Už déle než týden musí firmy nad 250 zaměstnanců povinně a plošně testovat své zaměstnance. Platí povinnost i pro vaše pracoviště?
Ano, na nás antigenní testování padlo stejně jako na každou jinou větší firmu, takže povinné kolečko antigenních testů jsme teď samozřejmě na všech našich klinikách také absolvovali.
A předtím jste to nedělali?
My používáme antigenní testy u našich zaměstnanců už zhruba dva měsíce, ale nikoliv plošně. Zaměstnance testujeme, pokud se u něj objeví nějaké klinické příznaky či pokud byl v kontaktu s nakaženým. Pokud zachytíme pozitivní případ antigenním testem, rovnou mu odebíráme vzorek na PCR diagnostiku. A současně hned testujeme pracovníky, kteří byli v kontaktu s touto pozitivní osobou.
Teď jste tedy museli tento systém změnit a stejně jako všichni ostatní jste přešli na preventivní testování všech zaměstnanců. Co je lepší? Můžete ty přístupy porovnat?
Náš názor je od začátku stejný a shoduje se s názorem Mikrobiologické společnosti. Antigenní test byl vyvinut proto, aby se testovali lidé s klinickými příznaky u lékaře. U těchto lidí mají antigenní testy nejvyšší spolehlivost. Skoro v každém návodu je věta o tom, že kvalita testu byla ověřena na příznakových pacientech a není zaručena u lidí bez příznaků. To, že si tyto testy politici přivlastnili pro plošné testování velkých skupin bezpříznakových lidí a z testů udělali nástroj, který nás zbaví epidemie, považuji za jeden velký omyl. Odborníci upozorňují od září 2020, že to nebude fungovat. A praxe potvrzuje, že počet falešně negativních testů je značný (zde simulace plošného testování ve firmách).
Takže je to plošné testování úplně k ničemu? Počty pozitivních záchytů zatím nejsou velké, ale když se to třeba za týden zopakuje, najdou se další. Někteří to přirovnávají k výlovu rybníka - lovíme sice sítí s velkými oky, ale každá rybka dobrá…
Nejsem rybář, radši chodím na houby. Když vás potmě jen s baterkou vyšlou pro houby, co budete dělat? Když najdete prvního hříbka, rozhlídnete se po okolí a budete hledat okolo, nebo půjdete ve stejném směru dál a za půl hodiny se otočíte a půjdete zase rovně zpátky? Když už se plošný screening ve firmách udělal a našlo se pár lidí, kteří byli pozitivní, tak jsme se měli rozhlídnout v jejich okolí a za den za dva tyto lidi přetestovat. Tím se při troše štěstí podaří vytipovat ohnisko. Pokud máte kancelář či oddělení, kde se vám nákaza vyskytne, pak je třeba takové místo kontrolovat častěji. Pokud se k tomu přistoupí takto, pak máte šanci, že pozitivní lidé budou včas v karanténě a testování splnilo účel. Jestli ale budeme pročesávat les s baterkou sem a tam dvakrát týdně, tak je to do značné míry zbytečná práce.
Plošné testy odhalily poměrně málo pozitivních, přitom se očekávalo, že firmy jsou obrovským zdrojem nákazy…
Jak které. Rozumní majitelé firem infekcím předcházejí a testují bez toho, že by jim to naše vláda nakázala. Už dávno jsme zjistili, že se musíme o sebe postarat sami. Ti, kteří začali až nyní, asi teprve zjišťují, že není test jako test a že trh je zaplaven nekvalitními produkty. Pak se nelze divit, že s takovou přenašeče nenajdeme a děláme to celé zbytečně. Dopadne to stejně jako v tom loňském celorepublikovém testování protilátek, kdy jsme použili špatné čínské rychlotesty a vylovili jsme pár kapříků. Jsme nepoučitelní.
Mají zaměstnavatelé vůbec šanci mezi nabízenými produkty nějak rozlišit ty kvalitní od nekvalitních?
