Syřan přeložil do arabštiny Švejka i Čapka. Bombardovali mi dům, české "ne islámu" je směšné, říká

Jan Hejl Jan Hejl
30. 9. 2017 18:08
Dvaasedmdesátiletý Ghias Mousli v rodném syrském Homsu pracuje jako lékař, ošetřuje raněné z válečné zóny. Mimo to překládá české autory, do arabštiny převedl knihy Karla Čapka, Boženy Němcové nebo Jaroslava Haška. Mousli v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz popisuje každodenní život v zuřící syrské občanské válce. Jedna z bomb zasáhla také dům, ve kterém bydlel. "Kdybych neměl možnost odreagovat se překládáním, nevím, co by ze mě zbylo," říká. Podle Mousliho se syrští uprchlíci v Evropě přizpůsobí. Že se Česko prezentuje jako země, která nechce nikoho přijmout, je ostuda, doplňuje.
Překladatel a lékař Ghias Mousli.
Překladatel a lékař Ghias Mousli. | Foto: Jan Hejl

Znají Syřané českou literaturu?

Naše inteligence, předtím, než jsem začal překládat českou literaturu, znala Dobrého vojáka Švejka. Ale byl přeložený z angličtiny, nikoliv z češtiny. Byla tam spousta chyb, tak jsem poprosil toho překladatele, jestli bych Švejka mohl přeložit z češtiny. On mě žádal, abych to udělal, a děkoval mi, že jsem se do toho pustil. Syřané tedy znali českou literaturu jen strašně málo. Když jsem začal překládat další knížky a uspořádal přednášky o české literatuře, situace se zlepšila.

V jakých nákladech české knihy v Sýrii vychází?

Asi 500 kusů, což je dost. Nejčtenější česká knížka v Sýrii je Babička od Boženy Němcové, už byl její druhý dotisk. Oblíbený autor je i Jiří Kratochvil, například jeho román Herec nebo Slib.

Jakou pověst má Česko v Sýrii?

Znají bývalé Československo. V Homsu, kde bydlím, Čechoslováci v 50. letech stavěli velkou rafinerii a cukrovar. Česko má v Sýrii mezi zeměmi východní Evropy velmi dobré jméno.

Kdo je Ghias Mousli?
Autor fotografie: Jan Hejl

Kdo je Ghias Mousli?

Ghias Mousli syrský lékař, bohemista a překladatel. Narodil v roce 1945 v Homsu v Sýrii. V 60. letech studoval v Praze medicínu, poté pracoval v plzeňské nemocnici jako chirurg. Nakonec se vrátil do rodného Homsu, kde dodnes vykonává lékařskou praxi. Od roku 1990 překládá české autory, do arabštiny převedl na pětadvacet titulů, například Babičku Boženy Němcové, Dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška nebo Válku s mloky Karla Čapka.  V září přijel do Prahy na rezidenční pobyt Českého literárního centra. Se svou ženou, slovenskou lékařkou Evou Mousli-Polónyovou, má tři děti.

Kdybych nepřekládal, asi bych se zbláznil

Sýrie je roky zmítaná občanskou válkou.

Žijeme ve válečném stavu, lidé logicky málo čtou. Já ale říkám, že kniha se nikdy neztratí, neumře. Překládat knihy v době války je samozřejmě obtížné, ale Francouzi za druhé světové války dělali totéž. My Arabové máme stovky let staré spisy. Přežily války, knihu nikdo na hranicích nezastaví. Člověka ano.

Pomáhá vám literatura vést normálnější život?

Nemůžeme žít normální život, když je válka. Není to možné. Snažíme se jen život normálnější dělat. Ale válka jednou skončí, musí. Za období, kdy se v Sýrii bojuje, jsem přeložil asi deset knih. Pracoval jsem snad nejvíc co kdy předtím. Je to pro mě únik. Když jsem začal překládat, zapomněl jsem na všechno kolem sebe. Jinak bych se asi zbláznil.

Zažil jsem smrt. Bombardovali dům, ve kterém jsem bydlel, velká bomba nám pronikla do bytu, ale naštěstí jsem byl daleko a nic se mi nestalo. Kdybych neměl možnost odreagovat se překládáním, nevím, co by ze mě zbylo. Ráno jsem pracoval v nemocnici, ošetřoval zraněné nevinné lidi a večer jsem překládal.

Jak nyní v Sýrii probíhá běžný život?

Hodně lidí z Homsu odešlo. Buď nuceně, nebo dobrovolně. Jsou tam celé čtvrtě srovnané se zemí, ze čtrnácti jich zůstalo pět obydlených. Město je úplně jiné. Sice funguje elektřina, ale jen několik hodin denně. Musíme vydržet.

Proč jste ze země neodešel jako miliony dalších?

Nebyl jsem přímo ohrožený na životě, neviděl jsem důvod. Po tom, co nás bombardovali, jsem odešel do jiného bytu, takže žiju tam a pracuji v nemocnici. Kdybych měl emigrovat, odešel bych jen do Česka nebo na Slovensko. Ale co bych tam dělal? Byl bych zbytečný. V Sýrii můžu pomáhat lidem, dělat překlady. Spousta Syřanů šla do Evropy, ale nemyslím si, že by byli úplně spokojení.

