„Jestli jste někdy jeli do Varů, dáte mi za pravdu, že po hodině a půl děsných okresek si už myslíte, že musíte přijet do horoucích pekel, ale ony jsou tam místo toho Karlovy Vary a musí to být vyvedeno obrovskými písmeny, protože jinak byste tomu nevěřili,“ píše Marek Eben ve své knize Myšlenky za volantem o ceduli na příjezdu do krajského města. Ilustruje tím problém Karlovarského kraje - je těžko dostupný a nedá se odsud dojíždět do Prahy, takže lidé častěji odcházejí a málokdo sem nově přichází.
Tím spíše se sem nehrnou vysokoškoláci, upozorňuje starosta Chebu Antonín Jalovec (Volba pro město Cheb). "Dostat sem učitele nebo lékaře je složité, i když mu dáme byt jako pobídku," říká. Chybí tu pro ně zajímavá a dobře placená pracovní místa, a každodenní dojíždění je bez dálnice obtížné. Partneři příchozích by na místě těžko hledali uplatnění.
Učitelé berou v Karlovarském kraji násobně méně než lidé se základním vzděláním, kteří dojíždějí pracovat za hranice do německých továren. „Tady jsou pedagogové za chudáky, dělníci za elitu s vilou a bazénem, to na motivaci nepřidá,“ říká učitelka Lucie Poláková z Vyšší odborné školy Cheb.
Následky panujícího stavu popisuje sociolog Daniel Prokop ve své knize Slepé skvrny. Ve srovnávacích testech PISA považovaných za nejdůležitější mezinárodní šetření výsledků vzdělávání dosahují žáci z Karlovarského a Ústeckého kraje výsledků na úrovni Bulharska a Malajsie. Bohatší kraje se drží evropského nadprůměru a Praha je na úrovni nejvyspělejších ekonomik. Sedmnáct procent dětí skončí v Karlovarském a Ústeckém kraji u základního vzdělání. „U části populace se k tomu zřejmě přidává i pocit, že aspirovat na vyšší vzdělání nemá v regionu, kde je chudoba historickou konstantou, smysl,“ uvádí Prokop.
Slabou úrovní školství tak Česko v daných regionech pěstuje další generace chudých obyvatel, na které zbytek státu doplácí. Jak vypočítávají ekonomové Jana Krajčová a Daniel Münich z ekonomického institutu CERGE-EI ve studii Vysoké náklady nízkého vzdělání, žáci s nedostatečnou gramotností mají výrazné problémy s uplatněním. Řešením je lepší vzdělání, pak budou platit daně, místo aby pobírali sociální dávky. Stát a místní úřady také ušetří na prevenci kriminality či léčení nezdravého životního stylu.
V programech politických stran se školství objevuje dlouhodobě. Velmi často politici mluví o nutnosti dobrého vzdělání pro všechny. O vykročení novým směrem se sice Česko pokouší, většina změn ale zůstává jen na papíře. Už v roce 2001 připravilo ministerstvo školství za vlády Miloše Zemana (tehdy ČSSD) Bílou knihu jako program rozvoje vzdělávání v zemi. O deset let později vznikla nová strategie, plánovaná do roku 2020. Předsedou vlády byl tehdy Bohuslav Sobotka (ČSSD). Ani tu se ale nepodařilo prosadit.
"Snahy ministerstva v tomto ohledu narážejí na to, že mezi ním a školami je často nepřekonatelná propast. Klíčoví hráči - ředitelé škol - navíc primárně neodpovídají jemu, ale zřizovatelům - hlavně obcím a krajům," vysvětluje Karel Gargulák, analytik společnosti EDUin, zabývající se vzděláváním.
Změna přišla až s nynější Strategií 2030 za ministra Roberta Plagy ve vládě Andreje Babiše (oba ANO). Ke tvorbě ministr přizval odborníky na vzdělávání a lidi z praxe, ředitele a učitele. Část pedagogické obce proto program vzala za svůj. Do tříd se začal dostávat i díky pandemii a on-line výuce na dálku, které z modernizace udělaly nutnost.
Vypipláme učitele či lékaře. Zpět se nám vrátí minimum
Sokolovskou základní školu v Rokycanově ulici místní většinou nazývají Centrálka, protože leží v centru města. A v regionu vyčnívá. Od první třídy se tu žáci učí angličtinu, v šesté třídě přibírají němčinu a v osmé ruštinu nebo španělštinu. Funguje tu žákovský parlament, ředitel a učitelé se zajímají o názory rodičů na chod školy. Řada absolventů pedagogických fakult chce právě na takové škole učit. To by ale nemohla stát v Sokolově na Karlovarsku.
