na nedostatek multidisciplinárních přístupů a naopak na příliš silný důraz na konkrétní disciplíny. Na svých stránkách uvádí, že podle zprávy Evropské unie bude právě multidisciplinarita hrát ústřední roli v evropském hospodářství. Institut také apeluje, že je potřeba v dětech podněcovat tvůrčí schopnosti a dovednosti související s uměním.
To koresponduje s výukou napříč předměty - v USA hojně využívaný přístup STEM (Science, Technology, Engineering, Mathematics), který učí dohromady přírodní vědy, technologie, techniku a matematiku. V poslední době se přidává také Art - umění, tedy tvorba, což pozměňuje název metody na STEAM.
V Česku by proto podle Ondřeje Neumajera prospěla změna systému aprobací, jak k tomu vybízí už rámcový vzdělávací program z roku 2005. Pedagogické fakulty by nevzdělávaly "oboráře" jako doposud - tedy zvlášť matematiky, fyziky, dějepisáře a podobně -, ale specialisty na rozvoj dovedností.
Fakulty by opouštěli odborníci například na přírodu, v jejichž vzdělání by se spojovaly vědomosti z fyziky, chemie, přírodopisu a zeměpisu, nebo na společnost, kdy by vzdělání zahrnovalo dějepis, výchovu k občanství a etiku.
Stírání hranic mezi jednotlivými předměty a řešení problému napříč obory může český školák často zažít jen v rámci jednorázového projektového dne. Prvního září se však v pražských Satalicích otevírá 1. IT gymnázium, které se zaměří na vzdělávání v širším kontextu. Rozvrh nebude zahrnovat klasické předměty, ale třeba informatiku, humanities, science, sport a zdraví plus dva cizí jazyky. Anglicky by se mělo mluvit také v hodinách nejazykových předmětů.
Ředitelka nového gymnázia Markéta Fibigerová vysvětluje, že rámcový vzdělávací program pro gymnázia je poměrně volný a vybízí k propojení vzdělávacích oblastí a k zařazení inovativního učiva. Jsou v něm kapitoly jako Člověk a příroda nebo Člověk a společnost, které naznačují průnik vzdělávacích oblastí.
"Záleží tedy jen na školách, jak rámcový program realizují. A pokud někdo tvrdí, že nemůže učit projektově, není to pravda, spíš se mu nechce měnit zajetý systém," dodává.
IT gymnázium ho měnit chce. Proto v prvním ročníku nezačne výuka antikou či prvoky, ale moderními dějinami, současnou literaturou a třeba biologií propojenou se zdravovědou - tím, co je pro člověka 21. století nejdůležitější. Ostatně hlavní téma předmětu humanities je "člověk dnes a tady ve 21. století".
Děvčata, nebojte se technologií
Česká školní inspekce v dokumentu Rozvoj informační gramotnosti na středních školách ve školním roce 2018/2019 konstatuje, že 70 procent škol, které navštívila, disponuje informačními a komunikačními technologiemi. Jenže toto materiální vybavení se v digitalizaci výuky či inovacích ve vzdělávání příliš neprojevilo.
Inspektoři například zjistili, že pouze na 15 procentech škol se používaly aplikace, které umožňují on-line komunikaci, elektronickou žákovskou knížku, třídnici či nástěnku, diskusní fórum, chat, virtuální tabuli nebo učební materiály přístupné on-line. Pouze čtvrtina pedagogů navštívených škol se považovala v práci s technologiemi za sebejisté a metodicky velmi zdatné.
Jenže také pouze čtvrtina učitelů středních škol uvedla, že se v posledních dvou letech zúčastnila akreditovaného kurzu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků zaměřeného na informační technologie.
Jako velkou slabinu českého školství to odhalila také koronavirová epidemie. A zároveň urychlila změny. Dnes už by čísla nejspíš vypadala pozitivněji, nová data ale zatím nejsou k dispozici.
Jak to však české školství myslí vážně s přípravou žáků a studentů na výzvy 21. století, ukazuje mimo jiné přetrvávající fakt, že informatice bývá věnována pouhá hodina týdně. Jedním z důvodů je fakt, že na středních školách aprobovaní učitelé informatiky dlouhodobě chybí. Ukázalo to šetření České školní inspekce.
A když už někde založí střední školu zaměřenou na informační a komunikační technologie, nedaří se přilákat dívky. Přitom tyto technologie pronikly do většiny oborů lidské činnosti a hrozí, že mezi chlapci a dívkami bude narůstat mezera ve vzdělání i v možnosti kvalitního uplatnění na pracovním trhu.
Problém je to rovněž pro technologické firmy. Mužský kolektiv "nešlape" správně a nedaří se v něm vyvíjet technologie tak, aby vyhovovaly také zbývajícím padesáti procentům zákazníků - ženám. Vyvíjí-li technologie muž, automaticky do nich promítá mužské představy a způsob využití.
Osvícenější vedení technologicky zaměřených škol se snaží dívky nalákat. Když ale potenciální studentky přijdou na den otevřených dveří a vidí ve třídách samé chlapce, usoudí, že to nebude obor pro ně. Takový "scénář" popsal ředitel Smíchovské střední průmyslové školy v Praze Radko Sáblík, propagátor inovací ve vzdělávání a spoluautor dokumentu Strategie 2030+.
Inovátorka, lektorka robotiky a učitelka matematiky a informatiky v Sušici Štěpánka Baierlová dokázala otevřít dívkám dveře do světa techniky, když v Centru robotiky v Plzni založila kroužek Robotika pro děvčata. Okamžitě byl plný, což podle Baierlové vyvrátilo domněnku, že technologické obory dívky nelákají.
