Oslava Velikonoc jakožto zmrtvýchvstání Ježíše Krista sice je nejdůležitějším křesťanským svátkem v roce, současná podoba v sobě však nese i některé zvyky čistě pohanské. Bok po boku tak stojí odlišné druhy tradic, kterým je společná oslava probouzejícího se života.

Například typické koledování o Velikonočním pondělí je čistě pohanským zvykem. Pomlázka, koledy a vyšlehání spletenými vrbovými pruty mají dívkám přinést zdraví a zajistit plodnost po celý následující rok a darované vajíčko je pak prastarým symbolem nového života.

Z pohledu křesťanů je vejce symbolem nesmrtelnosti a znázorněním uzavřeného hrobu, z něhož Kristus vstal. A i zajíček stojí na hranici mezi tradicí křesťanskou a pohanskou. Na jedné straně v byzantské ikonografii představoval Krista, na druhé pak symbol oslavy přicházejícího jara.

U kříže, beránka obětovaného za spásu lidstva a světlo přinášejícího velikonočního ohně o křesťanském původu ale není pochyb. Pouze oheň z čistě praktických důvodů nahradila svíce.