Rekonstrukce - Ve švýcarské Bellinzoně dnes začal soudní proces s šesti privatizátory Mostecké uhelné společnosti. Antonín Koláček, Oldřich Klimecký, Petr Kraus, Marek Čmejla, Jiří Diviš a Belgičan Jacques de Groote podle dokumentace shromažďované řadu let švýcarskou prokuraturou zorganizovali jeden z největších podvodů v České republice.
Švýcaři je žalují kvůli podezření z praní špinavých peněz a korupce.
K šestici žalovaných patřil původně ještě další z bývalých spolumajitelů mosteckých dolů Luboš Měkota, ten se však procesu nedožil, letos v březnu zemřel.
Obžaloba tvrdí, že šestice neoprávněně vyvedla před rokem 1998 z tehdy státem ovládaných dolů zhruba 3 miliardy korun, jež poté použila na skupování akcií Mostecké uhelné. Navíc měli žalovaní z peněz tunelovaných z Mostecké uplácet vysoce postavené státní úředníky a lidi napojené na politiku, aby si zajistili levný odkup akcií zbylých v rukou státu.
Připomeňme, co je podstatou ostře sledovaného případu, kterým se v uplynulých 15 letech opakovaně - a zatím bez jasného závěru - zabývala i česká policie a čeští žalobci.
Kořeny v kuponovce
Celý příběh začíná na prahu 90. let, když vláda pod taktovkou Václava Klause a Vladimíra Dlouhého schválila koncepci privatizace mosteckých dolů.
Téměř polovina jejich akcií šla do kuponové privatizace, pět procent stát rozdělil zdarma několika hornickým obcím, 46 procent přešlo na Fond národního majetku a mělo zůstat pod státní kontrolou.
Obce, jimž minimální akciové podíly v dolech k ničemu nebyly, se ale akcií brzy zbavily, takže se na volný trh dostala většina podílů důlní společnosti. Bylo jen otázkou času, než tuto většinu shromáždí jedna zájmová skupina a stát nad firmou ztratí kontrolu.
Situace se rozhodli využít státem dosazení manažeři Mostecké uhelné se spřátelenými obchodními partnery.
Zhruba v půli 90. let vzniká plán divoké privatizace Mostecké uhelné, jehož hlavním mozkem byl s největší pravděpodobností dnes dvaapadesátiletý Jiří Diviš - mostecký rodák, vzděláním právník, který ještě za socialismu emigroval do Švýcarska (dnes žije v Monaku). Diviš se z mládí v Mostě znal se státem najatými manažery dolů Antonínem Koláčkem a Lubošem Měkotou. V 90. letech se stal jejich finančním poradcem.
Doly pod vedením Koláčka a Měkoty od půli 90. let formou půjček a různých finančních investic vyvedly několik miliard korun do spřátelených firem. Peníze pocházely převážně z fondů a rezerv, jež firma vytvářela na budoucí rekultivace těžbou narušeného území.
Nejvíc, tedy přes dvě a půl miliardy, doly poslaly do společnosti Newton Financial Management Group, u jejíhož zrodu stál Koláček a kterou od půli 90. let převzali finančník Petr Kraus a Marek Čmejla - další známý Koláčka a Diviše ze studentských dob, absolvent ČVUT, někdejší baskytarista skupiny Tichá dohoda. Na transakcích, jejichž pomocí se peníze z dolů vyváděly, se podíleli kromě Koláčka ještě dva další státem najatí manažeři - Luboš Měkota a Oldřich Klimecký.
Newton měl peníze dolů zhodnocovat - tedy investovat je. Ve skutečnosti ale byly použity jako zdroj financí na nákup akcií Mostecké uhelné pro její manažery a spřátelené finančníky.
V roce 1998 zjistili šéfové Fondu národního majetku v čele s tehdejším předsedou Romanem Češkou, že stát ztrácí nad doly kontrolu. Češka tehdy varoval, že volné akcie z trhu jsou skupovány pro státem najaté manažery, nic ale nezmohl.
Brzy nato vystřídala úřednickou vládu Josefa Tošovského sociálnědemokratická Zemanova vláda, Češka byl odvolán a divoká privatizace dolů pokračovala. Politici o ní nepochybně věděli, už v roce 1999 na riziko ztrát pro stát upozorňoval třeba ministr Jaroslav Bašta tehdejší vrchní státní zástupkyni Marii Benešovou. Varování zůstala bez odezvy.