Odrazují je však přetrvávající společenské stereotypy a absence ženských vzorů. Ale zacílením kroužku přímo na dívky a také tím, že ho vede žena, odbourala Baierlová nedůvěru zájemkyň i jejich rodičů.
Na dívky cílí také pražské 1. IT gymnázium. Na svých stránkách jim vzkazuje, že IT neznamená jen programování nebo ryze technické činnosti a dávno není výsostně mužskou doménou - v IT jsou nejvíc potřeba lidé schopní přicházet s řešením, schopní myslet komplexně a ženy mají k tomu přirozené organizační schopnosti i tendenci budovat dobré vztahy.
Nalákat by dívky mělo i čistě ženské vedení gymnázia. Po přijímacích zkouškách do historicky prvního ročníku nastoupí do dvou tříd po patnácti studentech dohromady pět dívek. Není jich mnoho, ale podle ředitelky je to lepší skóre než v IT firmách.
Zodpovědnost za vlastní vzdělání
Na loňské přehlídce nových trendů ve vzdělávání Prague Education Festival si tehdejší ředitelka korporátní komunikace Vodafone Czech Republic Adriana Dergam povzdechla, že absolventi škol, kteří nastupují k nim do firmy, jsou nepřipraveni na samostatné tvůrčí řešení problémů. Neumějí dotáhnout úkol do konce, nést za něj zodpovědnost a prezentovat výsledky. Mladé zaměstnance musí firma za nemalé finanční prostředky dovzdělat sama.
Na řadě středních průmyslových škol se už nicméně studenti věnují samostatné práci na ročním, či dokonce několikaletém projektu. Za jeho realizaci nesou odpovědnost a výsledek projektu ovlivní úspěch studenta u maturity.
Obor inovativní podnikání inspirovaný finským vzorem takzvané týmové akademie (Tiimiakatemia) jde ještě dál. Od loňského října ho zavedla Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v pražském Suchdole.
Na svých stránkách fakulta slibuje: "Žádné vyučování, ale vzdělávání se. Žádné sezení v lavicích, ale vlastní aktivita. Žádní studenti, ale týmoví podnikatelé. Žádné učebny, ale sdílené kanceláře. Žádné simulace, ale skutečné zkušenosti. Žádná kontrola, ale sebeřízení."
Rozvrh studentů je značně "děravý", povinných mají jen několik hodin týdně. Přesto tady v moderně upravených prostorách plných boxů a relaxačních zón tráví většinu času. Na začátku svého studia zde založili skutečnou firmu, vybrali si obor podnikání, vyvíjejí reálnou činnost, přijímají opravdové zákazníky. Skripta nepotřebují, k poznatkům docházejí zkušenostmi.
Musí také číst odbornou literaturu a psát o ní eseje. Sami jsou zodpovědní za to, aby je rozvolněný rozvrh nevedl k prokrastinaci, ale k seberozvoji.
Jejich dva učitelé, či spíše koučové, jsou jim průvodci na cestě k umění podnikat. "Neučím, spíše moderuji diskuse studentů a usměrňuji jejich kroky," vysvětluje kouč Václav Švec. "Nejtěžší pro mě je uhlídat se, abych studentům neřekl nějakou hotovou znalost, ale počkal, až si k ní dojdou sami."
Učení se pomocí zkušeností přináší někdy i tvrdé lekce. "Například když studenti jednali se svým prvním klientem, mluvili s ním příliš arogantně a v podstatě mu řekli, že tak, jak to dělá teď, je to úplná blbost," usmívá se koučka Jana Křečková. "Jeho reakce a rychlý odchod pro ně znamenaly cennou zkušenost."
Na rozdíl od běžných vysokoškoláků tu místo přednášek mají "dialogy" - diskuse studentů pouze lehce moderované pedagogy, kterým studenti tykají a oslovují je Vašku a Jančo. Na respektu a autoritě to učitelům neubírá.
Lidi to chtěj. Opravdu?
Jak jsou tedy české školy daleko s přizpůsobením výuky potřebám 21. století? Ondřej Neumajer zaznamenal za posledních deset let pokrok: mnohem víc škol změněné požadavky alespoň reflektuje. Mnohé však prý stále setrvávají na svých pozicích, vyhloubených před desítkami let. A nemohou za to jen konzervativní učitelé či zkostnatělé metody některých pedagogických oborů. Kantoři v tom mohou být utvrzováni i rodiči, kteří požadují, aby vedli jejich děti k "tradičním znalostem" tak, jak to sami pamatují ze svých školních let.
Každoroční průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění to potvrzuje. Nadpoloviční většina Čechů bývá obvykle se stavem zdejšího školství spokojena. Vždyť i oni "postaru" vystudovali a v práci se uplatnili, tak nač něco měnit. V Česku proto neexistuje jednoznačná poptávka po kvalitnějším a inovativnějším vzdělávání.
Také v nejnovějším šetření z loňského září autoři průzkumu konstatují, že hodnocení úrovně vzdělávání na různých typech škol je trvale příznivé a kladné hodnocení výrazně převažuje nad záporným.
Podle Centra pro výzkum veřejného mínění dlouhodobě převažuje názor, že vzdělání lidem poskytlo vhodnou průpravu a zejména kvalifikaci v oboru i všeobecný přehled. Téměř tři čtvrtiny občanů mají za to, že v Česku může každý dosáhnout vzdělání, které odpovídá jeho schopnostem.
