Praha - Které z křesel Nečasových ministrů nejvíce pálí?
Ke konci letošního roku tento smutný primát získalo ministerstvo dopravy - z oken budovy na vltavském nábřeží se v současnosti rozhlíží již čtvrtý ministr.
Zároveň však jde o prvního ministra dopravy v Nečasově vládě oficiálně kopajícího za občanské demokraty.
Zbyněk Stanjura nahradil v první polovině prosince Pavla Dobeše (LIDEM), který měl tu smůlu, že se rozhodl - v tomto případě však neoficiálně - také kopat spíše za ODS.
Letošní rok však znamenal vládní stopku nejen pro něho, ale také pro jeho další čtyři kolegy - Alexandra Vondru (ODS), Jaromíra Drábka (TOP 09), Jiřího Pospíšila (ODS) a jmenovce Josefa (ex-VV).
Sečteno a podtrženo: Z původní patnáctky členů vlády, která v době svého nástupu měla téměř vše - tedy bezpečnou nadpoloviční většinu 118 poslanců, příznivě nakloněnou veřejnost i média nebo podporu prezidenta - zůstala na svém místě už pouze pětice posledních.
Už v první polovině ledna ale zřejmě přibudou další - poté, co Nečas před Vánoci odvolal vicepremiérku Karolínu Peake z postu ministryně obrany, vystoupilo předsednictvo LIDEM s prohlášením, že k 10. lednu opustí vládu všichni ministři jmenovaní za tuto stranu.
Své původní posty tak dosud hájí už jen ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ministr zdravotnictví Leoš Heger, ministr financí Miroslav Kalousek, ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský (který však kabinet zřejmě opustí k 10. lednu) a konečně také sám předseda Nečas.
Na druhou stranu demisí skončilo působení celkem dvanácti (při započítání Peake třinácti) jejich kolegů.
Vzhledem k personálním problémům s následným obsazením některých resortů byly nakonec dva obsazeny nestraníky; třetím se letos v prosinci stal Petr Mlsna, jenž k postu ministra bez portfeje přišel zejména díky snaze nejmenší vládní strany LIDEM udržet si tři vládní křesla.
A co za vlastně za touto ministerskou "vybíjenou" vězí?
Důvodů je samozřejmě více, některé se dokonce doplňují. Od neschopnosti přes vnitro- a mezistranické boje až po ony pověstné kostlivce ve skříních. Ostatně dobře to ukazují letošní výměny.
Alexandr Vondra
Nepočítáme-li Peake, tak zatím posledním padlým ministrem se k sedmému prosinci stal Alexandr Vondra - oficiálním důvodem jeho odchodu byl špatný výsledek v senátních volbách a ztráta důvěry voličů. Předehrou k tomuto kroku bylo ostatně již Vondrovo rozhodnutí neobhajovat na podzimním kongresu strany křeslo místopředsedy.
O jeho odchodu se však hovořilo již od doby českého předsednictví EU a s ní související kauzou ProMoPro.
Pavel Dobeš
Pavel Dobeš, o němž již byla řeč v úvodu, měl už dlouho na svém krku pomyslný nůž kvůli nefunkčnímu registru vozidel. Hlavní úlohu zde nicméně sehrála snaha Karolíny Peake dostat ministerstvo dopravy zpět pod kontrolu strany LIDEM.
Dobeš totiž udržoval velmi dobré vztahy s občanskými demokraty (ostatně sám Nečas nad Dobešem dlouho držel ochrannou ruku) - podle kuloárních informací se například o některých materiálech z ministerstva dozvídal dříve Nečas než Dobešovi spolustraníci.
O chuti ODS kontrolovat resort dopravy svědčilo i následné zamítnutí návrhu strany LIDEM, aby se Dobešovým nástupcem stal Robert Vacek, blízký spolupracovník Karolíny Peake. Z jednání, která následovala, vyšli občanští demokraté jako vítězové - získali ministerstvo dopravy.
LIDEM klidně přijali svůj osud a navzdory tomu, že se vydávají za liberální stranu, získali pod svá křídla silové ministerstvo, navíc protkané skandály kvůli předraženým nákupům vojenské techniky.
Jaromír Drábek
Další z padlých, Jaromír Drábek, zase doplatil na své blízké spojenectví s úředníkem-podnikatelem Vladimírem Šiškou.
Ten se vedení ministerstva práce a sociálních věcí na pozici prvního náměstka chopil poměrně svérázným způsobem - byl v podstatě jediným, kdo tušil, co všechno se na ministerstvu odehrává a kontroloval jeho chod, včetně vypisování veřejných zakázek.
Hlavu mu však nakonec srazilo obvinění z korupce, které se měl podle policie dopustit snahou podplatit společnost OKsystem, aby stáhla svojí stížnost na antimonopolní úřad. Drábek oznámil svou rezignaci poté, co si pro Šišku a šéfa IT odboru přišla policie a dala je do vazby.
Jiří Pospíšil
Problémem exministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila byl zejména napjatý vztah k Petru Nečasovi - ten ho, s argumentem nezvládnutí úspor na ministerstvu, na konci června odvolal.
"Bylo mi sděleno, že za mým odvoláním jsou ekonomické důvody - nedávno jsme žádali o navýšení financí pro vězeňskou službu," řekl tehdy Pospíšil pro Aktuálně.cz.
Paradoxně mu tím Nečas pomohl - jako kandidát na hejtmana Plzeňského kraje se Pospíšilovi jako jedinému občanskému demokratovi podařilo volby v kraji vyhrát a i když i tu nakonec ODS zůstala v opozici, po celorepublikovém fiasku tu měl Nečas najednou před sebou Pospíšila silnějšího než kdy jindy, což se ostatně ukázalo i na stranickém kongresu.
Josef Dobeš
Jako první v letošním roce opustil Nečasův kabinet Josef Dobeš, tehdy ještě ministr Věcí veřejných.
Rozhodl se podat demisi poté, co odmítl škrty, které by výrazně zasáhly platy učitelů a kde údajně neexistoval prostor pro kompromis (ten se kupodivu našel po nástupu Petra Fialy, nestraníka zaštítěného ministrem Nečasem).
Nicméně tento důvod byl víceméně zástupný - Dobeš v té době čelil silnému tlaku veřejnosti i koaličních partnerů, a to z mnoha důvodů - ať už šlo o reformu regionálního nebo vysokého školství, státní maturity či čerpání evropských fondů. Ministerstvo kromě toho, že bojovalo na všech frontách, zažívalo navíc personální uragán.
Znát to bylo zejména v sekci mající na starost čerpání evropských fondů - třeba vrchní ředitelé se tu střídali jako na běžícím pásu.
Mnnohé věci, které Dobeš připravoval a prosazoval - například ono slavné zkrácení školních přestávek - přesto došly naplnění později, za Fialova působení - jen byly provedeny mnohem tišeji a bez velké mediální pozornosti.
