Cítíte, že se ze společnosti vytrácejí ideály, které přinesl a představoval Václav Havel, který by se za pár dnů dožil osmdesátky?
Ano. Cítím to hlavně v zahraniční politice, kde se pod záminkou prosazení ekonomické diplomacie omezilo naše angažmá, co se týká lidských práv. Což byla pro českou zahraniční politiku velká výhoda. Nejenom že jsme se chovali správně, ale nesmíme zapomenout, že malé země to mají velmi těžké, aby byly vidět. Z toho důvodu si malé státy mají vybrat nějakou niku (určující téma, středobod, pozn. red.) – každý stát nějaké téma má. My jsme měli lidská práva. Teď se jich ale vzdáváme. Česká republika i naše vnímání tohoto se opravdu změnily.
Dokážete odhadnout, odkdy se to začalo měnit?
To nejde říct, bylo to pozvolné. Ale vidím všeobecně velkou frustraci. Ačkoli se nám daří dobře, vláda rozdává peníze, kde může, a přesto nevidím žádné nadšení, vizi pro Českou republiku. Cítím velmi blbou náladu.
Mluvíte o blbé náladě a vizi budoucnosti pro republiku. Můžete nějakou nabídnout?
Tak ona je to trochu iluze, ale zvýšil bych zase důraz na lidská práva. Aby bylo vidět, že my jsme ta země, která se v nich angažuje. Abychom byli víc přítomní v Evropské unii. Protože když se podívám, žádná ze zemí okolo není vysloveně proevropská. A na tomto poli bychom my měli být zemí, která je pro Evropu. Bohužel pan prezident se přiklonil k těm zemím, které jsou proti Unii.
Když jste se dostal k prezidentovi, jeho kancelář v pátek oznámila, že se neomluví za výroky o Ferdinandu Peroutkovi, a odůvodnila to tím, že by se v budoucnu kancelář mohla omlouvat častěji, což by ji poškodilo.
Odebírejte zprávy Aktuálně.cz přes aplikaci WhatsApp
Nepoužíváte WhatsApp? Zjistěte více >>
Je to velice ubohé. Víc k tomu nechci říkat.
Co nám nejvíce chybí z Havlových ideálů?
Pravda a láska.
O piazzettě Národního divadla se začalo mluvit jako o Havlově náměstí…
Jaképak náměstí? Při nejlepší vůli bych to označil jako nádvoří. Poněvadž je to místo obklopené budovami Národního divadla. I velikostí. Když se podívám po Praze, máme tady veliké ulice někdy pojmenované ještě po sovětských generálech nebo jiných pochybných lidech. Že by na Václava Havla stačilo těch pár čtverečních metrů kolem Národního divadla? On miloval divadlo, nicméně jeho největší zásluhy jsou jinde.
Zkusím to ještě jinak: Zakladateli Československa byli Masaryk, Štefánik a Beneš. Štefánik má pomník, víte o něm? Na hvězdárně na Petříně jako astronom. Netroufali jsme si na nic většího, a přitom jde o bojovníka za svobodu našeho národa, statečného vojáka, a abychom aspoň nějaký pomník měli, uctíme jej jako astronoma. Neodvážíme si přejmenovat nějaké velké náměstí nebo ulici, tak uděláme tohle. Je to strašně směšné, až bych řekl malé.
Raději krásnou holku než Vorotnikova
Nedávno vás oslovila umělecká skupina Ztohoven, zda byste politicky nezaštítil ruského umělce Olega Vorotnikova, který je nyní v České republice. Proč jste to odmítl?
Nevěděl jsem, co přesně znamená politická záštita. Já nejsem přítel prázdných gest. Kdyby mi řekli, co přesně chtějí, abych pro něj udělal, tak bychom se bavili jinak. Nejsem pro abstraktní představy.
Znáte vůbec akce skupiny Vojna, jejíž hlavní postavou byl právě Vorotnikov?
