Bakterie Acinetobacter baumanii způsobuje zápal plic, zánět mozkových blan či srdce, otravu krve nebo infekci močového ústrojí. Odolnost jí zajišťují hned dva obaly - pro lék je tak velmi těžké přes ně proniknout a buňku zničit.
Bakterie je navíc odolná i proti těm antibiotikům, které lékaři používají jako poslední záchranu, když už ostatní nestačí. Světová zdravotnická organizace ji řadí mezi kritické patogeny, které si vyvinuly nejvyšší odolnost. Nefunguje na ni ani dezinfekce, přežívat na různých místech dokáže celé týdny. Nové léky proti těmto typům nevznikly už déle než půl století.
"Acinetobacter není v běžné praxi častým původcem infekcí, ale patří mezi nejobávanější bakterie komplikující závažné stavy u pacientů na jednotkách intenzivní péče, v pooperační péči či u imunitně oslabených," vysvětluje lékař Jan Strojil, který se tématu antibiotické rezistence věnuje. "Navíc mnoho jeho kmenů je dnes již rezistentních i na řadu rezervních antibiotik, a tak mají jím způsobené infekce extrémně vysokou smrtnost," dodává.
Jelikož jsou bakterie tohoto typu nezvykle odolné, lékaři mají při léčbě velmi omezené možnosti. "Používají se antibiotika dle citlivosti daného bakteriálního kmene. Někdy se zase používají kombinace antibiotik za účelem navýšení účinku nebo překonání odolnosti. Mezi antibiotika s účinkem na Acinetobactera patří například sulbaktam, kolistin, tigecyklin a další," objasňuje Marek Štefan z oddělení infekčních nemocí Fakultní nemocnice Motol.
"Šance na úspěch není malá"
Narůstající odolnost bakterií je celosvětovým problémem. Zatímco za rok 2016 zemřelo v souvislosti s infekcemi takzvanými multirezistentními bakteriemi kolem 700 tisíc lidí, do roku 2050 by se počet mohl podle odhadů expertů až zdesetinásobit. Překonal by tak počet úmrtí způsobených rakovinou. Důvodů je podle lékařů několik. Kromě působení antibiotik, kdy léky "provokují" bakterie k vytvoření odolnosti, je podle Marka Štefana zásadní také šíření genů odolnosti mezi různými bakteriálními druhy, a to například v odpadních vodách.
Lék zosurabalpin však přichází s novým mechanismem účinku. Na rozdíl od současných antibiotik, která do určité míry působí plošněji, ničí nový lék pouze Acinetobacter, tedy bakterii vyvolávající infekci, a na ostatní nepůsobí. "V tomto je to unikát," podotýká Štefan.
Převratnost nového typu vyzdvihuje i Jan Strojil. "Po velmi dlouhé době tu máme antibiotikum se zcela novou strukturou, novým mechanismem účinku a navíc cílící na klinicky velmi relevantní problémovou bakterii, která reálně představuje významné riziko pro pacienty."
Přesto zatím doporučují zdrženlivost. Ačkoliv jsou výsledky preklinických testů nadějné, cesta léku až k pacientům je ještě dlouhá a velmi nejistá. Podle Strojila se může v klinických testech na lidech například ukázat, že potřebná dávka léku bude pro organismus příliš toxická. "Šance na úspěch ale není malá. Díky moderním molekulárním a genetickým metodám mají vědci velmi dobrý obraz o účinku, metabolismu a chování léku v organismu. Nejdou do lidských studií 'naslepo'," vysvětluje.
Ani případný neúspěch by ale neznamenal, že práce vědců byla marná. "I kdyby antibiotikum nakonec schváleno nebylo, je zde stále naděje, že by tento přístup k vývoji antibiotik mohl vést k objevení dalších perspektivních látek," poznamenává Marek Štefan.
