Krabičku stahuje hnědočervená gumička, na jedné straně je nalepený ústřižek papíru s nápisem Liberecké výstavní trhy a modrým inkoustem úhledným hůlkovým písmem je dopsáno soudruh Miroslav L., ředitel Technických služeb.
Bezpečnostní technik podniku chce lehce po půl páté ráno, když prochází vrátnicí, balíček otevřít, zdá se mu podezřelý. Vrátný mu to však znemožní, je přece určený řediteli. Hlouček zaměstnanců jdoucích do práce se rozpomene, že Miroslavovi L. přišly anonymní vzkazy již v minulosti. Tehdy obsahovaly třeba i slepičí trus a později i lidské výkaly. Bylo to v době po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kdy již docházelo mezi komunisty k politickým čistkám a Miroslav L. se jich účastnil. Přítomný závozník jízlivě prohodí: "Aby v tom nebylo zase hovno."
Podcast v plné délce o případu si můžete přehrát například zde:
Následně ředitel dorazí do práce a vrátný mu balíček předá. Miroslav L. si u sekretářky jako každé ráno poručí kávu a ve své kanceláři prohlédne noviny. Pak drobný balíček položí na parapet okna, roztrhne gumičku a pravou rukou zvedne víčko. Je 6.08 hodin. Budovou otřese výbuch, následuje řinčení skla.
Ředitelská kancelář je z větší části zdemolována. Prostupuje ji silný zápach třaskaviny. Nábytek poničený, všude je krev. O mnoho hůře je na tom bezmála šedesátiletý Miroslav L.
"Utrpěl mnohočetná zranění cizími tělesy a defekty tkáně, otevřenou zlomeninu dolní čelisti, mnohočetné zlomeniny horní čelisti vlevo, tržné rány hlavy, zlomeninu kosti jařmové, oboustranné otevřené roztržení oční koule, mnohočetné oděrky a tržné rány přední části hrudníku, břicha a obou dolních končetin. Kromě toho došlo k roztržení a traumatické amputaci obou rukou. Podle lékařů je nepatrná naděje na přežití," popisuje vyšetřovací spis v současnosti uložený v Archivu bezpečnostních složek.
Zdravotníci se pustí do boje o ředitelův život. Následující den ho letecky převezou na speciální kliniku do Ostravy. A kriminálka i Státní bezpečnost spustí několikatýdenní robustní vyšetřování. Nazvou ji "Akce bomba". Na konci bude přes šestnáct stovek vyslechnutých, čtyři sta osob prověří jako možné pachatele. Čas, který příslušníci Veřejné bezpečnosti stráví pátráním, odpovídá téměř pěti letům práce.
Stanoví dva základní motivy zločinu. Pokus o vraždu byl mstou nebo teroristickým činem. Tajná policie se zaměří na verzi teror, Veřejná bezpečnost na pomstu. A popíše, že ředitel technických služeb byl mezi spolupracovníky velmi neoblíbený a měl mnoho nepřátel.
"Z výsledku provedeného šetření vyplývá, že verze msty je vzhledem k vlastnostem poškozeného velmi rozsáhlá. Měl rozpory a konfliktní situace, které vyplývaly z jeho autoritativní, arogantní a prospěchářské povahy. Nebyl oblíben pro svoje diktátorské jednání, ješitnost, ke zvyšování své autority neustále vyhrožoval prokurátorem, bezpečností a zdůrazňoval své známosti s některými funkcionáři," zdůrazňují kriminalisté na několika místech spisu.
Aby se v množství možných pachatelů zorientovali, rozdělí je do sedmi kategorií: Soudruha Miroslava L. se pokusil zavraždit někdo ze stávajících zaměstnanců podniku, bývalí či již vyhození podřízení, někdo z příbuzných a rodiny, kolegové z dřívějších pracovišť, pachatel také může pocházet z okruhu ředitelova bydliště, nebo jde o soka, který souvisí s jeho milostnými avantýrami s podřízenými a nakonec by atentát mohl spáchat i člověk, který usiluje o jeho prestižní pozici.
Ovšem záhy musí kriminalisté přidat ještě jednu de facto samostatnou linii vyšetřování. Po atentátu se vyrojí desítky udání a anonymních výhružných dopisů, které jsou adresovány lidem napříč odděleními podniku. "Ty ku**o falešná, teď jsi na řadě ty!" přečte si například sekretářka Miroslava L., která je podle získaných svědectví zároveň ředitelovou milenkou.
Policisté postupně zjistí, že velká část písemností vznikla na psacích strojích v kancelářích technických služeb, některé byly psané ručně nebo natištěné dětskou gumovou tiskárničkou a uložené v obálkách, které prokazatelně pořizovala liberecká městská společnost. Kriminálka přezkoumá a porovná na pět stovek rukopisů z osobních a kádrových spisů. Ukáže se, že anonymní výhrůžku nebo udání ze zaměstnanců napsal kde kdo. Náměstek i asistentka, popelář i závozník. Ani jeden anonym však neměl s atentátem přímou souvislost.
"V podniku panuje napjatá situace, zaměstnanci se zamykají v kancelářích a nejvíce podezírají popeláře, mezi nimiž je nejvíce trestaných osob," popisují atmosféru na pracovišti policisté.
