Mimořádná zpráva
Řidič najel do davu na adventním trhu v německém Magdeburgu. Zemřel jeden dospělý a dítě, zraněných jsou desítky.

Kdo složí vládu a kolik hlasů propadne? Deset věcí, které sledovat u voleb

Michaela Endrštová Tomáš Klézl Michaela Endrštová, Tomáš Klézl
Aktualizováno 9. 10. 2021 14:15
Volby do Poslanecké sněmovny skončily. Místnosti se uzavřely, komise sčítají hlasy. Vůbec poprvé se budou mandáty počítat podle nového volebního zákona. Voliči již rozhodli, zda Andrej Babiš zůstane premiérem, zda ze sněmovny zmizí ČSSD a komunisté, nebo zda vznikne první vláda bez účasti ODS a sociální demokracie. Aktuálně.cz připravilo souhrn toho nejzajímavějšího, na co zaměřit pozornost.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš a předseda ODS Petr Fiala, kteří několikrát prohlásili, že vylučují koaliční vládnutí s hnutím ANO.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš a předseda ODS Petr Fiala, kteří několikrát prohlásili, že vylučují koaliční vládnutí s hnutím ANO. | Foto: ČTK

Dokážou nové koalice zmobilizovat voliče?

Nízká volební účast posledních dvou desetiletí prudce kontrastuje s 90. léty. Krátce po pádu komunistického režimu v tehdejším Československu bylo patrné, jak jsou lidé vděční, že si konečně mohou svobodně zvolit vládu. V červnu 1990 přišlo k volbám do České národní rady, parlamentu tehdejší české části federace, téměř sto procent voličů. Poprvé a naposledy. Od té doby účast klesá. Během 90. let volilo přes 70 procent lidí. S příchodem nového tisíciletí voličů rychle ubylo, účast se dlouhodobě drží kolem 60 procent.

Za vysokou účastí v 90. letech stála podle politologa Lubomíra Kopečka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity tehdejší velká očekávání. "Devadesátá léta nazývám érou nevinnosti. Lidé byli přesvědčeni, že politika všechno, nebo minimálně mnoho, změní. Pak přišla ekonomická recese, skandály týkající se financování stran, opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD. V roce 2002, na konci opoziční smlouvy, byla nejnižší účast v polistopadové historii. Očekávání od politiky začala prudce klesat," popisuje Kopeček.

Na původní čísla se podle něj volební účast nevrátila kvůli pocitu mnoha lidí, že volby jsou něčím, co se jich netýká. "V danou chvíli necítí potřebu k volbám jít. A zavést volební povinnost je utopie, to skoro nikde v Evropě není," říká Kopeček. 

Roli v nízké účasti může hrát i chybějící korespondenční hlasování, v mnoha zemích běžné. Češi v zahraničí často nemají možnost volit, mnohdy bývají daleko od ambasády a nemohou se dostavit na místo hlasování.

Důvodů, proč lidé nepřijdou volit, je ale víc. "Často do toho vstoupí něco neodkladného, rodinné problémy nebo nemoc. Roli určitě hraje i rodinné prostředí - když nevolí rodiče, nevolí ani děti. Volby jsou do určité míry spojené se zvykem a tradicí, kterou si člověk osvojí," dodává Kopeček. 

Odborníci neočekávají, že by letos přišlo výrazně víc, či výrazně méně voličů než v uplynulých letech. Čekají účast kolem 60 procent. "Kdyby se volby konaly před půl rokem, v době koronavirových omezení, mohla by být vyšší. Naštvání na vládu by přilákalo i část nevoličů. Ukázalo se to například u mladých, kteří byli podle průzkumů najednou ochotni jít k volbám. Pak to ale opadlo," vysvětluje Lukáš Linek ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. 

 

Právě se děje

Další zprávy