Po osmi letech patrně v čele Senátu skončíte. Nebo si ještě říkáte, že byste mohl pokračovat?
Uvidíme, jak dopadnou jednání o novém vedení Senátu. Je možné, že budu jedním z místopředsedů Senátu.
Je tedy na sto procent jisté, že jako předseda končíte?
Tak na sto procent to není. Dokud se nezvolí nový předseda, nic jasné není.
Usilujete o pokračování v čele?
Nečiním žádné kroky, abych předsedou zůstal. Ale pokud by se kluby na novém předsedovi nedohodly, a většina senátorů uzná, že Senát pod mým vedením fungoval dobře, tak bych ještě dva roky v čele zvládl. Nemusel bych se nic učit, pokračovat bych podobně jako dosud. Ale pokud to vezmou předsedové nejsilnějších klubů politicky a řeknou, že chtějí změnu, tak to budu respektovat.
Neříkáte si někdy, že je až neuvěřitelné, kam jste to dotáhl? Ze strojního zámečníka, dílenského šéfa, člena KSČ, člena Občanského fóra přes nejvyššího odborového předáka až po druhého nejvýše postaveného ústavního činitele v zemi.
Nejsem typ, který by se takto díval na svůj život. Neotáčím se, nostalgicky na nic nevzpomínám, žiji přítomností. Vždycky jsem se snažil chovat co nejvíce zodpovědně a život mi přinesl to, co přinesl.
Nebylo zrovna obvyklé, aby se člen komunistické strany stal při pádu komunismu v roce 1989 členem stávkového výboru a Občanského fóra. Jak se vám to podařilo?
Když přišla v roce 1989 revoluce, platilo heslo: je jedno, kde a v čem jsi byl, ale jak ses choval. Já dostal od lidí důvěru, by jsem zvolený do odborů, stávkového výboru i Občanského fóra.
I když jste byl od roku 1989 komunista?
Ale já nebyl žádný kariérní komunista, byl jsem vnímaný jako slušný člověk. V letech 1974 až 1980 bylo potřeba přijmout další lidi do strany, protože po roce 1970 došlo k čistkám, kdy někteří členové strany odešli sami a další byli vyloučení. Chodili za námi, kteří jsme měli mezi lidmi dobré postavení, což jsem byl i já, abychom do KSČ vstoupili. Myslím, že jsem byl dobrý pracovník, do toho jsem sportoval, lidi mě brali. Musel jsem mít v práci vždy výsledky, protože z pohledu komunistů jsem neměl dobrý původ, byl jsem z rodiny sedláka, rodiče nechtěli do družstva.
Když byl Miloš Zeman předseda ČSSD, tak mi byl velmi vděčný za materiály, které jsme v odborech i pro něj zpracovávali, později ale vztah ke mně změnil, říká mimo jiné ve velkém rozhovoru pro @Aktualnecz končící šéf Senátu Milan Štěch, který vysvětluje také své členství v KSČ... pic.twitter.com/IXBV6lZKYJ
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) November 3, 2018
Jak jste reagoval v roce 1989 na to, že se moc komunistů hroutí?
Věřte, že my mladí komunisté jsme každou chvíli čekali, kdy generální tajemník KSČ Gustav Husák a další komunisté ve vedení padnou. Chtěli jsme, aby naše fabrika Škoda České Budějovice vypadala jinak, abychom měli více nezávislosti od centrálního závodu v Plzni a své vydělané peníze jsme mohli reinvestovat v naší fabrice v Českých Budějovicích. Chtěli jsme si postavit vlastní rekreační středisko a nebýt závislí na Škodovce v Plzni. Patřil jsem k těm lidem, kteří výrazně dávali najevo, že chtějí, aby šla naše fabrika nahoru. A i proto měli lidé ke mně důvěru, i když jsem byl člen strany.
Proč jste ale do ní vstupoval? Musel jste vidět, kolik zlého toho má na svědomí.
Nemusel jsem do ní vstupovat, ale samozřejmě bych potom nemohl dělat ve fabrice hospodářské funkce, dílenského dispečera a pak dílenského mistra, kdy jsem měl na starosti přes šedesát lidí, což bylo poměrně hodně. Nezapomeňte také, že v té době to byla jiná KSČ než v padesátých letech, kdy byly hrdelní procesy. Tím nechci bránit to, co se za vlády KSČ dělo, je velká škoda, že nepokračoval obrodný proces z roku 1968. Ale pokud mi někdo vyčítá vstup do strany, tak to je jako vyčítat vašim kolegům novinářům, že pracují u Andreje Babiše, Zdeňka Bakaly nebo u jiných.
Počkejte, ale něco takového nejde srovnávat.
