Když sledujete blížící se prezidentské volby, nemrzí vás, že jste se rozhodl do nich nejít?
Nemrzí mě to. Jestli mě něco mrzí nebo spíše vadí, tak člověk, který na Hradě sedí. Všechno špatné, před čím jsem v souboji s Milošem Zemanem varoval, se stalo. Byť po zvolení v lednu 2018 sliboval, že "už bude hodný". Tenkrát to vypadalo, že by se mohl změnit. Ale to vypadalo tak jeden den.
Opravdu jste nepřemýšlel, že byste si prezidentské volby zopakoval?
Ne. Jsem v Senátu spokojený, baví mě to, těší mě, že můžu být předsedou výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Je to dost široké portfolio, ale jsem rád, že mám díky tomu dost práce. Mám na svou práci dobré ohlasy, jsem rád, že jsem dal dohromady i neformální platformu pro vzdělávání. Nemám důvod být v Senátu nespokojený.
Koalice Spolu oznámila, že nepřijde s vlastním kandidátem, ale podpoří tři jiné - Petra Pavla, Danuši Nerudovou a Pavla Fischera, vašeho senátního kolegy a bývalého soupeře z prezidentských voleb. Co vy na to?
Vypadá to, že si chtějí ve volbách ponechat více "koňů". Čekal jsem, že přijdou s vlastním kandidátem. Dnes je ale úplně jiná situace než v roce 2018. Tehdy stál na jedné straně Miloš Zeman a proti němu já a několik dalších hlavních uchazečů. Teď je pole rozdrobené a situace podstatně složitější.
Koho byste volil vy?
Na každého z těch tří mám svůj názor, každého jsem poznal, každý má své plusy i minusy. Pokud by se někdo z nich stal prezidentem, určitě nebudu protestovat.
Neříkáte si někdy, co jste mohl udělat v minulosti jinak, abyste vyhrál vy?
Analytici nenašli v mé kampani žádnou fatální chybu. Na rozdíl od některých novinářů. Když se teď píše o dalších prezidentských volbách, občas zazní, že jsem nebyl dost razantní. Nevím ale, jestli bych získal více příznivců, kdybych začal do Miloše Zemana boxovat. Možná bychom ale některé věci dělali jinak, například vyvracení dezinformací.
Takže není dobré dezinformace podceňovat?
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová ve své kampani reagovala na každý blábol soupeřů namířený proti sobě razantně a rychle. My jsme málokdy dávali razantní odpovědi. Měl jsem pocit, že takovým nesmyslům nemůže nikdo věřit. Dnes bych postupoval jinak.
Je to vaše rada dnešním uchazečům o Hrad?
Myslím, že ano. Nepravdivé informace mohou člověku opravdu ublížit. Nelze je podceňovat. Přitom jsem tehdy věděl, kdo proti mně stojí. Varoval jsem, že Miloš Zeman už nemá České republice co nabídnout, ale jeho poradci si z ní můžou leccos mohou vzít.
Jiří Drahoš
- Senátor, chemik a vysokoškolský pedagog se širší veřejnosti výrazněji představil při prezidentských volbách v roce 2018, kdy spolu s Milošem Zemanem postoupil do druhého kola. Krátce poté byl zvolen senátorem za Prahu 4.
- V Senátu se prezentuje jako zastánce členství v Evropské unii i NATO, podporuje Ukrajinu a kritizuje politiku ruského prezidenta Vladimíra Putina. Je předsedou výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.
- Pochází z Jablunkova ve Slezsku, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Do roku 1989 pracoval jako vědec, je spoluautorem řady patentů.
- Šéfoval mimo jiné Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR. Poté zastával post zástupce předsedy a následně byl osm let předsedou Akademie věd. Čtyři roky stál v čele Evropské federace chemického inženýrství.
- Je ženatý, s manželkou Evou mají dvě dcery.
Webů s nepravdivými informacemi od té doby přibylo, mnohem více lidí je také sleduje. Co proti tomu dělat?
Je to složitý problém, vše začíná už vzděláváním na školách. Každý učitel může do své hodiny včlenit toto téma. Když žije dezinformace vlastním životem a ještě se jí chopí politici, o to více jejich voliči dezinformacím věří. Od politiků je to nesolidní. Vláda to možná podceňuje, podobně jako tehdy já. Dodnes o mně některé nesmysly po internetu kolují.
