"Do velké míry je celkem jasné, co je teď potřeba dělat - pomáhat ohroženým skupinám obyvatel. Nejčastěji odpovídáme na nějakou poptávku, ať už od obcí nebo od nevládních organizací," přibližuje mluvčí Skauta Barbora Trojak. Dodává, že evidují několik tisíc pomáhajících.
Skupina asi dvaceti skautů teď pomáhá na Semilsku. "Zájem dobrovolníků je opravdu velký," zdůrazňuje Tomáš Jech, zástupce vedoucího skautského střediska Varta Semily. "Seniorům a osobám v karanténě zajišťujeme nákup a následné doručení potravin a léků. Krizový telefon máme neustále v pohotovosti a jsme připraveni zprostředkovat odbornou péči psychologa či potraviny z potravinové banky. Jsme v kontaktu s vedením měst a pomůžeme tam, kde nás bude potřeba," dodává.
"Dokud fungovaly knihovny, zařizovali jsme knižní roznos pro starší lidi a lidi v karanténě. Zájemci si je objednali v knihovně, tam měli kontakt na naše dobrovolníky, kteří pak knížky odnesli čtenářům," říká Jana Dvořáková z oddílu Skauta v Litomyšli. Na roznosu se podílelo asi deset lidí, často studenti nebo bývalé skautky, které knihy roznášely třeba při odpolední procházce s dětmi.
I přes zavřenou knihovnu ale v Litomyšli našli cestu, jak v současné situaci přispět k lepšímu. "Nazvali jsme to sušenky pro nemocnici. Kdo chce, může donést sušenky nebo další dobroty, které pak předáme zdravotníkům v naší nemocnici," představuje projekt, který se teprve rozbíhá. "Když musí být člověk celý den doma s dětmi a ještě učit on-line, nastřádá se mu za den hrozné množství stresu. Já to dělám tak, že stres překlopím do akce, použiju tu energii, abych někomu udělala radost," dodává Dvořáková.
V Blansku vznikl pro koordinaci dobrovolnictví projekt Pomáháme Blansku. V rámci něj spolupracuje město, skauti, zástupci farnosti i sociálních služeb. Dobrovolníci i zájemci o pomoc se mohou přihlásit přes internetové stránky projektu.
"Na jaře jsme organizovali nákupy pro seniory a lidi v karanténě nebo hlídání dětí zaměstnanců pohotovostních složek. O to už teď ale není takový zájem. Největší problém jsou momentálně sociální zařízení, kde je nedostatek personálu," říká studentka Zuzana Hanušková, která sama v jednom z domovů pomáhá. "Člověk na to nepotřebuje žádné vzdělání ani výcvik, domovy jsou teď rády za každou pomocnou ruku. Rozvážím třeba obědy nebo převlékám postele," upřesňuje Hanušková.
Ne na všech místech je ale zájem dobrovolníků tak velký jako na jaře. "V první vlně nás bylo kolem 70, teď jen něco přes deset. Je to škoda, kdo přispěje dobré věci, udělá radost i sám sobě," dodává Hanušková. "Dobrovolníků se hlásí dost, je jich ale méně než na jaře. Někteří cítí, že téhle krizi se dalo předejít, a nejsou proto tak motivovaní zachraňovat situaci jako na jaře," říká koordinátor organizace ADRA na Plzeňsku Nikola Novák.
Některé děti on-line výuku nezvládají
Kromě skautů působí v Česku i množství dalších dobrovolnických organizací. Člověk v tísni se například soustředí na doučování. "Setkáváme se s tím, že on-line výuku některé děti nezvládají. Hlavně ty mladší doučujeme," sdělil Aktuálně.cz mluvčí v Člověka v tísni Tomáš Urban. "Pracujeme s dětmi, které vyrůstají ve složitých podmínkách, což se projevuje i v průběhu doučování. Pro některé dobrovolníky tak může jít o 'náraz s dosud nepoznanou realitou'," dodává.