Ale také vám může někdo vyčítat, že jako novináři v těchto médiích sloužíte něčemu špatnému.
Ale uznejte, že jde o úplně jiné věci. Já jsem v médiích Zdeňka Bakaly a stejně jako mí kolegové, píši zcela svobodně a nemyslím, že bych sloužil něčemu špatnému.
V té době, kdy jsem vstoupil do KSČ, jsem si neuvědomoval, že by to bylo něco špatného. Když jsem o tom mluvil s tátou, tak mi říkal: můžeš být ledaskde, ale vždycky se tam chovej slušně, aby se tvé děti za tebe nemusely stydět. To jsem se snažil celý život naplňovat a snažím se o to stále. Je zajímavé, že jsou tady desítky tisíc lidí, kteří také byli v komunistické straně a nikdo jim to nepřipomíná. Mně, který zůstal středolevicový, se to stále připomíná, a u lidí, kteří přestoupili k pravici, se to nepřipomínalo.
Ale vy jste jeden z nejvýše postavených politiků v této zemi, podle ústavy dokonce hned druhý po prezidentovi.
Mně to připomínání nevadí, já se za svou minulost nestydím, nikomu jsem neublížil. Kdybych někomu ublížil, věřte, že by se takoví lidé za dlouhou dobu mého veřejného působení ozvali. Přál bych většině lidí, až budou končit profesní život, aby se mohli ohlédnout a říci: tak jsem ten život prošel s čistým štítem. Já to říci můžu. I když rovnou říkám, že se necítím na konci cesty.
Dříve mě prezident označoval za dlouholetého kamaráda a přítele
Jste poslední senátor, který je v Senátu od jeho začátku v roce 1996, v roce 2020 vám končí senátorský mandát. Budete ho obhajovat?
Překonal jsem poměrně těžkou nemoc s pomocí lékařů, kterým strašně moc děkuji, možná i s pomocí toho nad námi, a v tuto chvíli neuvažuji, že bych z veřejného dění odešel. S velkou pokorou říkám, je to v rukou voličů.
Neuvažoval jste někdy o tom, že z poklidného Senátu, což je určité "závětří" české politiky, vstoupíte na tvrdší a obtížnější kolbiště, kde ale může politik dosáhnout výraznějších výsledků?
Měl jsem kdysi dávno nabídku, abych vedl kandidátku ČSSD na Vysočině do Poslanecké sněmovny, ale já jsem spíš člověk, který hledá konsensus. Proto je mi Senát bližší.
To hlavní se ale v politice děje přece jen ve sněmovně a vládě. Baví vás pracovat od roku 1996 jen v Senátu, díky čemuž jste také poslední senátor, který je tady od úplného začátku?
Já i dostal dvakrát nabídku od dvou premiérů, abych šel na ministra práce a sociálních věcí.
Od kterých?
Od dřívějšího premiéra Vladimíra Špidly a později od pana Sobotky.
A proč jste do vlády nešel?
Přijal bych takovou nabídku, jen kdybych měl sílu vybrat si vlastní tým. A takovou sílu jsem neměl.
Tomu nerozumím, lidi byste si snad vybrat mohl.
Ale nejsem Pražák, nemám tady lidi, které bych tak úplně znal. To, že jsem nabídky odmítl, považuji za jedny z nejsprávnějších rozhodnutí, která jsem v politice udělal. Ve vládě bych musel řešit celou škálu různorodých problémů, zatímco v Senátu můžu uplatnit svou schopnost naslouchat různým názorům. Což jsem se naučil v odborech, kde jsem měl 33 odborových svazů a potom jsem musel prezentovat jeden společný názor na tripartitě, kterou jsem 16 let vedl. Myslím si, že mám povahu vhodnější pro Senát. Nejsem typ pro žabomyší války ve sněmovně.
Nebyl hlavní důvod ten, že tady můžete žít spokojenější život? Když přijdu sem do historické budovy Senátu nebo do jeho nádherné zahrady, tak mám pocit, že je to pro mé nervy úplná oáza na rozdíl od Poslanecké sněmovny.
Pochopitelně, že i prostředí člověka ovlivňuje. Já jsem hlavně rád, že tady mám kolem sebe výborný tým lidí, převážně dost mladých. Zároveň jsem přesvědčený, že jsem v Senátu odvedl hodně práce a ukázal jsem společně s dalšími senátory, jak nezastupitelnou roli Senát má.
S čím bude podle vás vaše jméno jako šéfa Senátu nejvíce spojováno? Nabízím tuto variantu: ten, který často kritizoval prezidenta Miloše Zemana i premiéra Andreje Babiše.
