Česko Istanbulskou úmluvu podepsalo v roce 2016 za vlády ČSSD, ANO a lidovců, dosud ji ale neratifikovalo. Dokument vyvolává odmítavé reakce konzervativců a katolické církve. Podle expertek i národní strategie rovnosti žen a mužů ho provází řada dezinformací.
Vláda Petra Fialy (ODS) v programovém prohlášení píše, že zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) podle Deníku N požádal o odklad projednávání Istanbulské úmluvy. Zdůvodnil to potřebností politických debat.
"První krok vlády je roční odklad jednání o tématu. Je to signál, že jsme společnost, která se jednoznačně proti násilí na ženách nestaví," řekla šéfka organizace proFem Jitka Poláková. Podle předsedkyně České ženské lobby (ČŽL) Marty Smolíkové nemá téma v Česku politickou podporu s jasným vyjádřením, že společnost násilí na ženách netoleruje. Lobby zastřešuje 36 organizací na podporu žen, rodin i lidských práv.
Podle údajů z národního plánu prevence domácího násilí přichází kvůli útokům za dveřmi domovů Česko ročně minimálně o 14,5 miliardy korun, a to třeba kvůli pracovní neschopnosti a léčbě. Ročně se v Česku policii ohlásí asi 600 znásilnění. Podle výzkumů je to zhruba pět procent všech případů. Podle analýzy pravomocných rozsudků z roku 2016, kterou provedla organizace proFem, velká část odsouzených za znásilnění dostala podmíněný trest.
Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci.
V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, ženám by měly pomoc poskytovat ženy, dostupná by měla být právní a psychologická pomoc či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.
"Jedná se o komplexní přístup a řešení nejen důsledků, ale i odstranění příčin. Nejde jen o služby pomoci, ale o systémové řešení, které zahrnuje i prevenci a pomoc násilným osobám," řekla Smolíková. Podotkla, že s násilím vůči ženám se potýkají i jiné státy západní Evropy, k řešení se ale snaží aktivně přistupovat. V Česku se podle expertek problematika zatím často zlehčuje a zesměšňuje.
Na nedostatek služeb pro oběti poukazuje česká národní strategie rovnosti žen a mužů s opatřeními do roku 2030 i mezinárodní ženská síť proti násilí WAWE. "Pokud je někdo v ohrožení života a potřebuje okamžitou pomoc, chybí krizová centra, utajené azylové domy," řekla na nedávné tiskové konferenci ve Sněmovně Zdena Prokopová z organizace Rosa. Podle ní země, které dokument ratifikovaly, zaznamenaly přínos pro oběti.
Šéf vládního odboru rovnosti žen a mužů Radan Šafařík už dřív uvedl, že podle zjištění Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) je zastánců Istanbulské úmluvy dvakrát víc než odpůrců. Řada lidí ale také na dokument nemá názor a neví, co by měl v praxi přinést. Podle Smolíkové odmítání dokumentu přiživují dezinformace. Podotkla, že řada odpůrců po bližším seznámení postoj změnila.
V textu úmluvy také stojí, že státy podniknou kroky k vymýcení předsudků, zvyků, tradic a praktik, které jsou založeny na podřízenosti žen. To kritizují konzervativci. Tvrdí, že se pak v Česku zakážou třeba Velikonoce. Experti dlouhodobě upozorňují na to, že úmluva cílí na zákaz praktik jako ženská obřízka či dětské svatby, ne na folklor. Největší vášně pak budí slovo "gender".
Podle národní strategie rovnosti česká společnost sice považuje prosazování rovných šancí pro muže a ženy za důležité, pojmy feminismus a gender ale mnohým vadí a odmítají je. Nepochopení ilustruje právě diskuse o úmluvě, uvedli autoři. "Charakteristické také je, že předmětem dezinformací a mylných interpretací se Istanbulské úmluva stala v zemích východní a střední Evropy, v západní Evropě tyto reakce nevyvolávala," píše se ve strategii.