Obávám se, že nemají, protože vládní seznam doporučených testů, z něhož je možné vybírat, obsahuje velké množství nekvalitních produktů. Je důležité si na stránkách distributora či výrobce dohledat informace o senzitivitě a specificitě. Pokud je výrobce neuvádí, takové testy radím nekupovat. Dále je třeba hledat, na jak velkém souboru pacientů jsou testované. Mělo by jich být ideálně několik set. Nejlepší testy mají verifikace i na nové mutace, ale pravdou je, že tyto testy jsou dražší. Je chybou, že nejsou k dispozici výsledky ověřovacích testů (tzv. verifikačních studií), které probíhají v laboratořích, ale bůhvíproč úředníci data nezveřejňují. Maximálně ukážou, že otestovali soupravy A-E, ale neřeknou, jaké to byly. Stát by měl garantovat, že ti dodavatelé, kterým dovolil nabízet své výrobky na zdejším trhu, mají výrobky kvalitní. Na to se ale bohužel spolehnout nemůžeme.
Znamená to snad, že si výrobce či dodavatel o parametrech svého testu může uvést takříkajíc co chce a nikdo už neověří, jestli je to skutečně pravda?
Ano, je to přesně tak. Několik verifikací proběhlo a výsledky zveřejněny byly, ale to je málo. Teď například vyšla nová verifikační studie z Motola, kde profesor Dřevínek ověřoval senzitivitu antigenního testu firmy Abbott u asymptomatických osob. U osob, které měly vysokou virovou nálož (silně pozitivní výsledek testu PCR), měl antigenní test senzitivitu 76 procent. A pokud se antigenní test za dva dny zopakoval, pak odhalil ještě další pozitivní osoby. V tomto případě šlo o antigenní test, který patří k těm lepším, a nešlo o screening zdravých osob. Tedy šlo o les, ve kterém houby rostly, a vyrazili jste za svítání. Citlivost testu u lidí, kteří nemají příznaky, je nižší. Takže opravdu nečekejme, že nám nekvalitní testy zachytí nějaké nakažené.
Tohle se nevědělo předem?
Ale samozřejmě že se to ví už dávno. Najděte si vyjádření Mikrobiologické společnosti ze září 2020, zápisy z vládní laboratorní skupiny z října až prosince 2020. Data jsou, informace jsou, ale z nějakého důvodu odborníky nikdo ve vládě neposlouchá. V nouzi je nutné zaměstnat lidi nějakou aktivitou. Jestli to má kýžený efekt, to už nikdo neřeší. Mimochodem masivní testování ve firmách má ještě jeden nechtěný důsledek. Plošným testováním zdravých bezpříznakových lidí jsme zcela zahltili kapacity laboratoří. Nemocní lidé, kteří mají příznaky a potřebují test, se něj vůbec nedostanou.
Část odborníků volá po tom, aby se místo antigenních testů používaly PCR testy. Právě proto, že jsou velmi citlivé. Pokud by byly k dispozici samoodběrové sady na PCR test, bylo by to řešení?
To by znamenalo, že odebereme statisíce PCR vzorků a zaplníme jimi laboratoře… Je pravda, že vzorek pro PCR test si dnes už můžeme odebrat sami, ale zpracování a vyhodnocení musí stejně vždy proběhnout v laboratoři. Navíc PCR test není levná záležitost, ty reagencie (činidla, pozn. red.) jsou poměrně drahé, jak dlouho by to bylo v tak masivním měřítku ufinancovatelné? A to už nezmiňuji to, že PCR testy jsou nyní tak citlivé mimo jiné i proto, že se vzorky odebírají profesionálně z nosohltanu. Je otázkou, zda samoodběr ze slin či kloktáním je dostatečný pro odhalení infekčních osob. Je možné, že by ten výsledek byl nakonec podobně nepřesný jako u antigenních testů, ale dražší. První kontrolní výsledky u některých samoodběrových sad nejsou příliš povzbudivé, chybovost tam může být také velmi vysoká.
Máme za sebou nějakou zkušenost s testováním ve firmách. Dá se očekávat, že se z ní bude vycházet i při případných úvahách, jak testovat v případě otevírání škol. Kdyby bylo na vás a mohla jste to rozhodnout, jak byste na to šla?