"Přes období pandemie doučuji dvakrát v týdnu, teď jen přes Skype. O možnosti jsem se dozvěděla přes sociální sítě Člověka v tísni, konkrétně na Instagramu," popisuje svou cestu k pomáhání Dominika Balisová, studentka střední školy fotografie v Liberci.
"K dobrovolnictví jsem se snažila přesvědčit i nějaké své kamarády, ale každý prostě není ochotný jít pomáhat na úkor svého vlastního času a zadarmo. Já si myslím, že jsem pomáhání měla vždycky v sobě. Hlavně teď, když je situace složitá, mám určitý pocit zodpovědnosti vůči dětem. Prostě je v tom nemůžu nechat," říká Balisová.
V domovech seniorů často nechybí jen personál, ale i radost
Jana Ostřížková jednou týdně dochází do domova pro seniory v Brně a pomáhá tamním klientům přes Skype komunikovat s rodinou. V domovech i dalších sociálních zařízeních jsou nyní návštěvy zakázané. "Pro starší lidi je tohle období velice těžké. Kontakt s rodinou je často to jediné, pro co žijí, udržuje je to ve formě," říká.
Ostřížková začala spolupracovat jako dobrovolnice s organizací ADRA asi před rokem. Dobrovolničila už asi před 10 lety, teď se k tomu rozhodla při práci vrátit. "Uvědomila jsem si, že jsem v životě věnovala tolik času práci pro lidi, kteří si toho nevážili nebo si moji pomoc nezasloužili. Při dobrovolnické práci ale můžu někomu zlepšit den nebo i otočit život o 180 stupňů," vysvětlila pro Aktuálně.cz.
Do domovů pro seniory přináší radost i v Českých Budějovicích. "Před Velikonocemi vzniknul nápad, když děti i senioři byli zavření doma, že bychom je mohli propojit. Děti z mého oddílu dostaly za úkol, aby do domovů nakreslily a poslaly velikonoční přání. Plánujeme teď podobnou akci i na Vánoce," popisuje Karel Bušta, který dlouhodobě spolupracuje s organizací ADRA a zároveň působí i jako skautský vedoucí.
Dobrovolnická centra ADRA v době nouzového stavu spolupracují především s městy a kraji, ve kterých se nachází. Často jsou vyzvána k pomoci, kterou poskytovala již v jarních měsících za doby první vlny pandemie.
Lidé už se tolik nebojí jako na jaře
V Kadani na Chomutovsku vznikla již na jaře dobrovolnická skupina s názvem Kadaň pomáhá, která sdružuje dobrovolníky především z řad studentů a učitelů. Založilo ji město společně s domovem pro seniory a kadaňským gymnáziem. "Skupina má primárně za cíl pomáhat při epidemii, ale našla již i nový rozměr pomáhat lidem obecně, naposledy pomohla například zprostředkovat pomoc rodině, které vyhořel byt. V současnosti nabízíme nákup seniorům a dovoz léků," řekl Aktuálně.cz ředitel gymnázia Tomáš Oršulák.
Ve srovnání s první vlnou však podle něj není nyní takový zájem o jejich služby. "Lidé už se tolik nebojí jako na jaře," domnívá se. Snaží se tak v rámci skupiny šířit alespoň osvětu a vylepuje plakáty s informacemi o správném chování při epidemii.
"Motivace byla, je a bude stejná. Pomoci zvládnout a překonat koronavirus. Jakožto skupina děláme nákupy pro důchodce, aby do obchodu nemuseli chodit a neohrozili tím své zdraví, rozdáváme dezinfekci nebo také zpíváme a hrajeme v domovech pro seniory, pro udržení dobré nálady," říká patnáctiletý student gymnázia Ondřej Kvapil. "Jestli se chceme vrátit zpět do normálního života, musíme jít štěstí naproti a přidat ruku k dílu. Pomoci může každý," dodává Kvapil.
Osmnáctiletá Hana Hrnčířová ze stejného gymnázia s ním souhlasí. "Pomáhání ostatním nám dodává dobrý pocit i z nás samotných. Neuděláme tak radost jen druhým, ale také sobě, což je v dnešní době stejně důležité. Dělání dobré věci se tak nakonec stane naším koníčkem."
