Číhošť - Novináři se tu na to ptají často: Jak to, že v obci, kde kázal estébáky umučený farář Josef Toufar, lidé mohou volit komunisty?
Nějak asi ano, před čtyřmi lety tu dostali přes 28 procent hlasů. "Nečekám, že by to letos bylo výrazně jiné," kroutí hlavou starosta František Bareš, jinak šéf elektrikářské firmy. V zastupitelstvu je nejmladší, pozici starosty vzal v létě, když nečekaně skončil ten předchozí.
Před kostelem Nanebevzetí Panny Marie, v posledním působišti faráře Toufara, se ta otázka ozve znovu. Kde jinde než v Číhošti by měli lidé vědět, čeho byli komunisté schopni?
Únos, mučení a smrt
Za Toufarova kázání o adventní neděli 11. prosince 1949 tu téměř dvacítka lidí viděla, jak se za ním několikrát pohnul kříž na oltáři. Po Hodu Božím se začalo šířit, že lidé pohyb kříže viděli znovu. Toufara pak unesli estébáci přestrojení za novináře, skončil ve Valdicích.
Kostel v ospalé vsi tiše svítí odrazem podzimního slunce, v pestrobarevné říjnové krajině je určitě nejmalebnější. Příběh v hlavě se ale točí dál. Estébáci faráře měsíc bijí a marně nutí k doznání, že s křížem hýbal a podvedl věřící. Na zázrak coby komunisté nevěří. Umlátí ho k smrti, kterou neodvrátí ani operace. Sestra, která u ní byla, později vypoví, že stopy tak surového zacházení neviděla ani v koncentráku.
Osmadvacet není jen počet procent, která tu komunisté naposledy dostali, je to i ročník narození Františka a Růženy Lebedových. Dnes téměř devadesátiletí manželé bydlí od kostela přes ulici. V prosinci 1949 v kostele byli.
Předvolební reportáže
- Byla to ruina, kde se proháněly krysy. Teď Babiš na Čapí hnízdo vozí děti, místní jeho kauzy neřeší
- "Ať Okamura ukáže, co umí." Ostravsko vzpomíná na komunismus a tíhne k extrému
- Tady TOP 09 neuvadá. Stranu v obci u polských hranic táhne vzhůru uznávaný starosta
- Čtvrté nejrozlehlejší město Česka volí komunisty. Po vojácích Ralsku zbyla munice, byty ale chybí
"Já jsem stál v zadní řadě, tak jsem ten pohyb neviděl," vysvětluje pan Lebeda. Manželce dnes není nejlépe, nerušíme ji.
Otce Toufara samozřejmě pamatuje, jak by ne, když mezi mladými oblíbený farář dal manžele dohromady. "Růženo, ty si přece vezmeš mládence tady z Číhošti," řekl jí. A bylo to. Pan farář, navíc když se jmenoval Toufar, měl autoritu. Možná právě to komunistům vadilo.
Volbě komunistů v Číhošti podle pana Lebedy nahrává složení obyvatel. "Mladí odešli, staří umřeli," glosuje to smutně. K volbám se chystá, sice pracuje na zahradě, ale už si nachystal kabát. Rozhodl se prý podle toho, jak se strany chovají k důchodcům. Nejspíš tedy nezvolí nikoho z těch, které může vidět na zdejší obecní vývěsce - Tomio Okamura, ODS ani zelení toho moc prosadit nemohli.
Střed republiky. Tedy poté, co se rozpadla
Číhošť má ještě jednu, tentokrát geografickou, zajímavost: za zákazem vjezdu na kraji obce mezi domy procházíme na pole a záhy se ocitáme v samém středu České republiky. Po rozpadu federace ho tu zaměřili geodeti. Mohutný kámen, který stojí přímo na onom místě, býval kdysi podstavcem pod křížem na hřbitově. Kříž má vlastně Číhošť i ve znaku. K historii tohohle místa patří. A mít tu střed republiky je slušný pokrok od doby, kdy komunisté kvůli událostem ve zdejším kostele raději vymazali Číhošť z map.
Úměrně tomu, jak se blíží druhá hodina, aktivita ve volební místnosti roste: ještě zkontrolovat a přelepit urny, byť o tu přenosnou požádal jediný z necelých tří stovek zdejších voličů, přinést pití, občerstvení - a už vstupuje první volička.
Kolik lidí přijde, je těžké odhadnout. V Číhošti bývá účast vysoká, posledně asi 76 procent, skoro o dvacet víc než celostátně. Určitě nepřijdou manželé Tselychovi, přistěhovalci z Podkarpatské Rusi - nebo spíše navrátilci, dědeček pana Tselycha byl legionář, který se tam usadil. Teď ale nemají české občanství, místo do voleb vyrážejí do kravína. Ostatně jak říká mladá maminka, která i s rodinou přichází krátce po druhé, rukama tu pracuje hodně lidí.
Postarší volič doplní, že on volil ČSSD kvůli důchodu. "Lidi se rozhodují podle peněz," je přesvědčený.
"Na tom, kdo zrovna bude u moci, až tak nezáleží," nechce se volit Šárce Lebedové, vnučce Růženy a Františka. Jak to, že ne? Usměvavá blondýnka studující zemědělskou fakultu jednoduše nemá dojem, že by se její život zásadně měnil podle toho, jaké politiky lidé zvolí.
Pokřtěná Šárka je, to mají v rodině, do kostela ale nechodí. O tradovaný zázrak s pohyblivým křížem, který by v budoucnu mohl vést ke svatořečení faráře Toufara, se podle svých slov osobně nezajímá, zřejmě už ale všechno slyšela, a ne jednou. "Za babičkou proudí spousta návštěv. Pořád chtějí slyšet to stejné, jak to bylo s křížem v kostele. Co jim má pořád vyprávět," vypráví před volební místností.
Šárka se musí vrátit do místnosti, je zapisovatelkou v komisi. "Mučil tě hodně?" ptá se jí s úsměvem starosta, novináře tu nemají každý den. "Já jsem mučila jeho," směje se a odchází.
