V jedné ze svých studií píšete, že by ochrana přírody neměla lesní požáry v určitých místech vnímat negativně. Platí to i pro České Švýcarsko?
Je potřeba rozlišovat dopady požáru na lidskou společnost a na přírodu. Mohou totiž být dost odlišné. Něco, na co je příroda adaptovaná, s čím umí pracovat, může být pro člověka velmi negativní.
Pro společnost už dosáhl požár v Českém Švýcarsku možná až katastrofického scénáře. Hoří domy a kouř je cítit až v Praze. Na naše podmínky je opravdu velký, lidé jsou z toho pochopitelně vyděšení.
Mnozí z nich se bojí o to, že přijdou o místa, na která rádi chodili na výlety.
Ano, ale o přírodu zcela jistě nepřijdeme. Když shoří les, který máme rádi a chodíme tam na houby, tak to může být šokující. Musíme si ale uvědomit, že oheň patří ke koloběhu života v lese. Není tak častý, proto na něj lidé reagují se zděšením. Organismům ale zásadně nevadí.
Pro přírodu to tedy tragédie není?
Určitě ne. Požár zahubí v jeho místech téměř všechny organismy - zvířata jsou schopná mu utéct, ale stromy ho většinou nepřežijí. Je ale třeba myslet na to, že mají spoustu adaptací k tomu, aby se s následky vypořádaly. Jsou například schopné plochy po požárech kolonizovat.
Když tedy necháme les, který shořel, samovolnému vývoji, tak to organismům jedině prospěje. Smrkové monokultury, které na některých místech parku byly, shoří a les si najde svou cestu vývoje, který bude odpovídat i současným změněným klimatickým podmínkám. Kdo bude mít problém, je člověk.
Co by se tedy po uhašení požáru mělo stát?
Území je národním parkem, má určitý režim z titulu ochrany přírody. Je rozdělený na jádrové zóny, kde do lesa nijak nezasahujeme a jen ho pozorujeme, a pak části, kde se může za určitých podmínek hospodařit. Lesníci i správa parku tedy budou při obnově území postupovat podle stávající legislativy.
Platí tedy, že když si v srpnu budu chtít zajít do jádrových částí Českého Švýcarska, stále tam narazím na ohořelý les?
Stoprocentně. Příští rok už tam každopádně uvidíte regeneraci lesa.
Jak to bude vypadat?
Stále tam uvidíte ohořelé kmeny stromů, všechna opadanka bude zuhelnatělá. Ovšem mezi tím už tam budou růst druhy, které jsou buď schopné se obnovit z podzemních částí svých těl, nebo které se dokážou rychle šířit semeny. A už uvidíte spoustu bujné vegetace.
Když tam přijdete za dva roky, tak už v podrostu naleznete spoustu semenáčků nového lesa. A za pět let už tam bude neprostupná džungle spontánně regenerujícího lesa.
Víme, jak se takový les změní z hlediska druhů?
Víme, jak bude vypadat, protože podobný požár už se stal kousek od Jetřichovic na Havraní skále v roce 2006. Probíhal tam výzkum a monitorovalo se spáleniště. Víme, že v první fázi tam bude spousta pionýrských druhů, tedy listnáče, bříza, osika, s hustým podrostem ostružníků a maliníků. Do deseti let po požárů tam pak už bude hustý mladý les listnáčů s pět metrů vysokými stromy.
Pak se budou v podrostu prosazovat druhy pozdějších stádií lesa - buky, borovice i smrk. Jakmile dorostou, tak se nám vrátí les, do kterého se chodíme rádi procházet.
A v hospodářských částech lesa?
Tam je to na naši zodpovědnost. Smrkové lesy nám předkové vysázeli před 150 lety za mírně jiných ekologických i klimatických podmínek. A co se stalo? Tyto kultury oslabilo několikaleté sucho a potom snadno podlehly kůrovcové kalamitě. Nemyslím si, že bychom tento scénář chtěli opakovat.
