Jak jste se jako bývalý policista a vyšetřovatel vlastně dostal k politice?

K politice mě přivedla asi poněkud paradoxně Adriana Krnáčová.

Jak se to stalo?

Když byla ředitelkou protikorupční organizace Transparency International, já zrovna končil v roce 2003 u policie jako republikový vyšetřovatel, tak jsem ji někde zaujal svým rozhovorem. Na tu dobu to byl skutečně hodně otevřený rozhovor o nedobrých poměrech u policie. Ona mě pozvala na večeři a nabídla mi, abych pracoval pro Transparency. Samozřejmě zdarma, byl to koníček.

Ale to jste ještě nebyl v politice.

To ještě ne, ale byl to první krok. V té době jsem se živil jako advokát, ale následujících deset let práce pro Transparency mě k politice přivedlo. Vždycky mě to prostředí zajímalo, myslím, že jsem k politice tak nějak inklinoval dlouhodobě. A lze říci, že Adriana Krnáčová k tomu položila základní kámen.

Související

Do ANO bych znovu nevstoupila, s Babišem se odmítám bavit, říká spisovatelka Krnáčová

Mimochodem, jak na ni vzpomínáte?

Tehdy se mi zdála jako pozitivní, příjemný šílenec v dobrém slova smyslu. Do nevládního protikorupčního prostředí takový člověk seděl. Byla fakt pozitivní blázen, svou energií dokázala hnát organizaci dopředu, nic pro ni nebylo neřešitelné. Byla drzá, oprsklá, uměla si leccos vyhádat. Když odcházela, měla strach, co s Transparency bude. Ale pod Davidem Ondráčkou jako ředitelem a mnou, který jsem byl předsedou správní rady, se podařilo podle mě Transparency pozvednout ještě výš.

Vypadá to ale, že vás politika baví, když chcete po šesti letech v Senátu pokračovat dalších šest let.

Baví, snažil jsem se politiku sám dělat tak, jak jsem chtěl, aby ji dělali druzí, když jsem ještě pracoval pro Transparency. A teď dostanu ve volbách vysvědčení, jestli se mi to povedlo, nebo ne.

Takže pokud byste nevyhrál, vzal byste to jako nedostatečnou na vysvědčení? 

Pokud bych neuspěl, tak je to pro mě zpětná zpráva, že jsem svou práci prostě nedělal dobře. Ať lidé posoudí, jestli jsem byl užitečným politikem, nebo nebyl. Pokud ne, zkusí sázku na jiného "koně". Je to jak ve fotbale. Když fotbalista odehraje dobře zápas a fanoušci i trenér jsou spokojeni, tak příště nastoupí znova. Teprve až zahraje špatně a fanoušci i trenér jsou nespokojeni, tak v dalším zápase dostane příležitost jiný borec.

Tím "borcem" by mohl být někdo z vašich protikandidátů. Jedním z nich je Michael Žantovský, který kandiduje jako nestraník za koalici TOP 09, STAN a ODS. Říká se, že jste měl o podporu některé z těchto stran také zájem.

TOP 09 a STAN jsem rok před volbami oslovil, že chci obhajovat mandát a jestli by bylo možné se sejít a promluvit si o jejich případné podpoře. Oba předsedové schůzku odmítli s tím, že v mém obvodě chtějí postavit svého vlastního kandidáta. Že to bude pan Žantovský, jsem věděl asi půl roku dopředu. Ale i tak kandiduji s podporou pěti stran - hnutí Senátor 21, Pirátů, lidovců, Zelených a Liberálně ekologické strany. Z toho mám radost.

Je podle vás výhodou mít v zádech nějakou známou politickou stranu?

Má to své výhody i nevýhody. Když jdete za nějakou politickou stranu, tak tam máte nějaká procenta navíc jistá. Na druhou stranu, každá strana generuje i negativní hlasy. 

Související

V době Klause bych za ODS nekandidoval, říká kandidát do Senátu Žantovský

V diskusích na sociálních sítích se často objevují názory, že jste s Michaelem Žantovským názorově podobní kandidáti. Jste?

Vždycky se lépe bojuje v situaci, když máte proti sobě někoho, kdo je jiný. Kdo ctí jiné hodnoty, má odlišné cíle. Potom můžete ukazovat, v čem se lišíte. Ale když má protivník stejné hodnoty i cíle, tak si lidé vybírají obtížně. Na první pohled to vypadá, že s Michaelem Žantovským jsme skutečně podobní kandidáti.

V čem byste řekl, že se lišíte?

