Největší pokles odtoku, tedy objemu vody, která odteče z určitého území, lze pochopitelně čekat v létě, kdy se předpovídá pokles o 20 až 40 procent. V zimních obdobích se naopak množství vody v českých řekách v následujících desetiletích zvýší o 5 až 10 procent, místy až 20 procent.
To je způsobeno tím, že sněhových srážek bude méně. Voda se tak v zimě nebude zadržovat ve sněhové pokrývce, ale bude odtékat průběžně. Za celý rok půjde o pokles o 5 až 20 procent. Vyplývá to z nejnovější studie Českého hydrometeorologického ústavu, která budoucí odtoky srovnává s průměrem mezi roky 1981 až 2010.
"Pokles průtoků a menší množství vody v krajině není spojený pouze s budoucností, neboť tyto jevy zaznamenáváme už nyní," říká mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař. Už v současné době se problémy s nedostatkem vody vyskytují na jižní Moravě, v oblasti Rakovnicka a rovněž v severozápadní části republiky. Podle mluvčí Povodí Labe Hany Bendové pak lokální problémy s nedostatkem vody jsou například na řekách Bělé, Cidlině, Dědině, Mrlině, Vrchlici, občas v povodí Novohradky, Loučné a na řadě dalších drobných říček.
Největší podíl na nedostatku vody mají zvýšené roční teploty v posledních letech, a to zejména maximální letní teploty. Sucho a pokles hladiny řek tedy není způsoben tím, že neprší, ale tím, že se voda vinou vysokých teplot z krajiny vypařuje více a rychleji než v minulosti. Problém je i rozložení srážek, které se kvůli klimatické změně dramaticky promění, častěji se budou vyskytovat extrémy - přívalové deště i suchá období.
"Stejně vody ve srážkách může znamenat vyšší i nižší odtok podle, toho v jakém stavu je krajina, i podle toho, zda srážky padají v přívalech, kdy je vyšší odtok, či vytrvalejším a mírném dešti, kdy je odtok nižší," vysvětluje hydrobiolog Petr Pařil z Masarykovy Univerzity.
Zásoby pitné vody se zmenší
Pokles odtoků bude mít, krom povrchové vody, vliv i na stav vody podzemní. "Snížené odtoky mají velmi úzkou vazbu na zdroje podzemních vod, v období sucha odtéká takzvaný základní odtok, který je dotován právě ze zásob podzemních vod," popisuje hydrolog Adam Vizina z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Pokud tedy klesají odtoky, velmi pravděpodobně klesají i zásoby podzemních vod. Ty jsou často zdrojem pitné vody.
"K nedostatku pitné vody dojít může. V Česku máme vybudovanou velmi kapacitní infrastrukturu v podobě vodních nádrží a vodárenských soustav. Ty ale nepokrývají celé území," upozorňuje klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu.
Nedostatek pitné vody v souvislosti s poklesem odtoků zmiňuje i hydrobiolog Petr Pařil: "Mnoho menších lokálních zdrojů pitné vody může zcela zaniknout díky dlouhodobému slabšímu doplňování podzemních vod." Pařil proto v brzké době předpokládá velmi zásadní problémy se zásobováním pitnou vodou v menších obcích s vlastními menšími zdroji. Jde zejména o jižní Moravu, Polabí a Podkrušnohoří.
Jedním z řešení současného i budoucího nedostatku pitné vody je, podle ministerstva zemědělství, budování nových přivaděčů z vodárenských nádrží do obcí a měst, kde lokální zdroje podzemní vody nebyly v minulosti dostatečné. Naopak prohlubování nynějších podzemních zdrojů podle resortu smysl nemá. "Není to perspektivní s ohledem na očekávaný vývoj klimatu a také s ohledem na skutečnost, že se tyto podzemní zdroje vody po suchých obdobích doplňují nedostatečně, se zpožděním," vysvětluje mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.
Možným nedostatkem vody se zabývají i jednotlivá povodí. Jde především o budování vodních nádrží. Povodí Moravy připravuje vodárenskou nádrž Vlachovice, která bude pitnou vodou zásobovat Zlínský kraj, či rekonstrukci přivaděčů do vodní nádrže Hubenov, které zásobuje pitnou vodou Jihlavu. Povodí Ohře se chystá stavět vodní nádrže Kryry a Mukoděly na Podbořansku či přivaděč vody z Ohře na Rakovnicko. Povodí Odry pak na řece Opavě již dlouho usiluje o stavbu nádrže Nové Heřminovy.
