Aktuálně.cz: Doporučíte ČSSD, aby šla do vlády s ANO? Co je pro stranu výhodnější?
Pavel Šaradín: Mohu popsat možné alternativy s plusy a minusy, ale zatím neznám návrh hnutí ANO. Strana sama si pak musí zvolit politické řešení.
Jaké jsou to možnosti?
Jednou je opozice. Umožní to straně občerstvit se, třeba odejdou někteří vlažní členové. Strana získá čas na rekonstrukci, jaké se dostalo ODS. Ta se však mohla v opozici vymezovat vůči středo-levicové vládě. Ale sociální demokracie by se ocitla v nevýhodné situaci, se svými patnácti členy by byla velmi málo slyšet. Navíc by se musela vymezovat vůči vládnímu ANO, které plně převzalo sociálnědemokratický program. ČSSD by tedy měla útočit na svůj vlastní program z opozice, ale to je nelogické. Druhou možností je koalice, ovšem s rizikem, že Andrej Babiš může lepším marketingem, médii a neomezeným zdrojem peněz stranu likvidovat.
Co musí Andrej Babiš udělat, aby u ČSSD uspěl?
Je to skutečně velmi obtížná hra. Babiš od začátku ví, že jestli chce získat sociální demokracii, tak musí být jeho ústupky co největší, aby mohla ČSSD realizovat svůj program. V jeho prospěch nehraje, pokud bude pokračovat v přehlíživém chování vůči sociální demokracii. Viděli jsme, jak opakovaně ponižoval členy ČSSD a vysmíval se jim. Pokud chce vládu s partnerem, musí se chovat jinak.
ANO sice říká, že předložilo ČSSD velkorysou nabídku, ale v porovnání s tím, kolik křesel dal partnerům ve vládě Mirek Topolánek a další premiéři, tak to tak dobře nevypadá. Byla to skutečně tak velkorysá nabídka, jak říká ANO?
ČSSD požadovala pět křesel, což je skutečně nejmenší počet, kdy můžete za svůj program zodpovídat. V Topolánkově druhé vládě měli zelení čtyři křesla a ve sněmovně šest poslanců. Lidovci pět křesel a 13 mandátů. Andrej Babiš musí překročit svět byznysu a pochopit základní principy politiky. Nový návrh na vytvoření stabilní vlády musí být velkorysejší.
Co by podle vás měla sociální demokracie nyní chtít, aby to pro ni bylo výhodné?
Řešení je řada, jakákoli strana by v této situaci měla trvat na větším či důstojnějším zastoupení ve vládě. Znovu se musí hovořit o trestním stíhání premiéra. Musí existovat záruky, že ANO nebude hlasovat v klíčových věcech s SPD. Součástí dohod může být omezení extremismu ve sněmovně, respektive minimalizace vlivu SPD. Xenofobie a rasismus musí být omezením pro výkon důležitých funkcí.
Myslíte odvolání pana Tomia Okamury z postu místopředsedy?
Například.
Tím by ale Andrej Babiš ještě víc naštval prezidenta Miloše Zemana, který má k SPD blízko.
V politice neexistuje vděčnost. Můžeme hovořit o loajalitě. Nedokážu si v tuto chvíli představit nic, za co by měl být prezident Tomiu Okamurovi vděčný.
Pokud by nakonec přece jen vznikl kabinet ANO podporovaný SPD a komunisty, právě s pomocí Okamury by prezident mohl dostat do vlády sobě nakloněné ministry. Není to hra, o kterou se Zeman nyní snaží?
Máte pravdu, prezident je silný hráč. Kdyby na to Andrej Babiš přistoupil a nechal se tolerovat SPD, je to jedna z možností, že prezident posílí svůj vliv na vládu. K takové dohodě může dojít i s jinými stranami, třeba ČSSD. Nemusí se přitom hrát jen o posty ve vládě.
Jak daleko jsme od vzniku možné vlády?
Velmi daleko. Červen považuji za první možný termín, kdy by mohlo dojít k hlasování o důvěře druhého kabinetu. Doposud Andrej Babiš nepředložil nový návrh na odblokování patu.
Co předčasné volby? Kdy by pro ně poslanci mohli zvednout ruku?
Pokud se to stane, tak až po komunálních volbách. Z prezidentových kroků však vidíme, že dává přednost jinému řešení, tedy vytvoření vlády.
Obstála by ČSSD v předčasných volbách? Je podzimní volební zisk 7,3 procenta dnem ČSSD?
Sociální demokracie je na začátku svých změn. Potřebovala změnit několik věcí, třeba obměnit vedení, které je nyní barevné, což může řadě voličů imponovat. Nyní musí provést další rekonstrukci strany, zlepšit komunikaci, spolupráci s odborníky, musí být víc vidět v regionech. Bude to velmi dlouhá práce. Základy lze vybudovat za půl roku, ale může to trvat také déle. Když to za šest měsíců ČSSD zvládne a bude mít preference nad deseti procenty, tak se dalších voleb rozhodně bát nemusí.
Za jak dlouho se volební výsledky ČSSD mohou dostat na úroveň třeba roku 2013?
To je úkol spíše na dvě než na jedno volební období. Obrovský úspěch bude to, když se ČSSD podaří kopírovat cestu ODS. Dvouciferný výsledek kolem jedenácti dvanácti procent by byl v dalších volbách úspěchem. Velký problém vidím ve volebních propadech sociálních demokracií západní a střední Evropy. Lidé se mají dobře a sociální stát dnes dokáže obhajovat i pravice. Hlavní téma sociální demokracie zmizelo. Návrat ke dvaceti procentům je obrovský úkol.