Zatím se objevil jeden výrazný rozdíl. Já velkou část práce směruji do obvodu, kde řeším problémy místních. Chráním je před špatnými developery, provozuji bezplatnou právní poradnu, když je šikanuje stát či úřad, a tak podobně. A pan Žantovský už řekl, že on se chce věnovat zejména legislativní práci, že problémy v obvodě mají řešit komunální politici. Já si ale myslím, že se dá zvládnout obojí a obě práce by měl senátor zvládat současně (Žantovský říká, že chce problém dostupného bydlení a společensky prospěšné výstavby řešit pomocí zákonných nástrojů, které by umožnily rozvoj města, a přitom zabránily nezodpovědné výstavbě - pozn. red.).

Když jsem s ním dělal rozhovor, říkal mi, že se chce věnovat i komunálním tématům. Mám pocit, že vaše postoje v Senátu jsou poměrně často odlišné od klubu ODS. 

Já mám největší hlasovací průnik s kolegy z klubů lidovců a starostů. S ODS hlasujeme skutečně často opačně. Kdybych věděl, do kterého klubu chce pan Žantovský po případném zvolení vstoupit, mohly by se mezi námi ukázat i další rozdíly.

Nikdy jsem nikoho "nešmíroval"

Všiml jsem si, že například od některých příznivců ODS na vás míří kritika za to, že jste prý v minulosti "šmíroval" lidi jako zaměstnanec Víta Bárty, bývalého předsedy Věcí veřejných.

Pro Víta Bártu jsem pracoval pouhých sedm měsíců v roce 2007. A tato moje krátká epizoda byla nosným tématem proti mně už při minulé kampani v roce 2014, kdy se objevily k tomuto i billboardy. Já mám za sebou šest let senátorování a opět někdo vytahuje Bártu. Svým způsobem to je pro mě pochvala, jestliže jsem za šest let neudělal nic špatného a znova se musí vytáhnout Bárta.

Nicméně, "šmíroval" jste? Nebo co konkrétně jste dělal?

Ne. Byla to detektivní a strážicí agentura, takže když například zaměstnanci rozkrádali svůj podnik tak, že vyváželi věci v kamionech, tak jsme je například sledovali. Takže jsem sledoval pachatele trestné činnosti a výsledky jsem předal policii. Toto určitě nebylo nějaké šmírování.

Související

Doufal v podporu topky a STAN, podpořily proti němu Němcovou. Hampl neskrývá zklamání

Žádné sledování lidí v soukromí?

Ne. Právě proto jsem od Víta Bárty odešel, protože člověk se při takové práci pohyboval na hraně morálního a nemorálního. A já nechtěl jít za hranici morálního.

Co si mám pod tím představit?

Vít Bárta například chtěl, abychom sledovali zaměstnance, jestli jsou loajální vůči svému zaměstnavateli, což mi už přišlo přes čáru. Když jsem byl na jeho školení, kde o tomto mluvil, řekl jsem, že to dělat nechci a že tam nebudu. Odešel jsem.

Vy jste se rozhodl v minulosti odejít také od policie. Proč vlastně?

Nastoupil jsem k policii v roce 1992 a měl plno ideálů. Odcházel jsem v roce 2003 naprosto rozladěný poměry, které u policie panovaly. Nabyl jsem dojmu, že některé kauzy je mi zakazováno vyšetřovat.

Co vám vadilo?

To, co dodnes asi irituje mnoho policajtů. Nefungující kariérní žebříček. Měl jsem nad sebou velitele, kterých jsem si nevážil a nedůvěřoval jim, vyžívali se v tom, že vás buzerovali. Povyšovalo se v rámci okresu podle toho, kdo s kým "chlastal". A když jste byl dobrý policajt, tak jste byl potenciálně nebezpečný, protože jste ohrožoval postavení neschopných.

Takže s revolucí v roce 1989 nepřišly zásadní změny v policii?

Nepřišly. Nikdo neměl odvahu ji měnit k lepšímu. U šéfů tehdy platilo pravidlo "kdo nic nedělá, nic nezkazí". Raději nic neriskujme, nic nedělejme, ať nemáme nějaký průšvih. Myslím, že to bylo dáno zkostnatělostí tehdejšího policejního vedení, ve kterém většina lidí vůbec nerozuměla hospodářským záležitostem.  Zatímco se zločinci a advokáti vzdělávali, tak většina policejních šéfů měla založené ruce a čekala, co bude. A tak čekali nějakých deset let. Policie se začala přizpůsobovat nové situaci až někdy po roce 2000.

To už jste byl ale krajský vyšetřovatel. 

To byl rok 1996, věnoval jsem se hospodářské kriminalitě, kterou většinou nikdo neuměl. Najednou přišly akciové trhy, banky, kampeličky. Byl jsem pořád ještě mladý, měl kapacitu se všechno učit, najednou jsem měl výhodu proti starším, kteří už neměli sílu se učit. Takže jsem za pět let vystřelil z asistenta krajského vyšetřovatele až na vyšetřovatele Úřadu finanční kriminality a ochrany státu. Za 11 let jsem se takto vyškrábal z chodníku až sem. A za tři měsíce jsem byl v civilu.