Trochu falešný Appian
Jako většinový vlastník Mostecké se v roce 1999 přihlásila společnost Appian, údajně americká investiční firma, jíž dával punc důvěryhodnosti Jaques de Groote, někdejší šéf Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
Appian na pověsti zavedené investiční společnosti spíš parazitoval, skutečný americký Appian byl totiž v roce 1999 přejmenován a firma, jež si přivlastnila jeho značku pro obchody v České republice, s ním neměla nic společného. Vlastnili ji Čmejla, Diviš, de Groot a manažeři Mostecké, kteří kontrolní balík akcií dolů pořídili - jak zdokumentovali Švýcaři - za jejich vlastní peníze. V Česku to v té době nikdo nechápal, nebo chápat nechtěl.
Vláda poté, co Appian oznámil kontrolu nad mosteckými doly, rozhodla, že mu prodá i zbytek důlních akcií, jež zůstávaly v rukou státu.
Appian tak koupil 46 procent v Mostecké uhelné za 650 milionů korun, což se ukázalo jako směšná cena o pár let později, když polovinu dolů od původních privatizátorů kupoval finančník Pavel Tykač a zaplatil jim za ni deset miliard.
Podle švýcarských žalobců si lidé z Appianu výhodný prodej důlních akcií pojistili tučnými úplatky, pocházejícími opět z peněz kupované státní firmy. Mezi zprostředkovateli uplacené privatizace Švýcaři odhalili zbrojaře Pavla Muselu a náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru (na konto jeho otce část peněz směřovala).
Sýkora se později zviditelnil jako muž, který pomohl k překvapivému zbohatnutí dalšího sociálnědemokratického expremiéra Stanislava Grosse. Což vede k domněnkám, že na korupci kolem privatizace se mohli podílet i další vysoce postavení politici.
Ale zpět k Appianu.
Firma, která získala mostecké doly - řečeno slovy švýcarských žalobců "aniž by na to vydala jedinou vlastní korunu", v roce 2004 zprivatizovala také další český významný podnik: plzeňskou Škodu. Appian ji získal za 800 milionů korun a během pěti let hodnotu této investice zdvacetinásobil.
I škodovku Diviš a spol. kupovali - podle švýcarských žalobců - za prostředky původně pocházející z Mostecké uhelné.
Kraus: nic nezákonného se nedělo
Jak své tehdejší počínání někdejší privatizátoři hodnotí dnes, není jasné.
Většina jich vůbec s médii nekomunikuje, ne všichni se také tento týden osobně dostaví ke švýcarskému soudu.
Obsáhleji z obžalované skupiny případ komentoval pouze někdejší makléř Petr Kraus, který poskytl rozhovory České televizi a MF Dnes. Vysvětloval v nich, že se v souvislosti se správou peněz svěřených Mosteckou uhelnou jeho firmě Newton, se skupováním akcií dolů a privatizací státních firem nedopustil žádného porušení českých zákonů, takže o praní špinavých peněz nemůže být ani řeč.
Dál případ komentovat nechce: "Dělám možná chybu, že jsem o tom vůbec promluvil, samotný švýcarský proces nesmím komentovat vůbec," uvedl pro Aktuálně.cz v pátek večer. K soudu se chystá a doufá, že tam svou nevinu prokáže.
Osud švýcarského procesu do značné míry závisí na vývoji kauzy u českých soudů. Pokud se v Česku neprokáže, že divoká privatizace Mostecké uhelné byla protizákonná a že se její aktéři dopustili zneužívání informací v obchodním styku, zpronevěry či privatizačních podvodů, z nichž jsou v Česku od loňska obviněni, těžko budou Švýcaři prokazovat praní špinavých peněz. Bude jim chybět zločin, z něhož se špinavé peníze vygenerovaly.
V Česku se po letech nečinnosti policie a justice vyšetřování kauzy loni opět rozběhlo, muži z Appianu jsou trestně stíháni a soud jim zablokoval majetek. Obžalováni ale zatím nejsou a zahájení českého procesu, který jejich obchody z přelomu tisíciletí ozřejmí, je zatím v nedohlednu.
Pokud se ale stane, že mosteckou divokou privatizaci označí za zločin i české soudy, zcela to změní pohled na ekonomický vývoj v Česku v 90. letech. Podobně jako Mostecká uhelná - tedy za peníze vytažené přímo ze státní firmy, ať už formou půjček, investic, nebo jiných operací - u nás podnikatelé napojení na státem dosazený management ovládli i řadu jiných firem. Typickým příkladem jsou Ostravsko-karvinské doly OKD, jejichž původní soukromé vlastníky sice také kdysi vyšetřovala policie, nikdy ale jejich postup jako protizákonný neshledala.
