Dva až tři roky ve školce jsou klíčové pro další vzdělávání, pro začlenění do společnosti a pro stírání sociálních rozdílů, tvrdí odborníci na pedagogiku i sociologové. Podle ředitelek mateřských škol tomu však neodpovídá zájem, jaký této oblasti vzdělávání věnuje stát.
Spojily své síly přes sociální sítě a daly se dohromady od Chebu po Vsetín, od Ústí nad Labem po České Budějovice a 30. září poslaly premiérovi Andreji Babišovi otevřený dopis. Žádají zásadní zlepšení postavení mateřských školek a podmínek jejich pracovníků.
V pátek brzy ráno kvůli tomu absolvovaly s Babišem schůzku. "Říkal, že ho téma zajímá a bude se mu věnovat. Domluvili jsme se, že se staví ve školce v Praze podívat se, jak to vypadá. Mluvil s panem náměstkem Píclem i snad ministrem školství, aby mu dovysvětlili nové financování. Pověřil také jednu z poslankyň, aby se věci dále věnovala," shrnula pro Aktuálně.cz výsledky setkání organizátorka Andrea Benešová, ředitelka MŠ Paculova na pražském Černém Mostě.
Babiš setkání komentoval slovy, že si vyslechl spoustu problémů a že by jim rád pomohl. "Předškolní věk je klíčovým obdobím v životě člověka, toto vzdělávání bylo ale bohužel vždy na okraji zájmu politiků. Chci školkám pomoct, s ředitelkami zůstávám v kontaktu a vezmu to i na koaliční radu," přislíbil premiér.
Konkrétní sliby, které by se týkaly zvýšení platů či posílení personálu, ale podle ředitelek mateřských škol nezazněly. Přímo s premiérem jednaly proto, že se problém týká hned tří rezortů - ministerstva školství, práce a sociálních věcí a také financí.
Dnes ráno. Schůzka s ředitelkami mateřských škol, které si stěžovaly na nedostatek informací o novele školského zákona a přejí si i vyšší mzdy. Rád bych jim pomohl. Taky jsem si poslechl vyprávění o spoustě problémů s nesystémovým fungováním, které musí dnes a denně řešit. pic.twitter.com/ItAF7tZqXn
— Andrej Babiš (@AndrejBabis) October 11, 2019
Jsme pečovatelky i údržbářky
Ředitelky se spojily za společnou věc na Facebooku. "Již delší dobu tam spolu komunikujeme. Za premiérem Babišem jsme byly již před rokem a půl, kdy jsme bojovaly proti garanci míst pro dvouleté děti. A i díky naší intervenci to nakonec tehdejší ministryně Valachová neschválila," líčí Andrea Benešová. S organizací jim pomáhá Pedagogická komora.
"My vydržíme dost, jsme zvyklé na to, že se od nás očekává pečovatelství, vzdělávání, administrativa a nezřídka i práce údržbáře," vypočítává. "Na to všechno mají na základních školách lidi, my ne. Dlouho jsme snášely nespravedlivé podmínky a podhodnocování, ale teď už je toho opravdu moc."
Stát v posledních letech zavalil školky dalším a dalším papírováním, jež s sebou přinesly inkluze a také povinný předškolní rok docházky, nijak však tento nárůst práce nekompenzoval, ať již finančně, nebo personálně.
Připočíst je také třeba administrativně náročné žádosti o dotace, bez nichž by se mateřinky zásadních oprav a zlepšení nedočkaly. "Jde s tím ohromný úřední šiml. Ve firmách i na úřadech na to máte projektového manažera, ekonomické oddělení a já nevím co všechno, ale tady to musí zvládnout ředitelka, a to ke své práci úřednice a učitelky, z čehož plyne často desetihodinová pracovní doba," líčí Andrea Benešová.
Peněz ze školkovného ubylo, administrativy přibylo
Stát také nijak neřešil úbytek příjmů mateřských škol za děti v povinném předškolním vzdělávání a ze sociálně slabých rodin, které jsou od placení školkovného osvobozeny. "Ve vyloučených lokalitách může být tento výpadek financí od rodičů velmi citelný, právě tam by ale mateřské školy potřebovaly naopak mnohem více peněz," upozorňují autorky dopisu.
Jak konstatuje studie institutu CERGE-EI z roku 2018, předškolní docházka vyrovnává startovní pozice dětí při nástupu do školy, a proto největší pozitivní dopad předškolního vzdělávání pociťují právě děti ze znevýhodněného prostředí. Jenže právě děti z těchto rodin chodí do školky nejméně a stát se to marně snaží dohnat represí - nařízením povinné předškolní docházky.
"Tohle opatření je absolutně na nic, akorát nám přidělalo další papírování. Jedná se o nevynutitelnou povinnost, tito lidé klidně omlouvají dítě celý rok a vy vše musíte evidovat a zpracovávat," říká ředitelka z Černého Mostu. Řešením by místo povinného roku byla pozitivní motivace sociálně slabých rodin například obědy či dopravou do školky zdarma. Ekonomové se shodují, že tyto peníze by se státu v budoucnosti mnohonásobně vrátily v podobě nižších výdajů na nezaměstnanost a kriminalitu ve vyloučených lokalitách.