Související

Senátor Láska má kostru žaloby na Zemana. Vyčítá mu tlak na soudy a dalších 56 věcí

Vyšetřoval jste hodně velké kauzy, krach Investiční a poštovní banky a Viktora Koženého s jeho Harvardskými fondy.

Byly to dvě zcela rozdílné kauzy. Fondy byly podvodem starého střihu, postaveným na neskutečné drzosti Viktora Koženého. Primitivní, jednoduché, byť velmi rozsáhlé podvody se prokazovaly jednoduše. Kdežto IPB byla velmi sofistikovaná kauza, extrémně složité podvody. Když jsem dělal Koženého, všichni mě plácali po zádech, když jsem začal dělat IPB, tak mi chodily vzkazy, abych brzdil. A já na to, proč bych měl brzdit, když jsou všude hesla politiků "padni komu padni". To byl začátek mého konce. Od IPB jsem odešel v půlce, státní zástupce všechno zastavil.

Jak se díváte na tehdejší dobu z dnešního pohledu? 

Byla to absolutně divoká doba, neuvěřitelné, v jak obtížných podmínkách jsme pracovali. Přišel jsem na Úřad finanční kriminality a ochrany státu a v kanceláři měl stůl a na něm papírový blok a tužku. Vůbec nic jiného. Když jsem chtěl po nadřízených zákon o bankách s komentářem, tak to trvalo tak dlouho, že jsem ztratil nervy a koupil si ho sám. To, co jsme vyšetřovali ve třech lidech, by dnes dělal dvacetičlenný tým ještě s různými dalšími pomocníky, samozřejmě za pomoci vyspělé techniky. Byla to naprosto pionýrská doba a to, co jsme dokázali, byl malý zázrak. 

Senátoři by měli zasedat častěji

Proč jste vlastně založil hnutí Senátor 21, které má i svůj senátní klub?

Rád bych pomohl lidem, kteří uvažují o vstupu do politiky, ale bojí se stranické politiky. Proto jsem si řekl, že by bylo dobré vytvořit jim zázemí, jako mají straničtí kandidáti, ale zachovat jim nezávislost. Chci, aby vedle senátorských klubů, které mají sněmovní politické strany, existoval klub, ve kterém můžou působit senátoři a senátorky nesvázaní stranickou politikou.

S kolika lidmi jdete do voleb?

V Senátu nyní máme šestičlenný klub, na němž se podílí i Piráti a Zelení. Do voleb jdeme s devíti kandidáty, které jsme buď přímo nominovali, nebo jsme podpořili koaliční kandidáty. V případě zvolení by šlo osm do našeho senátního Klubu pro liberální demokracii - Senátor 21. Byl bych rád, kdybychom se co nejvíce rozšířili.

Související

Láska: Ať poslanci přiznají, proč žalobu na Zemana nepodpoří, jinak jsou to zbabělci

Co když se senátor rozhodne od vás přejít k nějaké straně?

S tím se nedá nic dělat, my v tom nikomu nebráníme. My jim zpočátku pomáháme a pak ať se rozhodnou sami. Myslím si ale, že Senát je dobrá vstupní brána do politiky pro nezávislé osobnosti. 

V jaké chvíli si možných adeptů všímáte?

My je už před volbami aktivně vyhledáváme, přemýšlíme, kdo by byl vhodný, a oslovujeme je. Ale tím, že se o nás už ví, tak nás někteří kandidáti oslovují sami. 

O kom byste řekl, že jste mu hodně pomohli?

Například o Tomáši Goláňovi ze Zlína, ze kterého se stal velmi výrazný senátor za velmi krátkou dobu. Přemek Rabas za nás kandidoval. V těchto volbách jde za nás sedlák z Milešovska Daniel Pitek, velmi zajímavý chlapík, který je známý i z protestů Milionu chvilek pro demokracii na Letné. Všechny tyto tři osobnosti jsme sami oslovili. 

Někdy vypadá Senát spíše jako určité profesní sdružení komunálních politiků, mýlím se? 

Je fakt, že v Senátu sedí několik lobby, jednu tvoří zastupitelé či starostové, to je evidentní. Když se objeví nějaké téma, které se týká samosprávy, tak se hned zvednou starostové bez ohledu na to, za jakou stranu jsou, a začnou hájit samosprávu. Ale to je prostě tím, že úspěšný komunální politik má větší šanci se dostat do Senátu.

A další lobby?