Dokument federálního ministerstva vnitra z konce července 1974 obsahující soupis vražd spáchaných na území Československa za uplynulých dvacet let uvádí, že Miroslav L. bombový útok nepřežil. Ovšem ve skutečnosti i přes těžká zranění prokázal na resuscitačním oddělení Městské nemocnice v Ostravě mimořádnou houževnatost. Již 4. července je schopen podstoupit první výslech. Byť odpovídá jen lehkým pohybem hlavy či gestikuluje pahýly.
Vyloučí jako možné pachatele své příbuzné, spolupracovníky z minulých zaměstnání i potenciální nepřátele z dramatických let 1968 a 1969. Zároveň zapře své milostné vztahy na pracovišti a později je jimi konfrontován.
Expertizy mezitím stanoví, že bombu tvořila průmyslová trhavina Synthesit V18 používaná například v dolech a dvě rozbušky napájené baterií. "V civilu se nepoužívá zdvojování rozbušek, je to typické pro nástražná zařízení používaná diverzními skupinami," zhodnotí znalci.
Je jasné, že pachatelem je člověk, který rozumí elektrotechnice, je zručný, umí s výbušninami pracovat a také je umí sehnat. Mezi podezřelými se tak ocitnou i střelmistři Technických služeb města Liberce a také bratranec manželky Miroslava L. Václav Dlask, který je střelmistrem podniku Severokámen. Ovšem policie je brzy z okruhu možných pachatelů vyloučí. Mají alibi.
Kriminalisté každý den aktualizují seznam podezřelých, někoho vyřadí, další jména přibudou. Zároveň se jim vyprofiluje úzká skupina osob, u nichž se rozhodnou nasadit do kanceláří a bytů štěnice nebo odposlouchávat jejich telefonáty. Ve druhé polovině července se policie mimo jiné zaměří i na Drahomíra Dlaska, bratra manželky ředitele. Dlask od začátku 50. let pracuje v dolu Koh-i-noor II. nedaleko Mostu v severních Čechách. Začínal jako strojní zámečník, později se stal řidičem důlní lokomotivy.
A s rodinou Miroslava L. je v nepřízni minimálně od doby, kdy se dozvěděl, že otec rodný domek v Sedlejovicích prodal v roce 1968 právě Miroslavovi, který jej začal využívat jako chalupu. "Dotyčný objekt získal za 3100 korun, i když má cenu cca 40 000 korun. Když se Dlask o prodeji dozvěděl, silně pobledl, neboť jeho zájmem bylo se vrátit do domku, ve kterém vyrůstal. Situace vyvrcholila do té míry, že přestal svého otce navštěvovat v domově důchodců," poznamenala policie. Otec zemře čtyři měsíce před bombovým útokem.
Když vyšetřovatelé na sedmačtyřicetiletého Drahomíra Dlaska udeří, značně znervózní, začne odvádět pozornost jinam, mlží a spekuluje, že jde o teroristický útok vedený ze zahraničí. Argumenty mu však chybí. Policie mu doma naistaluje štěnice. A i dalším příbuzným včetně paní ředitelové. Dokonce odposlouchává i pokoj při její návštěvě manžela v nemocnici.
"Nemůžu si udělat z každého nepřítele a podezřívat ho. Buď tento čin provedl nějaký debil, anebo jde o vyšší politickou věc. Určitě však jde o plánovanou akci. Anebo řešte toho drahouška Drahomíra Dlaska. Ale ten to mohl udělat již dávno, vždyť to ví už tolik let, že by mu šlo o ten barák, že by to mohl zpeněžit," přepíší nahraný rozhovor manželky Miroslava L. vyšetřovatelé. Ta je v zachycených osobních hovorech označuje za gaunery a drbany.
Pod zástěrkou obvinění za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a za nedovoleného podnikání policie začátkem srpna zadrží Drahomíra Dlaska a zvláštní skupina StB u něj doma v Lomu u Litvínova provede razii. V dílně přitom nalezne igelitové sáčky od výbušniny, elektrokabely a chemický detektor zaznamená přítomnost výbušných látek.
O měsíc později Dlask přizná, že umí s trhavinami zacházet, odkoukal to od střelmistrů v dole. A dozná i, že si kus výbušniny odnesl domu, stejně tak sáčky, do nichž prý balil baterie. Že by se byť jen podílel na atentátu však vytrvale odmítá a alibi mu potvrzuje rodina. Nakonec mu to nepomůže.
Zpráva o stavu a vývoji kriminality z dubna 1975 praví:
"Vyšetřování bylo velmi složité. Bylo při něm v úzké spolupráci s orgány StB stanoveno a prověřeno několik verzí. Dne 17. října 1974 byl jako pachatel zajištěn Drahomír Dlask, který patří do okruhu příbuzných poškozeného. Motivem jeho jednání byla msta za to, že poškozený údajně nečestně, za nízkou cenu odkoupil od otce Dlaska rodinný domek, který měl Dlask přislíben jako dědictví."
V roce 2018 historik Prokop Tomek v časopise Paměť a dějiny doplnil, že byl Dlask odsouzen za pokus trestného činu vraždy na třináct let odnětí svobody.