Samozřejmě to tak může být, protože poslední věci se nejvíce pamatují a prezentují. Domnívám se ale, že to nebylo to hlavní, co jsem dělal. Pokud ale budu s tímto spojovaný, tak proto, že Senát dostál svému poslání. My jsme na některé věci měli své názory a ty jsme hájili, když byla reakce jiných podpásová.
Co tím myslíte?
Když pan prezident například prohlásil, že by nechal Senát vyhladovět, nebo pan Babiš řekl, že by Senát rozpustil, když nedopadly senátní výsledky, jak by si představoval. V takových případech musí reprezentant svébytné komory reagovat, a já jsem reagoval. Snad bude vidět, že jsem dostál svým povinnostem.
A ještě druhé možné označení ve spojení s vámi: ten, kterému prezident přestal podávat ruku. Co na to říkáte?
Je fakt, že mi při vojenské přehlídce 28. října nepodal ruku, ale to byla náhoda. Ten den jsme se potkali asi čtyřikrát nebo pětkrát, a minimálně čtyřikrát jsme si podali ruku. Při vojenské přehlídce kvůli svým zdravotním problémům vystoupal prezident na tribunu velmi ztěžka, a stačil podat ruku jen předsedovi sněmovny.
Ale vaše vztahy moc dobré nejsou.
Tak, naše vztahy se vyostřily ve chvíli, kdy on nepotřebně bránil Andreje Babiše ohledně vystoupení před Českým rozhlasem, kdy se mu nelíbilo, že byl premiér opakovaně vypískaný a já jsem sklidil od občanů potlesk. Prezident se přitom pustil do mě, což nebylo zrovna na místě.
On označil za paradox, že vám lidé tleskali, přestože jste byl v době normalizace až do roku 1989 v komunistické straně.
Mně vyčítat nějakou normalizaci nebylo od něj zrovna na místě. Když začínala normalizace, tak jsem v komunistické straně nebyl, já jsem vstoupil daleko později. On také neopustil komunistickou stranu hned v roce 1968, ale později. Nemyslím, že to od něj bylo fér i s přihlédnutím k tomu, že se mnou v minulosti hodně spolupracoval.
Jak spolupracoval?
Když jsem já byl na odborech, tak velmi, velmi toužil jako předseda ČSSD po tom, aby dostal od odborů podklady jak v ekonomické, tak sociální oblasti. A to zejména v době, kdy šla sociální demokracie nahoru, tedy v letech 1994 až 1998. Myslím, že byl velmi vděčný za materiály, které jsme v odborech vypracovávali, a on si je rád přebíral. Najednou se probudit a připomínat mi normalizaci bylo nefér.
Jak byste popsal současné vztahy mezi vámi?
Nejsou to vztahy, které bývaly, vždycky jsem ho respektoval jako předsedu ČSSD, vlády i sněmovny, stejně jako prezidenta, ale naše vztahy nikdy nebyly osobní. Ale bývaly korektní a vcelku přátelské ještě před zhruba třemi lety. Tehdy mě označil na veletrhu v Brně za dlouholetého kamaráda a přítele. Za rok, za dva se o mně vyjadřoval bohužel jinak, protože jsem se postavil proti lánskému puči a hájil jsem naopak tehdejšího předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. Tam jsme se začali rozcházet.
Ať premiér Babiš ukáže, za kolik kupoval fabriky
Vy jste dlouhodobě příznivec pana Sobotky a stejně jako on jste byl i proti vstupu ČSSD do vlády s ANO. Neříkáte si s odstupem času, že jste se mýlil a pro ČSSD je dobře, že je ve vládě?
Ne, nemýlil jsem se. Měl jsem pravdu. Myslím si, že vstup do vlády nebyl správný krok.
Proč?
Dodnes jsem přesvědčený, že pan Sobotka byl velmi slušný a velmi pracovitý člověk, Andrej Babiš to dobře věděl a proto ho potřeboval zlikvidovat. Neustále na něj útočil kolem privatizace OKD, ale podobně by šlo hrát kolem desítek, možná stovek firem v České republice. Navíc za pana Sobotky jako ministra financí se už prodával jen minoritní podíl v OKD. Ať ukáže Andrej Babiš, za kolik kupoval fabriky, on je také nekupoval za nejvyšší ceny. Kdyby to dělal, tak myslím, že by měl majetek daleko menší.
Dnes je ale předsedou vaší koaliční vlády. Budete v Senátu tuto vládu podporovat?
Respektuji, že jsme ve vládě a že o tom rozhodla v referendu členská základna ČSSD. Osobně si ale myslím, že ze strategického hlediska nebylo správné jít do vlády. Ukáže to budoucnost. Byť bych si velmi přál, abych mohl za rok, za dva říci: mýlil jsem se.
