Praha - Unikátní příběh, který se mezi stovkami dalších odehrál, když v Praze začala padat Berlínská zeď, se chýlí ke konci.
Začala ho fotografie, na níž československý policista strhává z plotu ambasády Spolkové republiky Německo občana tehdejší komunistické Německé demokratické republiky, který jako tisíce dalších lidí prchal přes pražské velvyslanectví na Západ.
Fotka, která tuto dramatickou událost ze 2. října 1989 zachycuje, se v SRN stala jedním ze symbolů pádu Berlínské zdi a konce komunismu v Evropě.
Ožila letos koncem června, kdy někdejší východoněmecký utečenec Michael Fleischman po 20 letech zatoužil tehdy neznámého československého esenbáka poznat a podat si s ním ruku na usmířenou.
Policistu nyní identifikoval Úřad pro studium totalitních režimů a Aktuálně.cz muže vypátralo a hovořilo s ním.
A zjistilo, že přání Michaela Fleischmana zůstane nevyslyšeno. Fotografie "20 let poté", na níž by si oba muži podali ruku, nevznikne. Policista Aktuálně.cz řekl, že o žádné setkání nemá zájem.
Chodili jsme tam
Navzdory angažmá při zásahu proti uprchlíkům pracuje někdejší řadový příslušník Státní bezpečnosti Stanislav B. dodnes u policie.
Působí na poměrně významné funkci.
Aktuálně.cz zná jeho úplnou totožnost i jeho podobu, ale s ohledem na to, že nyní pracuje v jednom ze speciálních útvarů policie, rozhodla se redakce bližší identitu nezveřejňovat.
Stanislav B. v rozhovoru s reportéry Aktuálně.cz otevřeně vyprávěl, jak se dostal k StB a jak na podzim 1989 sloužil u západoněmecké ambasády.
"Pamatuju si, že jsme tam chodili," potvrdil policista reportérům.
Mohl jsem to být já
Aktuálně.cz zjistilo, kde Stanislav B. nyní žije, a telefonicky ho pozvalo na schůzku, která se odehrála před domem policistova otce.
"Vydržte chvilku, dorazím," řekl policista do mobilního telefonu a v několika minutách skutečně ve sportovním oblečení přišel.
Když se podíval na snímek z října 1989, tvrdil, že ho vidí poprvé. Po chvíli se uvolnil, chvilkami reportérům Aktuálně.cz tykal, během hovoru vykouřil několik cigaret, vtipkoval. Nezdálo se, že chce něco ze svého předlistopadového života tajit.
Ani to nevypadá, že je mu téma hovoru nepříjemné, i když připouští, že mu jeho známí službu u Státní bezpečnosti vyčítali.
"Chtěl jsem k hospodářské kriminálce, ale dali mě k StB. Tehdy si člověk nemohl vybírat," vysvětluje.
Snímek si opakovaně a důkladně prohlížel a nakonec připustil, že by mužem v uniformě mohl být. I když na konkrétní zásah proti Michaelu Fleischmanovi u ambasády si prý nepamatuje. "Dost se mi to slévá dohromady," tvrdil ve středu vpodvečer.
Když si vzal brýle
Ve čtvrtek v poledne však postoj mění. Volá do redakce a se zcela změněnou dikcí, i když stále příjemným tónem říká, že si je naprosto jistý, že "Mužem od ambasády" není a že snímek s ním nemá nic společného.
"Já se v tom nepoznávám ani náhodou," uvedl.
Vysvětlil to tím, že až večer si vzal brýle, aby si fotografii pořádně prohlédl. Snímek prý zkoumala i jeho manželka a dokonce kvůli tomu vyndali rodinné album se starými fotkami. "Myslím, že to nejsem já," zopakoval.
Ústav pro studium totalitních režimů však trvá na tom, že na fotografii je právě on - Stanislav B.
"Jsme o tom přesvědčeni," řekl Aktuálně.cz mluvčí ústavu Jiří Reichl.
Jak ústav porovnával fotky
Vysvětlil i postup, jak na policistu z fotografie přišli.
Ústav si zjistil jména příslušníků StB, kteří u ambasády SRN sloužili, a jejich portréty na osobních kartách porovnal s dvacet let starým snímkem. Jeden ze zaměstnanců ústavu Stanislava B. osobně zná a jeho totožnost na snímku potvrdil.
V archivu StB, který nyní spravuje Archiv bezpečnostních složek, je navíc písemné hlášení, které Stanislav B. po jedné ze služeb u ambasády napsal. Vystupuje tam ovšem jako podpraporčík, i když ve skutečnosti byl poručíkem.
"Víme, že si příslušníci StB kvůli ukrytí oblékali uniformu Veřejné bezpečnosti s nižší hodností," řekl Aktuálně.cz mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl.
Moc lidí jsem obuškem nepraštil
"Já jsem moc lidí obuškem nepraštil," říká dnes, po dvaceti letech Stanislav B. To, že v roce 1989 sloužil u německé ambasády, nepopírá.
"Bylo to ale výjimečné," tvrdí. Vysvětluje, že u StB měl na starost ostrahu ambasád v Praze, nejčastěji ovšem pracoval u francouzského nebo italského velvyslanectví.
Vzpomíná, že měl při službě u německé ambasády strach. Bál se, co udělají východoněmečtí uprchlíci, kteří se stůj co stůj chtěli dostat na zastupitelský úřad SRN, a obával se i svých nadřízených, aby ho nepotrestali za to, že nesplnil rozkaz - nepustit utečence za plot. Přiznává, že ve střežení plotu moc úspěšný nebyl.
"Nikoho jsem na služebnu nepředvedl," konstatoval Stanislav B.
