Praha - Po desetiletích útlumu výzkumu působení a léčebného využití se LSD a další psychedelické látky opět vracejí do centra pozornosti.
Studie zabývající se novými možnostmi jejich využití v léčbě vydávají laboratoře, univerzity i psychiatrické kliniky.
Nové projekty částečně navazují na zkušenosti ze „zlaté éry LSD“ v šedesátých letech, především však využívají moderních metodik a postupů.
Důležitou studii na toto téma vydali jako jedni z prvních na světě vědečtí pracovníci z Národního ústavu duševního zdraví. Zabývají se v ní účinky LSD na psychiku člověka a pokládají si otázku, zda je vhodné jeho použití pro výzkumné účely v klinické medicíně.
Náhled do života duševně nemocných
Vědecká práce se opírá o autoexperiment s touto drogou. Zúčastnilo se jej dvaadvacet odborníků z oblasti duševního zdraví, z toho pět žen a sedmnáct mužů. Nejčastější motivací pro účast v testování byla zvědavost a zájem o využití LSD v terapeutické praxi.
“Studie pracovala s respondenty, kteří podstoupili alespoň jeden autoexperiment s LSD v letech 1952-74. Testování muselo být dobrovolné, provedené v klinických podmínkách a pod dohledem lékaře,“ popsal Petr Winkler, jeden z autorů článku. Podle něj jde o první publikovanou systematickou studii o LSD v bývalém východním bloku.
Účastníkům experimentu bylo položeno třicet otázek s cílem zjistit možné negativní důsledky, vliv na dlouhodobé testování z vlastního pohledu a názor na využívání LSD pro autognostické a didaktické účely v klinických podmínkách. Výsledky ukázaly, že u dvaceti lidí byl efekt pozitivní, zejména pak pro sebeuvědomění a lepší náhled do života duševně nemocných pacientů.
“Přínos zkušenosti s LSD spatřuji hlavně v tom, že člověk si uvědomí, kolik toho skýtá naše psýché. Víme nebo si pamatujeme jen malou část celku: a přitom existuje tolik emocí, zkušeností a vzpomínek, které nejsou v běžném stavu vnímání přístupné. Přál bych tuto zkušenost ostatním, ale je třeba říct, že tento zážitek je jen pro zdravé jedince. Pokud by člověk měl nějakou psychickou poruchu, zkušenost by mohla dopadnout velmi špatně,“ uvedl jeden z respondentů výzkumu.
Na dodržování přísných a specifických podmínek použití LSD v praxi a výzkumu upozornili také další účastníci experimentu.
Mimořádně nebezpečná látka, která léčí
Halucinogenní LSD se dostalo na seznam mimořádně nebezpečných látek na konci šedesátých let z důvodu rozšíření jejího užívání. Toto politické rozhodnutí však přerušilo klinický výzkum halucinogenu na čtyři desetiletí a dále pokračoval pouze na zvířatech. S počátkem nového tisíciletí se humánní výzkum psychedelik vrací.
Podle lékaře Jiřího Horáčka z Národního ústavu duševního zdraví se současné bádání soustředí na tři oblasti.
Prvním výzkumným okruhem je používání halucinogenů pro studium funkčních vztahů mezi jednotlivými oblastmi mozku. Druhá oblast se dotýká výzkumu schizofrenie a příbuzných patologických stavů.
“LSD a další psychedelika jsou schopna navodit stavy, které schizofrenii připomínají, a jsou ji tedy schopna modelovat,“ řekl Horáček. Dodal, že porozumění mechanismu účinku LSD navíc umožňuje nacházet nové cíle pro farmakologickou léčbu schizofrenie.
Třetí oblastí výzkumného zájmu je možnost léčebného využití této drogy. “V posledních několika letech byly například potvrzeny a zopakovány starší nálezy, že LSD může prohloubit a zlepšit psychoterapii úzkostných a neurotických stavů. Hovoří se o LSD v asistované psychoterapii. Halucinogeny jsou také zkoušeny u trestanců recidivistů. Ukazuje se, že by LSD a další psychedelika mohla zlepšovat proces nápravy a snižovat riziko antisociálního jednání,“ popsal lékař.
Výzkumníci se však zaměřují také na možnosti využití halucinogenů pro léčbu depresivních poruch. Z dosavadních zjištění vyplývá, že halucinogeny by mohly fungovat podobně jako ketamin, látka, která napomáhá rychlejšímu ústupu depresí.
LSD pro umírající
Psychedelické látky by však podle Horáčka mohly být využity také k úlevě pacientů v posledním stadiu nevyléčitelných onkologických onemocnění. “Halucinogeny mohou přinést výraznou úlevu, smíření se s blízkostí smrti a zlepšení kvality života těchto nemocných,“ poznamenal.
Psychedelické účinky LSD byly objeveny v roce 1943, když se jím jeho objevitel Albert Hofmann v laboratoři náhodou intoxikoval. Jako první psychiatr jej na sobě vyzkoušel Švýcar Werner Stoll.
S psychoaktivními látkami experimentoval na českém území už Jan Evangelista Purkyně, který popsal účinky rulíku zlomocného, muškátového oříšku a dalších látek.
V Česku se výzkumu LSD věnovali mnozí psychologové a psychiatři, například Stanislav Grof a Jiří Roubíček. Oba vnímali zkušenost s touto drogou jako prakticky nenahraditelnou, protože podle nich umožňuje z první ruky prožít to, co lékaři pozorují u svých pacientů.
