Vědci kornatce objevili již loni, kdy ho na Medvědí stezce u Stožce na Prachaticku náhodou vysypali z kůrovcového lapače. Letošní monitoring potvrdil další kolonie tohoto brouka v okolí potoku Hučina na Prachaticku a v masivu nedaleké hory Třístoličník.
"O kornatci velkém na území národního parku máme poslední záznamy někdy z let 1905 až 1907, kdy jej popisovali odborníci v oblasti Plechého a Želnavy," řekl Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.
Kornatec pro svou existenci potřebuje aspoň deset let odumřelá torza uschlých stromů, které stojí na místech, na něž svítí slunce. Vyhovuje mu lokalita s větším množstvím uschlých smrků nebo jedlí.
"Takové biotopy se v České republice vyskytují jen na malých plochách třeba v Beskydech nebo na Žofíně. Ve větším množství pak tady na Šumavě. A to, že jsme ho objevili v oblasti Třístoličníku, souvisí právě s odumřením horního stromového patra vlivem kůrovcového žíru a následném 'dozrání' dřeva nastojato," vysvětlil Dvořák.
Na Šumavu se ve větší míře vrátil i další brouk - roháček jedlový. Rovněž potřebuje pro svou existenci dostatek mrtvého dřeva, které se navíc rozkládá. Roháček jedlový se v minulosti vyskytoval pouze v omezené míře. Nyní žije v okolí Stožce, Boubína nebo Vimperku.
Podle ředitele Národního parku Šumava Pavla Hubeného mohou podmínky pro život těmto broukům nabídnout pouze bezzásahové lokality. "V hospodářsky využívané krajině a v hospodářských lesích takové nikdy nebudou, a proto přežití těchto brouků bude dlouhodobě možné jen na území národních parků nebo přísných rezervací," uvedl Hubený.