Přesto jste byl pouhých pár měsíců poté zvolen senátorem a věnujete se naplno práci v horní parlamentní komoře. Před pár týdny jste vyrazil na Tchaj-wan, proti cestě protestovala Čína. Jak to dopadlo?
Dal jsem dohromady delegaci, dostalo se nám srdečného přijetí a vrátili jsme se s konkrétními výsledky. Čína se ozvala v době našeho odletu, podruhé poté, co jsme na Tchaj-wanu uzavřeli šest memorand o spolupráci. I podle našich diplomatů byly tyto reakce velmi mírné. Ve stylu: nám se to nelíbí, ale jedeme dál.
Část společnosti začala používat slovo Tchajwanec jako nadávku. V senátní kampani tak odpůrci titulovali předsedu horní parlamentní komory Miloše Vystrčila, který Tchaj-wan v roce 2020 také navštívil.
Viděl jsem, že to v kampani rezonovalo. Považuji to za smutné. Někteří s tím začali i proti mně, psali mi to na sociální sítě. Těžko s tím něco dělat, sociální sítě žijí svým životem. Jsem nad to povznesený. K Tchaj-wanu mám blízký vztah mnoho let, myslím, že víc než kdokoli jiný z českých politiků.
Kdy vaše náklonnost k ostrovnímu státu považovanému Pekingem za součást komunistické Číny začala?
Ještě za minulého režimu, na konci roku 1988 jsem psal na tamní Národní tchajwanskou univerzitu. Chtěl jsem tam poslat svůj vědecký příspěvek, v červnu roku 1989 tam měla být prestižní mezinárodní konference. Od té doby jsem byl s Tchajwanci v kontaktu a v 90. letech zemi dvakrát navštívil.
Letos jste tedy neletěl do neznámého prostředí.
Určitě ne. Měl jsem tam letět v roce 2020 ještě před předsedou Senátu Milošem Vystrčilem. Dostal jsem z Univerzity Čching-chua pozvánku k převzetí čestné profesury. Jenže přišel covid a cestu jsem musel několikrát odložit. Dal jsem proto dohromady odborníky z oblasti vědy, výzkumu i kultury. Do programu jsme zařadili i téma chytrých čipů, což se ukázalo jako nosné.
Nešlo tedy o politickou návštěvu, přestože jste se setkal s prezidentkou, šéfem parlamentu, premiérem i členy vlády?
Hlavním důvodem nebyla politická jednání. Bylo ale zajímavé s politiky debatovat. S paní prezidentkou jsme mohli po oficiální části mluvit neformálně z očí do očí. Česko považuje za přátelskou zemi, máme společné hodnoty, jako je liberální demokracie nebo ochrana lidských práv a menšin.
Na čem konkrétním jste se na Tchaj-wanu domluvili?
Tchaj-wan je připravený uvolnit peníze na stipendia pro studenty, má zájem zřídit vývojové centrum u některé z českých vědeckých institucí. Dodal by přístroje a know-how za 13 milionů dolarů. Stipendia by byla v hodnotě 5,5 milionu dolarů. Zástupci čtyř tchajwanských univerzit v říjnu přijedou udělat do Česka promo. Chceme k nim studenty dostat, pro výzkumné a vývojové centrum potřebujeme širší základnu mladých odborníků.
Letěl s vámi i ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Co domlouval?
S Národním palácovým muzeem a Národním muzeem v hlavním městě Tchaj-peji jednal o tom, že by do Česka přivezla reprezentativní výstavu. Mohla by se uskutečnit v roce 2024. Musíme ale ještě vyřešit, aby cenné věci ze sbírek nezadržela Čína. Jednali jsme také o přímé letecké lince a vypadá to nadějně.
Jak moc je podle vás spolupráce s Tchaj-wanem přínosná? Kritici namítají, že nám ubližuje ve vztazích s Čínou.
Ať se každý například podívá, co všechno Čína naslibovala a jak se za ni prezident Zeman přimlouval. Nakonec z toho téměř nic není. Tchaj-wan je náš třetí nejdůležitější ekonomický partner v Asii. Je škoda, že si lidé neuvědomují, jak je tato spolupráce užitečná.
