Někteří lidé namítají, že Česko, potažmo Czechia jsou divné, nespisovné tvary.
Jazyk má vždycky dvě roviny, je to nástroj komunikace, ale jsou k němu vázány i určitě emoce. V té komunikační rovině slouží slovo Česko, a měla by tedy i jeho anglická varianta, dobře. Ale v té druhé rovině je pro řadu lidí divné, neznají ho z mládí, z doby, kdy mateřštinu zažívali. Jsou tu navíc i ty reminiscence z historie, kdy si starší lidé pamatují začátek používání slova po Mnichově. Historická německá verze Tschechai má dodnes hanlivý význam, asi i proto vznikla, tuším v Rakousku, kolem roku 1993 verze Tschechien. Ta škála, jestli je Česko a Czechia dobře nebo špatně, není jedna nebo nula, ale já se obávám, že jsme se nebezpečně přiblížili k bodu násilného prosazování. Nechal bych to více přirozenému jazykovému vývoji.
Zejména podnikatelé a lidé, kteří hodně cestují, říkají, jak je jednoslovný název třeba. Jak je dobré mít jasný název, značku, i pro zemi. Jenže má vůbec cenu anglosaskému světu něco doporučovat? Zvláště ve chvíli, kdy se zdá, že si na název Czech Republic celkem zvykl.
Mně se zdá, že to moc rozumné není. Také se přece říká United States, Great Britain, argument, že musí být jednoslovný název, úplně neplatí. My jsme navíc jednoslovný název nikdy neměli. Když se slovo Česko na přelomu osmnáctého a devatenáctého století objevilo, znamenalo vlastně Čechy.
Nepomíjí tedy Česko a Czechia Moravu a Slezsko?
Je to slovo, které se do roku 1993 v podstatě vůbec nepoužívalo, a u něho tedy záleží, jak si ho nadefinujeme. Není to slovo vzniklé přirozeným jazykovým vývojem jako stůl nebo obloha. Na Moravě znám lidi, kteří ho prosazují, i lidi, které štve.
Je to tedy z jazykového hlediska novotvar?
Ve významu zahrnujícím celou Českou republiku vlastně ano. Ta přece nikdy dříve neexistovala, v dobách Československa byla víceméně jen na papíře.
Je podle vás nutné mít i jasné zeměpisné jméno, nestačí tedy jen to politické?
Nutné není, šlo by bez toho žít. Ale jazyk má samozřejmě tendenci k univerzalizaci, zjednodušování, je to určitá ekonomizace jazyka. Je to praktičtější, ale nutné ne.