Opět zopakuji - netestujme plošně všechny, ale jen třídu, ve které se dítě s infekcí vyskytlo. Případně třídu, do které chodí jeho sourozenec. Je třeba zajistit, aby ve školách byly k dispozici kvalitní testy. Představme si, že rodiče žáka ze 3.B nahlásí, že syn je pozitivní. Spolužáky rovnou otestujeme, klidně jen kvalitním antigenním testem, a testování za dva dny zopakujeme. Velmi pravděpodobně najdeme několik dalších pozitivních dětí a ty pošleme do karantény… Samozřejmě může se nastavit nějaký režim, že se děti z té zasažené třídy nějakou dobu nebudou potkávat s ostatními dětmi ze školy. Ale testovat pravidelně plošně celé školy je zbytečné. Navíc ze zahraničních studií vyplývá, že děti do 12 let nejsou významnými přenašeči infekce. Infekci přenášejí dospěláci na děti častěji než děti na dospělé.
Panuje ale hlavně obava z bezpříznakových přenašečů. Jinými slovy - než zavolá první rodič, že některé dítě onemocnělo a má potvrzenou pozitivitu, tak už bude mezitím nakažená celá škola.
Taková varianta je čím dál méně pravděpodobná. My už v tuto chvíli máme asi 13 procent lidí, o kterých s jistotou víme, že mají nemoc za sebou, a další desítky procent těch, kteří prodělali covid bez příznaků. Přibývá i očkovaných. Takže procento lidí, kteří se ještě mohou nakazit, se každým dnem snižuje. Virus to bude mít těžší a těžší.
A co opakované infekce? K těm přece dochází. Jak si můžeme být jisti, že ti lidé, kteří už nemoc prodělali, ji nebudou znovu šířit?
To, že reinfekce jsou časté, není pravda. Státní zdravotní ústav jich eviduje mizivé počty. Ve studii zdravotníků z Univerzitní nemocnice v Oxfordu se sledoval výskyt infekcí po dobu 31 týdnů u osob s protilátkami (po infekci) a bez protilátek. Mezi takřka 1300 osobami s protilátkami byly zjištěny jen tři osoby s PCR pozitivním výsledkem, mezi 11 300 osobami bez protilátek bylo pozitivních 223 osob. Takže lidé, kteří vědí, že už infekci měli, případně lidé s protilátkami bez prodělané infekce a dále lidé očkovaní, ti všichni se podílejí na kolektivní imunitě a tato skupina se stále zvětšuje. Je nutné sledovat své okolí - svou kliniku, školu, podnik, rodinu. Jsou-li moji kolegové imunní, jsem já ve větším bezpečí. A naopak. Tam, kde ještě infekce neřádila, je třeba být ve střehu a opatrný. Epidemie se stěhuje z místa na místo.
Pokud tomu správně rozumím, to, že by imunní lidé už virus nešířili vůbec, se asi nestane, vždycky se takové případy vyskytovat budou, ale nebudou tak časté a rozhodně se kvůli tomu nebude moci virus množit do obrovských virových náloží.
Ano, virus tady zůstane, ale postupně se potenciál možných cílů omezí. Je nezbytné, aby co nejrychleji přibývalo očkovaných lidí v rizikových skupinách, a doufejme, že s jarním počasím by mohl přijít time-out. Čeho se bojím, je, že pokles epidemie bude chybně přisouzen restrikcím, antigenním testům, a nikoliv přirozenému nastavení rovnováhy mezi virem a přenašeči. A na podzim budeme ve svých chybách pokračovat.
Imunoložka Zuzana Krátká
Zuzana Krátká vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Většinu profesního života strávila v klinických imunologických laboratořích. Již na jaře 2020 se zapojila do testování protilátek proti koronaviru nejprve u zdravotnických pracovníků, později se podílela na tzv. jihočeské seroprevalenční studii. Ve spolupráci s kolegy z dalších českých laboratoří navrhuje postupy pro správnou diagnostiku imunitní odpovědi proti koronaviru.
