Praha - Města ztrácejí své hranice a vše ovládla pýcha a touha po zisku. A pakliže se lidstvo nevzpamatuje, civilizace se bude dál posouvat směrem ke katastrofě.

Své pochyby o směřování světa český exprezident Václav Havel shrnul v projevu, kterým v neděli večer otevřel další ročník konference Forum 2000 v centru "Pražské křižovatky" v kostele sv. Anny (tedy budově opravené s přispěním jeho nadace Vize 97´).

Havlovu zahajovací řeč i jeho bezprostřednost (v jednu chvíli po dlouhé odmlce pronesl: "Ztratil jsem stránku... ale už jsem ji našel.") ocenil zcela zaplněný kostel bouřlivým aplausem.

Města jako nádory

Pro letošní Forum 2000 se jeden z Havlových zásadních projevů roku 2010 hodil dobře. Akce má v podtitulu "Svět, ve kterém chceme žít" a hlavním tématem je architektura a urbanismus. Diskuse pozvaných myslitelů se přitom mají točit kolem širších souvislostí - především životního prostředí, které ohrožují klimatické změny, chaotická urbanizace nebo následky globalizace a přelidnění.

Český prezident si hned na úvod vzal na mušku téma, které už v minulosti otevřel několikrát. Bující velkoměsto dneška, které podle Havla připomíná nádor - obklopují ho aglomerace, které nejsou ani městem, ani vesnicí.

"Město tak, jak tomu slovu rozumím, to není, ba ani předměstí, a tím méně vesnice. Mimo jiné proto, že to nemá ani ulice, ani náves," prohlásil Havel.

A pokračoval: "Jsou to nahodile rozhozené ohromné přízemní velkosklady, supermarkety a hypermarkety, prodejny aut i nábytku, benzinové pumpy, stravovny, ohromná parkoviště, osamělé vysoké domy ke kancelářskému pronajmutí, skládky všeho možného i jakési soubory vilek, které si jsou sice blízko, ale přesto jsou beznadějně osamělé."

Havlovi ale nejde jen o architekturu - podtrhuje i "širší souvislosti": město jako místo pro život. Podle něj nejde o to, změnit architekturu, ale způsob myšlení.

Prohlašuje, že žijeme v první "vskutku globální civilizaci", vadí mu ale zároveň, že je to civilizace velmi ateistická, která tak vidí spíš krátkodobý zisk, než to, jak "poznamená život potomků za sto let". A za největší zlo považuje její pýchu.

Havel: Krize to ukázala

Právě finanční a ekonomická krize podle Václava Havla může být "velmi výchovným znamením".

"Je to varování před nepřiměřeným sebevědomím a pýchou moderní civilizace," prohlásil s tím, že svět kolem sebe považujeme za víceméně samozřejmý, zatímco teď se ukázalo, že to tak není.

Díky tomu si mohl v neděli při začátku Forum 2000 rýpnout i do zastánců naprosto volného trhu: "A i velmi fundamentalističtí ekonomové, kteří - jako intimní důvěrníci pravdy - byli se skálopevnou sebedůvěrou přesvědčeni, že neviditelná ruka trhu ví, co dělá, museli najednou doznat, že se této ruce nemohou než divit."

Cestu český exprezident vidí v tom, že si lidstvo onu "nesamozřejmost" uvědomí, že se začne divit světu kolem sebe a vymaní se ze světa pýchy. I místo pro život musí proto podle Havla vznikat podle potřeb lidí, nelze vymyslet "ideální město". Nikdy nic takového nevzniko, tvrdí.

"Naše civilizace se bude řítit do katastrofy, pakliže se soudobé lidstvo nevzpamatuje," zakončil svůj nedělní projev Václav Havel. "A vzpamatovat se může jen tehdy, když se utká s krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou, které jsou tak hluboce zakotveny v jeho mysli a v jeho konání."

Svět, ve kterém nechceme žít!

Ne vše bylo nicméně v neděli vpodvečer idylické. Hosty úvodního večera ale při příchodu vítala tichá demonstrace 15 až 20 mladých lidí s transparentem parodujícím název letošního Fora 2000: "Svět, ve kterém NEchceme žít!"

V letáčku, který příchozím rozdávali, psali, že jim vadí Havlova podpora válce v Iráku. Anebo to, že se konference účastní i investora Zdeněk Bakala, který financuje vybudování Havlovy knihovny a kterého demostranti nazvali "oligarchou".

Samotného Václava Havla pak nazvali "reprezentantem konforismu, oné 'koalice ochotných' přitakat tu válce, tu zájmům velkého byznysu".

Letošního Fora 2000 se účastní mj. Shirin Ebadi z Íránu, právnička a nositelka Nobelovy ceny míru, japonský architekt Fumihiko Maki, George Monbiot, komentátor britského deníku The Guardian, britský filosof a politolog Roger Scruton, generální tajemník Amnesty International Salil Shetty nebo český eurokomisař Štefan Fülle.