Sucho krajinu změní
Nedostatečné průtoky v suchých obdobích nemají vliv jen na zásoby pitné vody, ale zhoršují také její kvalitu v řekách a potocích. A to kvůli nedostatečnému ředění odpadních vod. Tento problém je možné řešit "nařeďováním "odpadních vod pomocí vody z přehradních nádrží. A samozřejmě i jejím čištěním. Možnosti zlepšení technologií v čistírnách odpadních vod jsou ale omezené. "S problémem nízkého ředění vyčištěných odpadních vod se budeme potýkat i nadále," říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Přes všechna opatření budou mít klesající průtoky velké dopady na českou krajinu. "Obecně si musíme připustit, že lidské možnosti, jak se bránit krajinnému suchu, jsou do jisté míry omezené a středoevropská krajina se nutně bude na změny přirozeně adaptovat včetně živočišné a rostlinné říše," říká tisková mluvčí Povodí Odry Šárka Vlčková.
Podle hydrobiologa Petra Pařila povede nižší odtok k častějšímu vysychání menších toků, které jsou jednou ze základních sítí propojujících celou krajinu. To, jak se krajina změní, pak bude mít dopad i na rostliny a zvířata, která v ní žijí. Pravděpodobně poklesne četnost původních druhů. Do Česka se také budou šířit některé rostliny a živočichové z jihu Evropy včetně těch invazních, kteří mohou výrazně měnit ekosystém.
"Krajina a její ekosystémy se tak zejména v některých sušších oblastech republiky - jako je jižní Morava, Polabí a Podkrušnohoří - bude blížit charakterem spíš Středomoří než tomu, jak ji známe nyní," popisuje Pařil. Proměnu ekosystémů předpokládá i český hydrologický ústav. "Lze očekávat, že se v ekosystémech vázaných na vodu promění druhové složení nebo poměr počtu jednotlivců v rámci různých druhů," dodává za instituci klimatolog Radim Tolasz.
Řešením jsou i bažiny a mokřady
Sucho v krajině tak bude jedna z největších výzev, které bude Česko v souvislosti s klesajícími odtoky vody čelit. "Asi nejzásadnější a nejrychleji proveditelné opatření v krajině je změna zemědělské dotační politiky, rozbití velkých lánů, kontrola kvality orné půdy, protierozní opatření a změny v pěstování některých plodin, například kukuřice a řepky," jmenuje možná opatření na ochranu před suchem hydrobiolog Pařil.
Co se týče lesů, musí se zvýšit jejich pestrost. Musí být tedy tvořené smíšenými porosty různého stáří. Jenom takto druhově a věkově pestré lesy jsou schopny odolávat dlouhodobému klimatickému stresu. "Nemá smysl vysazovat dřeviny, které jsou odjinud, ale vysazovat naše domácí z našeho vlastního genofondu. Vysazovat olše, duby a podobně. Nesadit jehličnany, až na výjimky - třeba borovici lesní," dodává specialistka na trvale udržitelné lesnické hospodaření Kateřina Holušová z Mendelovy univerzity.
Podle údajů ministerstva životního prostředí mezi lety 2000 až 2019 vzrostl podíl listnatých lesů o pět procent. Před dvěma roky tak listnaté porosty tvořily 27,7 procenta z celkové plochy českých lesů. V roce 2019 bylo také poprvé v historii vysazeno více listnáčů než jehličnanů.
Přesto ještě před dvěma lety jehličnany představovaly 71 procent plochy lesa, přestože dle doporučené skladby by jejich podíl měl být pouze 64,4 procenta. Dominantní dřevinou je smrk s podílem 49,5 procenta, následovaný borovicí (16,1 procenta), bukem (8,8 procenta) a dubem (7,4 procenta).
Kromě budování vodních nádrží a vodovodů mohou pokles odtoků zmírnit i opatření přímo v krajině. "Zatímco technická opatření jsou namířena na zajištění vodních zdrojů pro využití člověkem, přírodě blízká opatření vedou ke zlepšení kondice krajiny a posílení její funkce zadržet vodu. Česká republika potřebuje obojí," vysvětluje Povodí Moravy Petr Chmelař.
Přírodě blízkými opatřeními se rozumí například obnova mokřadů či přirozeně meandrujících řek a potoků. Problematičtější je ale podle hydrobiologa Pařila výstavba nových rybníků. "Ty dokážou zadržet jen minimum přívalů vody a klima ovlivňují pouhé stovky metrů okolo, takže se často stávají jen utěsněnými vaničkami naplněnými vodou v okolní suché krajině," říká.
"I v našich zeměpisných šířkách bude voda už za několik desítek let naprosto klíčovou surovinou," uzavírá Pařil.