Les tedy zcela jistě vznikne znovu, jen si na něj budeme muset počkat. Buď tam budou fungovat přírodní procesy a vznikne les, který bude výsledkem přirozené obnovy, nebo ho tam vypěstuje člověk a pak doufejme nebude mít stejné parametry, jaké má hospodářský les dnes.
O kůrovcové kalamitě se také mluvilo zároveň jako o tragédii, ale také jako příležitosti pro přírodu najít přirozenější řád. Platí to i pro lesní požár?
Určitě. Zároveň ale lesu musíme dát příležitost i my sami, příležitost k přirozené obnově na místech, kde jsme si řekli, že do lesa nebudeme zasahovat. V hospodářských lesích je zase příležitost pro současné lesnictví zamyslet se nad tím, zda zakládat další generaci smrkových monokultur, o kterých víme, že jsou dost nestabilní záležitostí.
Starosta města Krásná Lípa Jan Kolář uvedl, že oheň nemusel České Švýcarsko zasáhnout v takovém rozsahu, kdyby v jádrových zónách nebylo ponecháno dřevo napadené kůrovcem. Je to tak? Udělal park chybu, že ho tam nechal?
Tento úsudek se nabízí, avšak vědecké výsledky tomu nenasvědčují. Naopak, pokud požár přeskočí do korun živých smrků, které mají v důsledku sucha nízký obsah vody, tak díky vysokému obsahu hořlavých silic v jehlicích dosahuje oheň vyšší intenzity a snadněji se šíří. Korunový typ je nejničivější formou požáru. Smrky odumřelé po napadení kůrovcem a ponechané v lese, v případě, že již ztratily jehličí, jsou k této podobě požárů méně náchylné. Nemyslím si tedy, že by to byla chyba.
Kvůli klimatické změně musíme změnit naše lesnictví
Ve své práci se zabýváte historií požárů v Českém Švýcarsku. Jak často na tomto území dochází k podobným událostem?
Víme, že už ve středověku byla v této oblasti frekvence požárů celkem vysoká. Zkoumáme vrstvy uhlíku, které požáry generují, které se ukládají například v rašeliništích. Z toho víme, že se na jedno místo požár průměrně vracel za 230 let. Také víme, že se prozatím nevymyká ani rozsahem. Například v srpnu 1842 byl na plošině přímo nad Pravčickou bránou požár, který měl 180 hektarů. Nyní ale vidíme, že jsou období sucha čím dál častější a delší a efektem tohoto bude požárů přibývat.
Hodně lidí vnímá požár v Hřensku jako úkaz klimatické změny. Souhlasil byste s tím?
V tomto konkrétním případě k požáru přispěl spíš člověk moderním lesnictvím. Tím, že vypěstoval jehličnatý les, který velmi ochotně hoří. Kdyby tam byl listnatý les, tak ten má v listech mnohem větší obsah vody, a tím pádem by nehořel tak snadno. Napojení na globální změnu tam ale nepochybně je. Samozřejmě les nezačne hořet, když si neprojde obdobím sucha.
Určitě to tedy beru jako varování. Je to ukázka toho, kam může klimatická změna vést. Loni tornádo srovnalo se zemí několik vesnic. A letos se zřejmě dozvíme, že během tohoto požáru shořela polovina některé z vesnic. S tím nemáme vůbec zkušenost, zafunguje to velkým šokem.
Na klimatickou změnu se tedy musíme adaptovat. Vnímat, že zde požáry budou dál. Změnit naše lesnictví, aby vytvářelo novou generaci lesa odolnou vůči požárům. Tím ale řešíme jen část problému, který je nesmírně košatý. Emise tím nevyřešíme.
Myslíte si, že tento požár nějak změní způsob, jakým se v Česku díváme na klimatickou změnu?
Obávám se, že se problematika požárů zpolitizuje a vytratí se pohled na přírodu samotnou. Že budeme daleko víc akcentovat dopady na společnost. Často se stává, že se při argumentaci kolem klimatické změny příroda vezme jako jakýsi rukojmí. Řekne se, jaká je to katastrofa, že nám shořel les. Toto ale není šťastné uvažování. Problém má lidská společnost. Pro přírodu to katastrofa není.
