Pražský orloj je unikátní středověkou památkou. Vznikl v době, kdy dozníval kulturní rozkvět českých zemí započatý za vlády českého krále a císaře Svaté říše římské Karla IV. Tehdy Praha byla vzdělanostním, kulturním i mocenským centrem Evropy.

Jedinečné technické dílo, které jako poslední na světě dodnes měří babylonský (hvězdný) a staročeský čas, bylo postaveno jako jeden z posledních středověkých archaických orlojů. Ty totiž měly jiný účel i charakter než orloje novodobé, které vznikaly v Evropě po nástupu renesance.

"Jejich hlavní ciferníky - astroláby - nebyly totiž koncipovány jako naprosto přesné astronomické přístroje, nýbrž sloužily především astrologii. Jejich konstrukce je také principiálně opačná než konstrukce astrolábů astronomických," popisuje orlojník Petr Skála, autor oficiální publikace Prague City Tourism.

Na rozdíl od většiny orlojů tehdejší doby, které byly zřizovány zejména v interiérech kostelů, byl pražský orloj vestavěn mezi opěrné pilíře věže Staroměstské radnice. Byl orientovaný do venkovního prostoru náměstí, aby byl jako ukazatel času a astrologických údajů součástí života v centru Prahy, nazývané často "srdcem Evropy".

Staroměstský orloj je skutečným uměleckým dílem. Sochařská výzdoba, malovaná obrazová kalendářní deska a skvostný ústřední motiv orloje, kterým je jeho horní ciferník - astroláb. Astroláb středověkého orloje je otáčivým obrazem nebes, po nichž se pohybují Slunce, Měsíc a hvězdy a která jsou také sídlem Boha.

"Středověkému člověku se orloj jevil jako skutečný zázrak. Udivoval tím, že jeho tvůrce dokázal pohybům Slunce a Měsíce po nebi nejen porozumět, ale dovedl je i napodobit. Z jeho astrolábu mohl každý vyčíst řadu údajů - aktuální čas, den v roce nebo jak příznivá je konstelace nebes s hvězdami, Sluncem a Měsícem pro život jedince," popisuje Skála.

Pražský orloj ukazuje i astrologická znamení. Astrologie a víra, že věci pozemské jsou řízeny nebesy, byla pro tehdejší život velmi důležitá a také samozřejmá. "Sloužila nejen pro předpovídání budoucnosti nebo určování vhodné chvíle pro závažná rozhodnutí, ale také pro správné načasování prováděných léčebných postupů," vysvětluje Skála.

Pohyb je pro orloj symbolický. Každou celou hodinu "ožijí" figury po jeho stranách i dvanáct apoštolů za vitrážovými okénky na vrcholu. Smrtka zvoní, obrací přesýpací hodiny a naznačuje vedle stojícímu Turkovi, že jeho čas vypršel. Ten odmítavě kroutí hlavou. Podobně se chovají i sochy Marnivce a Lakomce.