Praha - Bývalý lídr ČSSD a expremiér Jiří Paroubek se po šesti letech zastal svého předchůdce v čele sociální demokracie Stanislava Grosse.
Ten musel odstoupit kvůli narůstajícímu korupčnímu podezření, jež zesilovalo úměrně s tím, jak nedokázal vysvětlit, z čeho zaplatil svůj luxusní čtyřpokojový byt na Barrandově.
Paroubek však ve své nové knize politických pamětí tvrdí, že Gross si na byt mohl vydělat legálně, i když z etického pohledu sporně, z poslaneckých příjmů.
"Musel by však přiznat, že k tomu použil i poslaneckých náhrad," uvádí Jiří Paroubek v knize, jejíž rukopis má Aktuálně.cz k dispozici.
"To je jistě nepříjemné, dělá to však naprostá většina poslanců, když ne všichni. Porušení zákona to jistě není," píše Paroubek s tím, že i jemu chodí na účet plat i náhrady jako peníze nerozlišené.
Plnou parou, ale v klidu
Knihu Plnou parou v politice, za niž už inkasoval milionovou zálohu, představí Jiří Paroubek oficiálně dnes odpoledne.
Na téměř třech stech stránkách se věnuje období od svého příchodu do sociální demokracie až do rezignace na předsednický post po volbách v roce 2010.
Paroubkova kniha se v líčení politického zákulisí liší od toho, jak dění v Lidovém domě popsala v knize Botičky od Diora jeho manželka Petra.
Zatímco ona spolupracovníky svého manžela nijak nešetřila, kniha bývalého lídra zaznamenává dění uvnitř sociální demokracie a vrcholnou českou politiku bez větších emocí.
Proč hájil násilí policie
V sedmi chronologicky řazených oddílech řadí Jiří Paroubek vedle sebe zážitky určující jeho pozici v sociální demokracii, komunální a později vládní politice, ale pravidelně uhýbá i ke vzpomínkám ze zahraničních cest.
K některým událostem se vrací obšírněji - samostatnou pozornost dostávají události kolem technoparty CzechTek v roce 2005 nebo nucená správa VZP za éry sociálnědemokratického ministra zdravotnictví Davida Ratha či emotivní projev po volbách v roce 2006, ve kterém přirovnal vítězství ODS k Únoru 1948.
V případě CzechTeku tvrdí, že "ihned nepochopil, že vznikla velmi komplikovaná situace". O akci, při níž policie předvedla nepřiměřený zásah proti bezbranným mladým tanečníkům a kterou bývalý lídr obhajoval, se prý dozvěděl až hodinu poté, co skončila. Svůj postoj pak vysvětluje jako snahu vyhnout se "další ztrátě ochoty policistů pracovat ve prospěch státu a lidí."
Podporou policie se pak podle bývalého lídra zvýšila i podpora ČSSD ve společnosti, naopak tratil jen on sám na osobní popularitě.
Zkrat volební prohry
Co se týče "únorového" projevu po volbách v roce 2006, ten by prý o pět let starší Jiří Paroubek jenom zjednodušil, na obsahu by však nic neměnil.
"Ostatně má slova o hrozící modré totalitě byla v celku předvídavá. Vytvoření fenoménu přeběhlíků, kteří de facto zajistili revizi výsledku sněmovních voleb z června 2006 a z toho plynoucí nelegitimní vládu pravice, akce justiční mafie k záchraně prvního místopředsedy Topolánkovy vlády Jiřího Čunka, a tedy k zachování pravicové koaliční vlády atd.," argumentuje v knize Paroubek.
Zlá média
Bývalý politický lídr místy přiznává, že si při psaní knihy musel často oživit paměť vlastními texty, které v té či oné době psal. Odkazuje se i k novinářským textům, které o jeho éře referovaly.
V dlouhých pasážích pak vede spor s autory článků a vydavatelskými domy, do jaké míry negativně zasáhly do jeho politické kariéry, a zejména média viní ze svých politických neúspěchů.
Podle Paroubka referování o něm nebo sociální demokracii bylo vedeno podle stejného mustru, který se opakoval i v případě "kampaní" proti socialistům v sousedním Polsku.
Například v případě kauzy známé jako Pět na stole českých (korupční aféra kolem privatizace Unipetrolu, o niž měla zájem polská firma PKN Orlen) tvrdí, že cílem bylo poškodit jak sociální demokracii v Polsku, tak tu českou.
Jako oběť mediálního štvaní označil i někdejšího předsedu poslaneckého klubu Michala Krause, který musel odejít do ústraní v roce 2006 po aféře s ghanskou továrnou na zpracování kakaových bobů, a do podobné role staví i předsedu Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka, který o čtyři roky později nedokázal věrohodně vysvětlit, jak vrátil vypůjčené peníze.
Šípy do Brna
Směrem k současnému vedení sociální demokracie, na které pravidelně útočí ze svého webu, si Jiří Paroubek v pamětech dovolí tu a tam jemný šťouchanec typu "já jsem mu to říkal" nebo "ani jsem mu to nevyčítal".
K ostřejším výrokům patří snad jen věty na adresu brněnských sociálních demokratů Michala Haška a Romana Onderky.
O jihomoravském hejtmanovi, respektive brněnském primátorovi Paroubek píše, že "myslí jen na svůj politický a osobní zájem a prospěch, nic víc".
Tradičně nešetří ani letos ustanoveného čestného předsedu ČSSD Valtra Komárka, kterého obviňuje z převlékání kabátů a vyčítá mu jeho členství v KSČ.
"Dokázal být ve svém životě přesvědčeným stalinistou, poté reformním komunistou a reformátorem, po čistkách v KSČ sedmdesátých let normalizačním komunistou, revolucionářem v sametové revoluci, sociálním demokratem, mým blízkým spolupracovníkem i mým velkým vymítačem," píše Paroubek.
Avanturista Tvrdík
Z Miloše Zemana se stává primadona nebo ubohý trpaslík a Jaroslav Tvrdík - původně schopný volební manažer - se mění na avanturistu (rozuměj člověka se sklonem k nezodpovědnému chování, pozn. red.).
Velkou měrou se věnuje i svému předchůdci ve funkci ministra pro pístní rozvoj a později kontroverzního šéfa resortu spravedlnosti své vlády Pavlu Němcovi. Toho líčí veskrze jako asociála, který se pouštěl do konfliktů s jeho ministry s vědomím, že v politice to už má "za pár".
Rozsáhlý prostor si v Paroubkových pamětech vysloužil někdejší právník Lidového domu Zdeněk Altner a samozřejmě i někdejší šéf protimafiánského policejního týmu a současný ministr vnitra Jan Kubice. A to přes to, že jemu věnoval svou předposlední knihu Český Watergate.
