Praha - Sociální demokraté budou ve sněmovně hlasovat proti vyslání dvou dělostřeleckých radiolokátorů Arthur, které chce vláda poslat do válkou zmítaného Afghánistánu. Potvrdil to jejich šéf Jiří Paroubek.
A to i přes to, že to byla sociálně demokratická vláda (v koalici s unionisty a lidovci), která o jejich nákupu za 1, 5 miliardy korun před šesti lety rozhodla.
Od té doby má Arthur tak trochu dovolenou, slouží "jen" k výcviku českých vojáků. Teď se o něm v souvislosti s jeho možnou cestou na východ začalo víc mluvit. Zbraň se stala předmětem politického sváru mezi levicí a pravicí.
Arthure, do boje! zavelel Barták
Ministr obrany Martin Barták nechce nechat Arthury odpočívat, má s nimi jasný plán: poslat je na polskou základnu v provincii Ghazni nedaleko Lógaru, kde působí i naše jednotky. O vyslání radiolokátorů do ostré akce se snaží už dlouho.
Co Arthur umí
- dělostřelecký střelecký a vyhledávací radiolokátor ARTHUR je moderní mobilní systém určený k lokalizaci střílejícího dělostřelectva, minometů a raketometů protivníka
- na možnost účinné eliminace činnosti dělostřeleckých minometných a raketometných baterií protivníka má rozhodující vliv především rychlost a přesnost jejich lokalizace, která je bez dělostřeleckého vyhledávacího radiolokátoru nemožná
- radiolokátor dokáže na základě vyhodnocení trajektorie střel určit s poměrně velkou přesností o jaký druh zbraně se jedná, odkud byla daná střela vypálena a kam dopadne
- je schopen sledovat prostor, zpracovávat, vyhodnocovat a k ničení předávat více než 100 cílů za minutu
"Nepředpokládám, že se teď budeme muset bránit soustředěné dělostřelecké palbě. Proto jsme chtěli, aby se toto zařízení využilo. A je jasné, že jinde než v Afghánistánu se Arthur nasadit nedá," vysvětlil svůj postoj Barták, nominovaný do vlády Jana Fischera ODS.
"Radary nebyly koupeny k tomu, aby sloužily účelu, který je podle nás nesmyslný," oponuje šéf ČSSD Jiří Paroubek. "V Afghánistánu není prostředí, kde by se radar použil. Taliban nemá raketomety ani dělostřelectvo. Na obranu k jejich jednoduchým raketám slouží systémy, které jsou za desetinovou cenu," doplnil ho šéf zahraničního výboru Jan Hamáček, rovněž sociální demokrat.
Arthur i pro mise, rozhodli ministři
Když armáda Arthury kupovala, počítal ministr obrany i s tím, že budou nasazeny v boji.
"Nebyl to hlavní důvod, tím bylo vybavení české armády pro účely dělostřelectva. Nicméně to, že zařízení bude použitelné i pro zahraniční mise, hrálo svou roli," řekl Aktuálně.cz bývalý ministr obrany Karel Kühnl, který nákup Arthurů podepsal.
"Myšlenka, že cokoliv koupíme, pošleme do světa, je absurdní," napadl plán ministra Bartáka další z bývalých ministrů obrany Jaroslav Tvrdík, který dnes pro ČSSD pracuje coby hlavní volební manažer.
Kdo chtěl Arthura?
Kdo přesně o nákupu Artuhra rozhodl, si přehazují bývalí šéfové obrany jako horkou bramboru.
"Za ministra Tvrdíka se v rámci koncepce schválil nákup Arthura, za (Miroslava) Kostelky se dohodl, za Kühnla se uzavřela smlouva a za Topolánkovy vlády radary fyzicky přišly," zrekapituloval historii nákupu ministr Barták.
Jaroslav Tvrdík si na to, zda jeho koncepce s nákupem radaru počítala, nevzpomíná. Karel Kühnl zase říká, že zdědil příkaz koupit zbraně za 1,5 miliardy po svých předchůdcích. Nákup radarů tehdy kritizovaly prostřednictvím velvyslanectví Spojené státy. Vadilo jim, že na zakázku nebyl vypsán řádný veřejný tendr.
Arthur stojí další peníze
1,5 miliard není konečná cena, kterou ministerstvo před šesti lety za radary zaplatilo. Vláda Mirka Topolánka za Arthury platila dál.
"Nebylo k tomu příslušenství které by umožnilo ty radary vyvézt dál. Nebyla k tomu logistika a speciální potřebné díly. Pro nasazení do Afghánistánu se musely dokoupit komponenty, se kterými nikdo nepočítal," uvedl Barták. Přesnou cenu zatím ministerstvo neupřesnilo, podle Bartáka to bude kolem 100 milionů.
Dalších 200 milionů by podle ČSSD stálo Arthury vyslat do války.
"Nesouhlasím s tím, abychom za 200 milionů vysílali systém, který nemůže v té obasti zásadně změnit situaci a ani nebude využit na 100 procent," uvedl Hamáček.