Někdy blbli podobně jako Ztohoven. Ale v zásadě byli čerství a svěží. Něco je napadalo. Vztyčený pyj na mostě namířený proti FSB byl úžasný. Ale nesdílím jejich názory, ale jejich akce byly pozitivním jevem. Mám rád lidi, kteří si troufnou.
Znáte Vorotnikovovy názory?
Nemám je před sebou, ale zajisté je budeme mít velmi odlišné. To není ale důležité. Pro mě bylo důležité, že se stavěli proti diktatuře. To byly důležité věci. Kdybych se stýkal pouze s lidmi, kteří mají stejné názory jako já, tak bych měl velmi omezený okruh přátel. Někteří moji kamarádi mají úplně odlišné politické názory, ale stále s nimi vycházím.
Pokud dojde k tomu, že bychom měli Vorotnikova vydat zpět do Ruska…
No to by byl vyslovený zločin. To jej radši schovám ve vlastním bytě.
To byste možná neudělal dobře, nastěhovat si jej do bytu.
Ano, vím, že by to bylo poněkud obtížné. Ne že bych po tom toužil. Toužím po krásné holce ve svém bytě, ale raději to, než jej vydat do Ruska.
V Rakousku integrace funguje
Když jsme spolu hovořili naposledy, mluvil jste o tom, že je nutné být vstřícný k uprchlíkům. Teď máme pocit, že jste ten postoj upravili.
Nadále jsme ale toho názoru, že uprchlíci mají právo na azyl. „Buď vlídný k přistěhovalcům, neutlačuj uprchlíka,“ stojí už ve Starém zákoně. Ale od začátku jsem byl proti kvótám, protože to má chabou základnu v Lisabonské smlouvě a nemělo by se to dělat rozkazem. Mělo by se s jednotlivými státy vyjednat, kolik lidí jsou schopny přijmout. Česká republika by pár tisíc lidí ale přijmout mohla.
Jak bychom měli jako Česko pomoci?
Jsem přesvědčený, že bychom se více mohli angažovat jak penězi, tak i třeba policisty v zemích, které jsou na hranicích Unie, kde bychom měli pomáhat.
Německo, Rakousko mají problémy, ale vypořádaly se s tím skvěle. Doporučuji se dojet podívat do nějakého městečka, kde v takovém třítisícovém městysu je třicet uprchlíků, o které se starají, učí je německy, učí je řemesla a funguje to. Byl jsem se tam podívat a oni to mají zmáknuté, u nich integrace funguje.
Máte nějaké vysvětlení pro hysterii, která tady u nás panuje vůči uprchlíkům?
Neznalost a nezkušenost. Živoucího uprchlíka tady téměř nikdo neviděl. Kdyby ty lidi naši obyvatelé zažili zblízka na vlastní zkušenost, tak by to takhle neprožívali. Ale na vesnici, kde jste celý život uzavření, je ta obava samozřejmě větší. Onu hysterii ale vyčítám našim politikům, že ji způsobili.
Uvedu to ještě na příkladu. Před pěti sty lety naši obchodníci jeli do Norimberku, když byli odvážní, do Benátek. Portugalci obepluli Afriku, objevili Brazílii, měli pevnosti v Perském zálivu. Portugalci jsou zvyklí na různobarevné lidi kolem sebe. My jsme dokázali vypudit i ty, kteří u nás po staletí žili.
Nepřemýšlíte nad tím, jak to mohlo vypadat, kdybyste se stal prezidentem? Nelitujete toho?
Tím se už vůbec nezabývám. Prohrál jsem? Prohrál. Když fotbalista prohraje zápas, taky nad tím dlouho nepřemýšlí a nastoupí do dalšího mače. Přijdou další výzvy.
Fotbalista má utkání za týden, ale tohle se u vás mohlo stát jednou za život.
Byl to vrchol, ten jsem minul. Mám ještě další věci, které je potřeba dělat. Nejsem nostalgik a nemusíte být na vrcholu, i v podhůří se dá pracovat.