Lékařská. Když máme něco ohledně zdravotnictví, hned se zvedne patnáct šestnáct lékařů, které tam máme. Nemyslím si ale, že tyto lobby jsou v nepořádku, za nejdůležitější považuji to, že Senát je oponenturou ke klasické stranické politice, která se odehrává v Poslanecké sněmovně. Snad jen by ty profese mohly být vyrovnanější, protože jsme tam například jen čtyři právníci. Což je fakt zoufale málo.  

Když občas sleduji jednání výborů nebo celého pléna, vždy mě zarazí, jak senátoři strašně spěchají. A jak málo mají jednacích dnů. Vím, že máte na posouzení zákonů ze sněmovny velmi krátkou dobu 30 dnů, ale i tak. Proč ten spěch?

Částečně je to opravdu touto 30denní lhůtou. A dalším důvodem je to, že zasedáme dost málo. Měli bychom zasedat určitě častěji. Zejména když zasedáme ve čtvrtek, tak je patrné, že nikomu se nechce zůstávat do pátku, takže ženeme. Bohužel, někdy také rozhoduje o osudech zákonů to, jestli jsou zařazeny ráno, nebo večer. Ráno je ještě plno síly, o zákonech se na dlouho rozpovídáme, a jak se blíží večer, tak už taková diskuse není. Určitě by pomohlo, kdybychom zasedali častěji a měli pevná data na zasedání. A samozřejmě aby lhůta pro projednávání zákonů byla prodloužena ze 30 na 60 dnů.

Mluví se o tom už léta a pořád nic. Zkoušel jste navrhnout větší počet jednacích dnů? 

To by nemělo šanci na úspěch. Je to asi i tím, že spousta senátorů nemá práci v Senátu jako jedinou aktivitu. Což je chyba. Já respektuji, když má senátor ještě civilní povolání, to mi přijde fajn, protože se udržuje ve svém oboru. Ale nemám rád, když má další politickou funkci, když je někde angažovaný jako starosta nebo třeba hejtman. Ještě když je někdo starostou malého městečka, ale když tam sedí primátor města, které má desítky tisíc obyvatel, tak to nejde, dělat obě funkce.

A to si vezměte Poslaneckou sněmovnu, která zasedá mnohem častěji, a řada poslanců se věnuje ještě jiné práci než poslancování.

Já to vidím v Senátu a u řady kolegů se mi to nelíbí.   

Související

Ludvík: Koronavirus je malý zmetek. Jestli se něčeho vážně bojím, tak zavřených škol

36:01

Pokud by vaše hnutí v senátních volbách neuspělo, jak byste dál postupovali?

Na to, co bychom dělali, když neuspějeme, teď vůbec nemyslíme. Pracujeme na kampani a nechceme se nijak demotivovat takovými úvahami. Všechno naše úsilí je zaměřeno na to, aby co nejvíce našich kandidátů uspělo. Pokud by ten výsledek nebyl takový, jak si představujeme, tak bude dost času se zamyslet, co a jak dál.

A co vy sám? 

Mám poměrně jasno v tom, co bych dělal, kdybych ve volbách neuspěl. V politice bych skončil.

Skutečně byste z ní odešel?

Ano, chci dělat politiku s pokorou. A pokud obhajující senátor prohraje volby, tak je to především vzkaz od voličů, že nebyli spokojeni s tím, jak šest let pracoval. A já bych na takový vzkaz slyšel. Vrátil bych se do advokacie. Ale řeknu vám, že v případě prohry by mě potěšilo alespoň to, aby byla v našem senátním obvodě největší volební účast z celé země. Nebo alespoň druhá, protože v Praze 1 je velmi atraktivní volební souboj mezi současným senátorem Václavem Hamplem a poslankyní Miroslavou Němcovou. Svědčilo by to o tom, že voliče můj senátní souboj skutečně zajímal.

Neříkejte, že byste se úplně stáhl z veřejného života.

Bral bych skutečně kapitolu politiky - minimálně na nějaký delší čas - za uzavřenou. Myslím, že mám v sobě potřebu pomáhat lidem, a to lze i mimo politiku. Advokacie je krásná v tom, že vám dává pro něco takového prostor. Já mám například 20 procent případů "pro bono" (bezplatná právní poradna, pozn. red.). Když vytáhnete z nejhoršího například zoufalou maminku samoživitelku, kterou deset let týral nějaký magor, tak je to velmi příjemný pocit.

A čemu byste se chtěl u advokacie věnovat? 

Já bych si chtěl ale udělat mediační zkoušky a věnovat se mediaci. Vést lidi k hledání smírného řešení jejich sporů, ušetřit jim čas, peníze, chránit mezilidské vztahy. To by mě hodně bavilo.