S manželkou jsme se domluvili, že bychom šli pryč, jen kdybychom byli ohrožení přímo na životě. Ale zatím se to nestalo.

Sýrie je v rukou velmocí

Když válka začala, myslel jste si, že bude trvat tak dlouho?

Nikdo si to nemyslel. Nevěděli jsme, že se do konfliktu budou zapojovat Rusové, Iráčané, Američané, Libanonci a další. Mysleli jsme si, že to bude otázka pár měsíců. Dnes už není budoucnost Sýrie v rukou Syřanů.

A v rukou koho je?

Velmocí. Do konfliktu je zapojeno mnoho stran. Kdyby to bylo na nás, vyřešíme to. Sice se hádáme, ale potom si sedneme jako Syřané a domluvíme se.

Myslíte, že by se mohla domluvit opozice s režimem?

Všechno je možné. Proč by to nešlo? Lidé už toho mají dost, každý chce, aby válka skončila a žili jsme v míru. Mnoho Syřanů žije v uprchlických táborech, to je strašné.

V okolí Homsu působila teroristická organizace Islámský stát. Přišel jste s nimi někdy do styku?

Ne, to vůbec. Islámský stát je multinacionální, jsou tam Angličané, Francouzi, Rusové a další. To jsou lidé, kteří přišli do Sýrie bojovat ve jménu pokrouceného islámu. V islámu přece neexistuje, aby někdo někoho zabil. Sýrie je stát, kde žije mnoho etnických skupin. Nikdy jsme neměli mezi sebou problém, dneska už je to ale bohužel jiné.

Mnozí politici říkají, že by lidé ze Sýrie neměli prchat, ale naopak bojovat se zbraní v ruce. Je to vůbec možné?

Lidi, co toto tvrdí, jsou od situace v Sýrii daleko, neví, co se tam děje. Syřané neutekli ze země, protože by se nudili, oni byli ohroženi smrtí. Jak by tam mohli žít? Česko má také zkušenosti s emigrací, když v roce 1968 přijely ruské tanky. Mnoho Čechů také odešlo ze země a západní Evropa pomohla. Sýrie také pomáhala uprchlíkům - Arménům, Libanoncům a dalším.

Pomáhá teď Evropa dostatečně?

Já myslím, že ano. Německo přijalo snad milion lidí.

Česká republika ale skoro nikoho.

Každý stát má na to jiný názor. Před chvilkou jsem četl plakát jednoho kandidáta do voleb, na kterém bylo "ne islámu." To je směšné. Jeho volební kampaň je jen proti islámu? Však tady žádný není. Lidé, co sem dřív přišli, sem neuprchli s úkolem rozšířit islám - věřte tomu. Přišli sem normálně žít a pracovat.

Zlo je v každém

Nedotýká se vás osobně, když slýcháte, že Syřané jsou tak kulturně odlišní, že se nemohou integrovat, a proto jim nemáme pomáhat?

Každý může mít názor, jaký chce. Ale pokud vím, Syřané, kteří v Česku léta žijí, se integrovali, normálně tu žijí, pracují a nikdo o nich neví. Je ostuda Česka, že se prezentovalo jako země, která nikoho nechce přijmout a nemá ráda muslimy. Jste demokratický stát a máte stejný systém jako Německo. Proč oni přijali milion lidí a strach z islámu nemají?

Všude na světě jsou dobří a špatní lidé. Zlo je v člověku žijícím kdekoliv - ať je to Syřan, Čech, nebo Slovák. Nesmíme generalizovat, a když něco udělá migrant, nesmíme říkat, že všichni jsou špatní. V USA se stává, že člověk přijde do školy a zastřelí děti. Také pak tvrdíme, že všichni Američani jsou vrazi? Každého musíme posuzovat individuálně.

Jací lidé ze Sýrie odešli? V Česku se říká, že prchají jen mladí muži. Je to pravda?

Ze Sýrie odcházelo hodně lékařů, inženýrů nebo řemeslníků. Už nemáme řemeslníky, protože všichni odešli do Evropy. V Sýrii zůstali jen staří nebo méně schopní lidé a potom děti. Mladí odešli.

Syrská města jsou vybombardovaná, domy jsou zničené. Říkal jste, že většina čtvrtí v Homsu je zničená. Až válka skončí, jak dlouho myslíte, že bude trvat obnova země?

Velmi dlouho. Válka je hnusná věc. Nejenom že zničí domy a města, ona zničí i lidi. Nemáme strach, že neopravíme domy, ale že neopravíme lidskou psychiku.

Podmínky v Jordánsku jsou složité, člověk ale kdysi žil i v jeskyni, takže to není problém, důležité je, že jsme v bezpečí, říká syrský uprchlík Ali. | Video: Filip Horký
 

Právě se děje

Další zprávy