Proč jste se rozhodl zorganizovat sbírku na pomoc Ukrajině?
Aktuální situaci vnímám hodně špatně. Už jsem nemohl sledovat dění v televizi a rádiu, takže jsme se večer spontánně rozhodli, že uděláme v Sokolově sbírku, protože jsme nikde neviděli, že by ji tady organizoval někdo jiný. Zkoumal jsem na internetu různé sbírky v Praze. Nakonec jsem se rozhodl, že budu spolupracovat přímo s ukrajinskou ambasádou v Praze, protože se to zdálo být jako nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak dopravit věci těm, kdo je potřebují. Nakonec to dopadlo skvěle.
Co všechno se vám podařilo sesbírat? Kolik jste toho na ambasádu odvezli?
Sehnal jsem od ambasády seznam věcí, které jsou teď potřeba, ty jsme pak poptávali. Jedná se o základní potřeby pro ženy a děti, jako jsou hygienické potřeby, jídlo k okamžité spotřebě, zimní oblečení a podobně. Původně jsme počítali, že toho budeme mít dvě osobní auta, protože to bylo opravdu na poslední chvíli, nikdo s tím nepočítal dopředu. Nakonec toho byly tři plné obrovské dodávky a tři osobní auta.
Kdo se do sbírky zapojil?
Zapojili se různí lidé, hlavně i kolegové, sestřičky a lékaři. Oni dostali před rokem podporu kvůli covidu, takže si uvědomují, jak je to důležité. Přijeli i lidé z okolních měst a vesnic.
Proč jste se z Ruska přestěhoval do Česka?
Když jsem maturoval na ruském gymnáziu v roce 2012, studium v Evropě bylo považováno za velice prestižní, zároveň dominovala myšlenka "evropského snu", že vše v Evropě je mnohem lepší a kvalitnější než v Rusku. Taková docela proevropská rétorika převažovala do roku 2014. Na gymnáziu jsem měl jako druhý jazyk francouzštinu, proto jsem vždycky toužil po Sorbonně v Paříži. Nicméně život ve Francii není nejlevnější, proto jsem zvolil Českou republiku. Měl jsem tady známé, a navíc Češi mi vždycky přišli jako hodně fajn lidi.
Jste v Česku už docela dlouho, sledujete stále politickou situaci v Rusku? Máte nějaké zprávy od vaší rodiny o tom, jak situaci na Ukrajině hodnotí ruská veřejnost?
V Rusku víceméně platí efekt sociální bubliny. Všichni, koho znám, všichni spolužáci, se kterými jsem v kontaktu, kritizují současnou vládu, chodí na demonstrace v Moskvě. Osobně neznám nikoho, kdo Putina podporuje. Když si ale otevřu internet a čtu si nějaké komentáře, vypadá to úplně jinak. Obecně je to ale tak, že mládež v Moskvě nebo Petrohradu je protiputinovsky naladěná.
Mají možnost svůj nesouhlas s tím, co teď dělá Rusko na Ukrajině, vyjádřit?
Je to složité, protože jít na nějakou demonstraci, která není schválená vládou, je opravdu nebezpečné. Hodně se tam zatýká, lidé pak po zatčení tráví hodiny až dny v docela drsných podmínkách. Spousta jich tak svůj názor radši vyjádřit nejde, i když s vládou nesouhlasí. Kdybych to porovnal, tak bych řekl, že pět set lidí na demonstraci v Moskvě se rovná pěti tisícům lidí na demonstraci v Praze. Člověk musí mít opravdu odvahu tam jít.
Jaké jsou zkušenosti vašich známých, kteří se demonstrací přesto účastní?
Jeden můj spolužák z gymnázia byl tři dny ve vězení. Mého známého, to bylo tedy v Bělorusku, zmlátila policie. Není to nic neobvyklého, těch případů je víc.
Co říkáte na nedělní prohlášení ruské prokuratury, podle kterého může být každá pomoc cizímu státu, čímž je nyní myšlena hlavně Ukrajina, považována za velezradu a trestána až dvaceti lety vězení?
Zpráva o odnětí svobody v Rusku za jakoukoliv podporu cizích států, včetně poskytnutí humanitární pomoci lidem, mě hluboce zasáhla. Přijde mi to absurdní a nehumánní. Mnozí se ptají, jestli nemám strach. Říkám, že mám. Nikoliv o sebe, ale o rodinu. Mám v Rusku bratra, maminku a babičku a nemyslím si, že je moje rodina v bezpečí. Jednak kvůli mým otevřeným názorům, jednak proto, že lidem s odlišným pohledem na současné politické dění se žije těžce.
Obětoval bych toho hodně, aby se moje rodina mohla přestěhovat za mnou do západních Čech, nicméně zákaz letů, vízová politika a epidemická situace to v současnosti neumožňují. Kdyby se politická situace v Rusku nadále zhoršovala, uvažoval bych sem zbytek rodiny i přesto dostat.
Co si myslí veřejnost v Rusku o válce na Ukrajině obecně?
Každý člověk v Rusku válku vidí, ale je otázka, jak to vnímá. Ne každý rozumí tomu, že válku vyvolává jejich stát. Někdo si myslí, že za ni může Amerika. Vidí to násilí, modlí se za mír, ale viní z toho ukrajinskou vládu a Ameriku. Všechno záleží na tom, z jakých médií čerpají informace. Státní média to prezentují tak, že se ruští vojáci invazí snaží chránit ukrajinský lid. Říkají, že na Ukrajině jsou fašisti a neonacisti a že se tam Amerika snaží prosadit svoje zájmy. Využívají taky různá videa a fotky a dělají z nich montáže.
Jsou i kanály, kde mohou Rusové čerpat informace, které nejsou podřízené státní propagandě?
Díky tomu, že je rusky mluvící svět velký, je velký i informační prostor. Jsou různé zdroje, stačí si je najít a přečíst. Když jsem zjistil, že začala válka, tak jsem hned psal mámě, ať se podívá na Facebook a stáhne si aplikaci Meduza. Meduza je informační agentura, která je zaměřená na Rusko, ale sídlí v Lotyšsku. Takže informace jsou tam celkem adekvátní a objektivní. Stačí jenom chtít si najít zdroje a číst.
Setkal jste se někdy v Česku s nenávistí kvůli tomu, že pocházíte z Ruska? Že by vás lidé vinili za současnou ruskou politiku?
Abych pravdu řekl, tak ano, ale méně než někteří moji kamarádi nebo známí. Díky tomu, že mám dobrou češtinu a nemám skoro přízvuk, tak se s tím nesetkávám. Když za mnou ale do Prahy přijela máma, tak jsme jeli v tramvaji a bavili jsme se rusky. A někdo nám tam začal sprostě nadávat. Jinak jsem se osobně s něčím takovým nesetkal, spíš na internetu.