Proč jste nadále proti vládě s ANO, když se váš předseda strany a místopředseda vlády Jan Hamáček často chlubí, co strana ve vládě prosadila. V opozici by to asi nešlo.
Má životní zkušenost mi prostě velí, že s Andrejem Babišem sociální demokracie mnoho štěstí nedosáhne. Mohli jsme pobyt v opozici využít k tomu, abychom si vyřešili některé vnitřní problémy a soustředili se na další období.
Ale co říkáte na námitky, že v opozici by byla ČSSD s pouhými několika poslanci neviditelná? Teď ČSSD například dosáhla placení prvních tří dnů nemoci zaměstnancům i přes evidentní nechuť premiéra Babiše.
Máte pravdu, že nám v tomto Andrej Babiš musel ustoupit. Ale nezapomínejme na to, že má velké problémy ohledně toho, jak nabyl svůj majetek. K tomu trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo. Není možné říci, že nám to nevadí, když naši trestně stíhaní členové nemůžou nikde kandidovat. Kolem Čapího hnízda se už dlouho nic neděje a mně už to začíná být podezřelé.
Kde vidíte hlavní příčinu strmého pádu ČSSD?
Myslím, že to byly krajské volby v roce 2008, které jsme suverénně vyhráli ve všech krajích. Od roku 2010 začalo být v ČSSD jakési duální vedení, na jedné straně statutární místopředseda a následně předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka, na druhé někteří hejtmani v čele s Michalem Haškem. On a další dostali postupně chuť převzít po panu Sobotkovi otěže celostátní politiky, i když k tomu neměli mandát. Potom už nastal po volbách v říjnu 2013 známý lánský puč, kdy prezident Miloš Zeman, který neměl pana Sobotku v oblibě, jim patrně doporučil, aby ho na zasedání vedení strany zbavili vedení. Ještě tři hodiny předtím tvrdili veřejně, jak by měl být pan Sobotka kandidát na premiéra, ale když přijeli z Lán, už měli jiný názor. Otočili o 180 stupňů, tam to začalo.
Nebyla ale chyba i na straně pana Sobotky?
Možná v tom, že měl více držet opratě a možná měl mít po ruce i nějaký bičík. Pánové to přehnali, celý spor vyhrotili a výsledkem v dalším období byl sebezničující konflikt.
Není největším "prokletím" ČSSD spíš než souboj různých lidí postoj členů k Miloši Zemanovi? Zdá se, že názor na něj dělí členy naprosto osudově.
Já pana prezidenta nemůžu brát jako sociálního demokrata už proto, že si nechal založit konkurenční stranu a vystupoval proti nám. Někteří naši členové ho ale za sociálního demokrata považují a nic s tím nenadělám.
Vy jste se s Milošem Zemanem názorově pořádně rozešel, dokonce jste podpořil na prezidenta jeho protikandidáta Jiřího Drahoše. Pořád si myslíte, že by byl lepší než Zeman?
Určitě. Byl by rozhodně méně kontroverzní než Miloš Zeman, nechoval by se aktivisticky, všechno by bylo klidnější, i když premiér Babiš by měl asi větší problémy se sestavením vlády, protože pan Drahoš nechtěl premiérem trestně stíhaného člověka. Pan prezident se vyjadřoval razantně kolem migrace a dalších věcí, což mnoha lidem imponuje. Přitom ani za pana Drahoše by sem žádní migranti nepřišli, pan Drahoš by prezidentství zvládl dobře.
Necítíte se v ČSSD teď jako "disident"? Pan Hamáček a jeho příznivci vstupu do vlády nejsou z vašich postojů nadšení, o panu Zimolovi a podporovatelích ani nemluvě.
Myslím, že mám jasné sociálnědemokratické kořeny, které jsem pevně zapustil svou dlouholetou prací v odborech. I když účast ve vládě nepovažuji ze svého pohledu za srdeční ani rozumovou záležitost, tak předsedu Jana Hamáčka podporuji, s mandátem, který dostal, nic špatného neudělal, v rámci možností se maximálně snaží.
Měl by pokračovat ve vedení strany i po sjezdu v březnu roku 2019?
Předpokládám, že ve vedení dojde na nějakých místech ke korekci. V současnosti jej podporuji, ale nemůžu vyloučit, že na sjezdu se objeví nějaký člověk, který přijde s dobrým portfoliem výsledků své práce.
Na koho myslíte?
Tak máme starosty, kteří získávají ve volbách přes čtyřicet procent hlasů, máme členy, kteří dokázali něco v byznysu, vyčkejme sjezdu.