Ministerstvo školství chce navíc podle signatářek sebrat malým školkám (jednotřídkám a dvoutřídkám) zástupce ředitele se sníženou vzdělávací povinností u dětí, čímž by se přetíženost zaměstnanců ještě zvýšila, neboť by k plné výuce nestíhali složitou administrativu. "Už teď je běžné, že si ředitelky nosí papírování domů a dělají ho o víkendech a o dovolených. Tohle opatření, kterým chtějí ušetřit, by to ještě zhoršilo," říká Benešová.
Na dětské skupiny jdou miliardy, školky zůstávají stranou zájmu
Ředitelky upozorňují mimo jiné na nekoncepčnost v rozhodování vlády a ilustrují ho nepoměrem, kdy ministerstvo práce a sociálních věcí podporuje miliardovými částkami provoz a zřizování dětských skupin, které jsou určeny především pro děti do tří let, ale mateřským školám, kde je dvouletých dětí třikrát více, ministerstvo školství příliš nepomáhá.
"Nevzdělávají, jen pečují, přitom jsou na tom mnohem lépe, nemají zdaleka takový stres jako učitelky v přeplněných školkách, nároky jsou mnohem nižší na prostory i na chůvy, je to mnohem levnější, ale peníze se na to dávají nespočetně větší. Proč to tak je, to se mě neptejte, také by mě to zajímalo," říká koordinátorka protestu Andrea Benešová.
Dětské skupiny dle jejich údajů navštěvuje více než 14 000 dětí, v mateřských školách je 45 000 dětí do tří let. Autorky dopisu premiérovi ukazují i další nepoměr - ve školce kolikrát musí jedna učitelka zvládat až 28 dětí, v dětské skupině musí být od 13 dětí výše minimálně tři dospělé osoby.
Jste zavřená s 28 dětmi, nemůžete ani na záchod
"Dovede si vůbec někdo představit, co znamená jedna učitelka na 28 dětí?" ptá se Andrea Benešová. "Jste tam zavřená s plnou třídou, nemáte přestávky jako ve škole, abyste si mohla dojít na záchod. Když se jí dítě počůrá, potřebuje s ním jít do šatny, zase je tam musí nechat sama, nebo zavolat uklízečku, aby vám na děti na moment dohlédla, ale ani jedno není v souladu s předpisy a jde to na úkor bezpečnosti."
Řešením by bylo mít k ruce pomocného asistenta, který by byl učitelce k ruce. Dvě učitelky bývají v současnosti ve třídě jen dvě hodiny, zpravidla mezi desátou a dvanáctou, aby spolu zvládly vycházku a obědy.
Za tyhle peníze to nikdo dělat nechce
Učitelky ve školkách se navíc za tuto stresující práci dočkají jen v podstatě "dělnického" platu, ačkoliv se jedná o středoškolačky s pedagogickým minimem. Nástupní tarifní plat učitelky činí v 8. platové třídě 21 840 Kč hrubého, což je přibližně 17 000 Kč čistého. Jen část z nich dosáhne na 9. platovou třídu.
Ředitelky pražských mateřských škol se shodují, že na takto placené pozice nejde zvláště v metropoli sehnat lidi. Nezaměstnanost tu skoro neexistuje, mladé absolventky nemají o tuto práci absolutně zájem. "Ty jdou raději do banky. Když už je nějaký člověk volný, tak záhy zjistíte, proč byl volný, a jste rádi, že jste se ho zbavili," říká Andrea Benešová a dodává, že podobné problémy mají i ředitelky v jiných městech, a dokonce i v malých obcích, protože už i tam je minimální nezaměstnanost.
Velké rozdíly najdeme také v platech ředitelky mateřských a základních škol. Ve školce pobírají většinou pouze 10. platovou třídu, zatímco ředitelé základních škol jsou obvykle zařazeni do třinácté. Velká část ředitelek mateřských škol má přitom vysokoškolské vzdělání a musí se obejít bez podpůrného personálu.
Jak upozornil i seriál Chytré Česko deníku Aktuálně.cz, stát tak dlouhodobě opomíjí a podfinancovává oblast, která mu rozhoduje o dalším vývoji společnosti. Jak odborníci varují, sociální rozdíly, které by školka urovnávala, patří v Česku k výjimečně vysokým. Stejně jako jejich dopad na úspěšnost žáků ve škole.
"Stát s námi vymetá, říká si, že to vždycky bude někdo dělat, a hřeší na to. Potřebovali bychom člověka na administrativu a podpůrný personál do tříd a zase tu práci budeme dělat rády, takhle je mnoho z nás vyhořelých. Protože děláme deset hodin jako manažeři velkých firem, ale nemáme peníze na to, abychom zregenerovaly síly někde v Thajsku na dovolené jako oni," shrnuje to ředitelka MŠ Paculova v Praze.
Podle ní by úspěchem této iniciativy bylo i reálnější pohlížení společnosti na jejich práci. "Lidé nám dokonce závidí, myslí si, že máme prázdniny, přitom máme jen zákonné volno jako ostatní. Myslí si, že naše práce je jednoduchá, že tam v podstatě sedíme pár hodin na koberci s dětmi a hrajeme si. Ale realita je opravdu někde jinde."
