Praha - Soud zatím definitivně nerozhodl, zda rodina lichtenštejnského knížete Hanse Adama dostane zpátky zhruba 600 hektarů pozemků v okolí Prahy. Ty stát sice v roce 1945 znárodnil podle Benešových dekretů, ale zapomněl to zapsat do pozemkových knih. Až po takřka sedmdesáti letech se tak snaží tehdejší "opomenutí" napravit.
Okresní soud pro Prahu-východ sice loni v listopadu rozhodl, že pozemky jsou státu - v opačném případě by totiž byla prolomena restituční hranice roku 1948. Po odvolání knížecí rodiny měl v pondělí rozhodnout odvolací Krajský soud v Praze. Ten ale jednání odročil. Na složitý případ si totiž vyčlenil málo času. Připravená hodina nestačila ani na to, aby zástupci knížecího rodu přečetli své odvolání.
Zapomenutých sto pozemků
Uvedený spor umožnilo to, že úředníci státu v minulosti ne všude vyznačili majetek, který podle Benešových dekretů propadl státu. A sami přiznali, že se s nálezy chybných zápisů často potýkají.
"Když ale požádáme katastrální úřad, tak to většinou hned napraví. V tomto případě to ale odmítl," uvedla advokátka Úřadu pro zastupování státu Markéta Komárková.
Zástupci knížecí rodiny tak před třemi lety zjistili, že v okolí Říčan u Prahy a Čelákovic je zhruba sto pozemků, kde byl jako vlastník veden bývalý lichtenštejnský kníže František Josef II. Ten zemřel v roce 1989, týden před listopadovou revolucí.
Přihlásili se proto o dědictví a nechali převést 600 hektarů pozemků na nadaci současného knížete Jana Adama II. A Okresní soud pro Prahu-východ dědictví pozemků potvrdil a katastrální úřad to zapsal. Na uvedených pozemcích do té doby hospodařily Lesy České republiky, a nadace je proto vyzvala k součinnosti při převzetí pozemků.
Benešovy dekrety jsou víc než příkoří
Prvoinstanční soud rozhodl rychle a během jediného jednání. Sice připustil, že stát zřejmě způsobil Lichtenštejnům příkoří, ale pokud by majetek nadaci zůstal, jednalo by se vlastně o prolomení Benešových dekretů.
"Stát vyjevil vůli zmírňovat jen některé křivdy, dal najevo, že nebude napravovat ty před rokem 1948," uvedla v prvoinstančním verdiktu soudkyně Klára Obrtlíková s poukazem na nález Ústavního soudu, který v roce 2005 uvedl, že restituční zákony nelze obcházet jinými obecnými žalobami.
Obrtlíková se proto vůbec nezaobírala argumenty Lichtenštejnů - tedy nakolik bylo spravedlivé zabrání jejich majetku, když se nikdy k německé národnosti sami nepřihlásili.
"Pokud se čeští občané mohli domáhat vrácení majetku jen pomocí restitučních předpisů, není možné, aby to někdo jiný zkoušel pomocí obecné žaloby," uvedla ale Obrtlíková.
Ten podpis nebyl náš
Právníci knížecí rodiny v odvolání argumentovali především tím, že prvoinstanční soud se vůbec nezabýval důkazy, které předložili. Lichtenštejnům byl zabaven majetek kvůli tomu, že se údajně přihlásili k německé národnosti. Oni to popírají - byli totiž občany vlastního knížectví. A jejich údajné přihlášení k Němcům podepsal v rozporu s platným právem správce jejich panství.
"Soud vůbec neprovedl důkazy k nezákonnosti konfiskace," poukázal v odvolání advokát knížecí rodiny Aleš Linhart. Podle něj tak neměla být konfiskace majetku vůbec provedena. Právě kvůli provedení uvedených důkazů odročil odvolací soud jednání na půlku května.
Pokud by soud Lichtenštejnům vyhověl, získali by zpět nejen pozemky v okolí Prahy, ale otevřela by se otázka, zda by neměli dostat i další svůj bývalý majetek - například Lednicko-valtický areál.