Obrovský, nebo nereálný?
Je reálný, ale obrovský. Nevíme, jestli se hnutí ANO rozpadne, nebo si udrží své voliče. O to je situace složitější. Pokud bude tento politický subjekt stále silný, tak si může marketingem udržet bývalé voliče sociální demokracie nebo komunistů.
Ale třeba Jeremy Corbyn ve Velké Británii celkem uspěl díky silnému tématu školného na univerzitách. Existuje však v Česku podobně rezonující téma, které by mohlo pomoci ČSSD?
Určitě. Zhruba dvě pětiny obyvatel mají stále pocit, že s nimi není jednáno spravedlivě a rovnoprávně. ČSSD by měla jít touto cestou. Jsme bohatá země, daří se nám, ale ne všichni jsou na individuální úrovni spokojení, řadu lidí trápí nezaměstnanost, exekuce, různé sociální problémy. Úkolem ČSSD je dokázat, že těmto lidem umí pomoci.
Téma exekucí už řeší hnutí SPD. Musí mu ho ČSSD přebrat?
SPD opakuje několik frází o přímé demokracii či referendu. Jejich konkrétní návrhy jsou však na takové úrovni, že bych za to studenta prvního ročníku vysoké školy vyhodil, kdyby něco takového sepsal. Po odborné stránce je na tom SPD špatně. SPD jen parazituje na tomto tématu. Navíc, co si myslet o zmíněných návrzích hnutí, kde jeden z poslanců vysává z lidí peníze a jiný je za nemravné úroky půjčuje.
Přesto s některými návrhy zákonů hnutí SPD i díky pomoci ANO uspělo v prvním čtení ve sněmovně. Je možné, že je poslanci definitivně schválí?
V momentě, kdy se Babišovi podaří složit vládu například se sociální demokracií, tak by měl s SPD přestat ve věcech, které budou součástí vlády, komunikovat.
Očekával jste rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana, který premiérovi v demisi Andrejovi Babišovi doporučil vyjednávat o vládě s SPD a komunisty?
Čekal jsem, že si bude s premiérem Andrejem Babišem do jisté míry vyřizovat účty. Zvolil jemně konfrontační formu, kdy premiérovi nadiktoval spolupráci s SPD. Tedy vehnal ANO do boje na několika frontách. Šéf ANO několikrát řekl, že s SPD nechce vládnout, že od ní nechce ani toleranci. Přesto mu prezident řekl, že s nimi má jednat. Andrej Babiš by tak musel vést boj s lidmi, kteří jsou ochotní vyjít do ulic a protestovat vůči angažmá s SPD. Otevřel další frontu ve sněmovně, kde oponenti Babišovi vytýkají spojování s extremisty. S SPD také nesouhlasí někteří poslanci a voliči ANO. Tím pádem by se otevřela ještě třetí fronta.
Které z těch front se Babiš nejvíc bál?
Nejvíc ze všeho se bojí o svou pověst. Chce být velmi úspěšný prozápadní premiér, udržovat si co nejlepší vazby v západní Evropě. Obchodní i politické. Bylo vidět, že Andrej Babiš odcházel ze schůzky s prezidentem otrávený a bez energie. Uvědomoval si vážnost situace.
Když Bohuslav Sobotka začal válčit na dvou frontách - s Milošem Zemanem i Andrejem Babišem, tak boj prohrál. Může potkat premiéra stejný osud?
Ještě bych přidal válku uvnitř vlastní politické strany, která ho nesmírně vysilovala. To se Babišovi zatím neděje. Ale otevření více front je pro každého vysilující. Prezident už o nic neusiluje, dosáhl politického maxima, nikomu se nezodpovídá. Má mandát, který může plně využívat. Andrej Babiš mandát nemá, je v demisi, potřebuje většinovou vládu a potřebuje, aby Česká republika byla stabilizovaná.
Jsou demonstrace skutečně tak velký problém? Politika se radikalizuje už delší dobu, kvůli rétorice SPD i dalších stran. K extremistické SPD má blízko i Hrad.
Záleželo by na tom, jak masové by protesty byly. Andrej Babiš sám řekl, že se jimi bude zabývat, až do ulic vyjde milion a půl nespokojených občanů, což je jeho volební podpora. Ale ani jeho voličům se nelíbí koketování s SPD, chtěli mít vládu, která jim zabezpečí důchody, dobrou životní úroveň. Nejspíše si představovali stabilitu země spolugarantovanou třeba ODS, KDU-ČSL či ČSSD, ale v žádném případě ne Tomiem Okamurou.
Co bylo pro premiéra důležitější? To, že by se spoluprací s SPD zhoršila jeho pověst v zahraničí, nebo to, že třeba on sám možná s extremistickými postoji SPD nesouhlasí?
Andrej Babiš se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že SPD pro něj je extremistická strana. Jde o požadavky třeba na vystoupení z EU, přehlížení některých společenských skupin, kdy se Okamura radikálně vymezuje například vůči Romům. Na západě politický extremismus v parlamentech rovněž existuje, ale na vládní úrovni je to doposud nepředstavitelné - pokud pomineme "soft" verze Tomia Okamury, jako byli svého času třeba Svobodní v Rakousku. V České republice mohou mít tyto postoje větší dosah. Toho se obávám, protože s tím ještě nemáme žádnou zkušenost. Nevíme, co všechno česká společnost a demokracie unese.
