Co v části o Zurabu Nadiradzem odhalíte?
O něm a další lidech v Česku s podobným osudem natáčím už dva roky. Teď jsem se vrátil po týdnu z Gruzie, kde jsem se potkal s jeho rodinou a dostal se trochu více k pozadí těch věcí, které se okolo něj odehrály.
Zjistil jste něco nového, něco, co by svědčilo pro jeho verzi o spiknutí proti němu?
Pro mě bylo hlavní, že jsem se konečně setkal s jeho rodinou. Jak o něm natáčím a často se potkáváme, sblížili jsme se i lidsky a nyní jsem měl poprvé možnost vidět jeho rodinu přímo na místě, v Gruzii. Faktem je, že to čtvrt století, co jsou takhle rozdělení, je na nich vidět. Nemají jednoduchý život. I kvůli perzekuci ze strany úřadů, která vůči nim dodnes trvá. Tam třeba potkáte lidi, kteří na něj stále vzpomínají a volají mu přes Skype, a na druhou stranu nechtějí být natočení a dáváni s ním jakkoli do souvislosti, přestože to jsou jeho příbuzní.
Takže už i z těchhle náznaků se mi zdá, že to asi nebude případ nějaké obyčejné střílečky, která se měla někde před čtvrtstoletím stát, že za tím asi bude něco víc a bude to něco politického. A vzhledem k tomu, že Zuraba znám už delší čas a zdá se mi jako člověk pravdivý, tak mu věřím, že se to nestalo tak, jak to gruzínské úřady podávají.
On opravdu nepůsobí dojmem člověka, který by za sebou měl takovou, řečeno policejním žargonem, primitivní trestnou činnost. Je biolog, bývalý vědec.
On je jako člověk opravdu velmi neobyčejný. Točím dokumenty už delší čas, lidí jsem potkal spousty, ale on je opravdu jiný. Když na člověka namíříte kameru, mají všichni tendenci se nějak stylizovat, svůj příběh si upravit a být hezčí, ale on ne, on je jiný, statečný. A když vidíte jeho rodinu, jak tím opravdu trpí, tak vám je jich líto. A jsou to navíc lidé neuvěřitelně vzdělaní a sečtělí.
Režisér Saša Dlouhý (1971)
V devadesátých letech provozoval v Praze na Letné uměleckou galerii Spejsovna zaměřenou na díla začínajících umělců. Po jejím uzavření komerčně natáčel pod vodní hladinou pro zahraniční produkce. Po vlastních přírodovědných snímcích Azory pod hladinou a Valdéz-ráj velryb působil jako novinář zaměřený na kulturu a životní prostředí. Od roku 2006 se věnuje sociálnímu dokumentu. V roce 2007 založil produkční společnost freeSaM zaměřenou na výrobu dokumentárních filmů. V roce 2012 byl za film Trafačka – Chrám svobody (režie společně s Romanem Vávrou) nominován na Českého lva, cenu Pavla Kouteckého a získal ocenění Trilobit. Za dokument liebe Indigo o performerce Halce Třešňákové byl v roce 2014 navržen na cenu Pavla Kouteckého a v lednu 2015 získal cenu Českého filmového a televizního svazu Trilobit. Společně se střihačem Jakubem Vovsem působí v postprodukčním studiu Khapka.
Filmografie: Azory pod hladinou (2007), Valdéz: ráj velryb (2009), Léto v Šanghaji (2010), Trafačka – Chrám svobody (2011), liebe Indigo (2013), Je nám spolu dobře (2014)
Jak vůbec v této chvíli žije?
Je vůbec otázka, co je to za život. Má už doma zabaleno, vedle postele mu leží připravené kufry, jeho rodina několikrát zažila, když jí do bytu vtrhli policisté a použili ohlušující granáty, jeho odvedli v poutech. Takhle on žije dvacet dva let. Je pak na zvážení, zda by nebylo opravdu lepší, aby se věc rozlouskla. Na druhou stranu, jemu je 61 let. I když je ve výborné kondici, pokud ho v Gruzii zavřou na 14 let, může to pro něj být doživotní trest.
Koho on dnes v Gruzii má?
Dcera je lékařka a je nyní na praxi tady v Motole, jeho syn je právník a kvůli otci to tam nemá vůbec jednoduché. Otec mu zemřel, velkou měrou k tomu přispěla Zurabova situace a praktiky tamní policie, ale žije jeho matka a má doma stále manželku.
V dokumentu, který připravujete, má být ještě několik dalších podobných příběhů lidí, kteří hledají v Česku pomoc.
Těch příběhů je celkem sedm. Jeden kluk z Nigérie, tři bratři ze Sýrie jako jeden příběh, dál muslim z Damašku, křesťan z Rakká, manželský pár z Bagdádu, člověk z Ruska, který odešel kvůli Putinovi. Jsou teď všichni v Česku, ale většina z nich nedostala azyl ani doplňkovou ochranu, a tak budou muset zemi opustit. Uspěli jen Rus a doplňkovou ochranu mají manželé a ti tři bratři.
Co vás k natočení dokumentu o běžencích vedlo?
Je to zosobnění uprchlíka. Dokud jsou jen jakýmsi abstraktním pojmem, tak mohou na lidi působit jako hrozba, někdo jimi může úspěšně strašit. Ale když vidíte jejich tvář, utrpení, jejich lidský osud, začne být vedlejší i vyznání a barva kůže.
Máte už název?
Nemám, ani pracovní, točím to víc než dva roky a budu ještě nějakou dobu pokračovat, nejspíš rok či dva. Zajímá mě reflexe české společnosti a interakce s našimi lidmi.
Kdo dokument platí?
Poslední dobou jsem točil vše s Českou televizí, ale tohle dělám sám s jedním dokumentaristou z Kanady. Je otázka, jestli se budeme orientovat jen na Kanadu, nebo to doděláme s Českou televizí. Je pro mě docela lákavé, že by byla postprodukce jinde, že bychom se neomezovali jen na Česko a měli reflexe i odjinud.