„Do školy hůře sháním mladé, nadšené a kvalifikované učitele,“ říká její ředitelka Petra Šišková, která v roce 2011 vyhrála anketu Zlatý Ámos o nejoblíbenější učitelku Česka. „A to mám ještě výhodu, že řediteluji ve větším městě. V menších obcích je problém daleko větší. Po covidu se situace mírně zlepšila, zájem učit teď mají lidé z jiných oborů. Ne každý se ale na to hodí,“ dodává.
Za hlavní důvod označuje skutečnost, že v Karlovarském kraji chybí vysoké školy a mladí odcházejí studovat jinam. „Zpátky se pak těch lékařů, učitelů, právníků či inženýrů vrací minimum. Region je nedokáže nalákat zpět,“ konstatuje Šišková.
Mezeru má od letošního podzimu zaplnit pobočka Fakulty pedagogické Západočeské univerzity. Otevřela se v Chebu a nabízí magisterský program pro učitele prvního stupně. Nevyřeší to však nedostatek druhostupňových a středoškolských kantorů.
Bez kvalifikovaných učitelů i psychologů
Nekvalifikovaní učitelé tvoří v Karlovarském kraji podle oficiálních statistik 12 procent všech pedagogů. Na některých školách dokonce není žádný učitel s kvalifikací, doplňuje ve své knize sociolog Prokop. Nekvalifikovaností se rozumí učitel bez jakéhokoli pedagogického vzdělání. I ty může škola v případě akutního nedostatku přijmout.
Prokop, který se problémem dlouhodobě zabývá, navrhuje kromě zřízení pedagogické fakulty v kraji také program, který by učitele za několikaletou misi v chudých regionech výrazně zaplatil. Osvědčilo se to například ve Francii.
V Česku se sice platy učitelů plošně zvedly, ředitelka sokolovské devítiletky ale postrádá více pobídek ze strany kraje. „To, že je tu krásně, nestačí,“ dodává.
V chudších regionech, jako je ten Karlovarský, chybí i školní psychologové či sociální pedagogové, kteří pomáhají dětem z problémových rodin. Zatímco třeba v Praze má školního psychologa skoro každá škola, v celém Karlovarském kraji, kde je těchto dětí nejvíce, jich působí jen několik. "Chybí tu doučování i pracovníci, kteří by chodili do rodin a snažili se podporovat děti v jejich docházce do školy,“ upozorňuje Prokop ve své studii.
O příčinách málo kvalitního vzdělávání v Karlovarském kraji mluví i Jana Krejsová, jež má na chebské radnici na starosti rozvoj vzdělávání. Region musí zvládat výuku rostoucího počtu žáků s jiným mateřským jazykem než češtinou, například vietnamštinou, ukrajinštinou či mongolštinou, a podporovat děti ze sociálně slabých rodin. Chybí asistenti pedagoga a další podpůrné síly. „Mnohé děti tak předčasně končí školní docházku, na nadané žáky nezbývá čas,“ upozorňuje Krejsová, podle níž by pomohl cílený nábor pracovníků do regionálního školství.
Jak chce vláda řešit nedostatek kvalifikovaných učitelů
- Ministerstvo školství plánuje podpořit navýšení podpůrných pedagogických pozic. Nyní vyhodnocuje současný stav. Ředitelé škol budou mít možnost rozhodovat, v jakém poměru napočtený úvazek využijí - podle velikosti školy a podílu žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami.
- V Národním pedagogickém institutu se na podporu nekvalifikovaných pedagogů otevírají v září další studia pro doplnění kvalifikace. Navštěvovat budou moci metodické kabinety, tedy skupiny učitelů daného předmětu a s učiteli plně kvalifikovanými si tam vyměňovat zkušenosti. K dispozici jsou jim i webináře či metodický portál.
- V Chebu byla otevřena pobočka Západočeské univerzity s programem pro výuku učitelů prvního stupně.
- Jednotlivé obce s rozšířenou působností v Karlovarském kraji nabízejí pro kvalifikované učitele byty a náborový příspěvek.
Hodiny s vyhořelými učiteli děti nebaví
Problémy se ale netýkají jen Karlovarského kraje, jsou tu jen nejviditelnější. V celém Česku chybí podle šetření ministerstva školství z roku 2019 šest tisíc učitelů, alarmující je i vysoký věkový průměr učitelského sboru, 47,2 let. Nejvyšší je opět v Karlovarském kraji, 48,4 roku. Starší učitelé bývají častěji „vyhořelí“ než čerství absolventi a odcházejí do důchodu. Tento trend ještě umocnila on-line výuka během koronavirové pandemie, která mnohé starší lidi od dalšího působení odradila.
Společně s kolegou Tomášem Dvořákem upozornil sociolog Prokop už v roce 2019 na další problémy českých škol. V tehdejší studii, vypracované pro Nadační fond Eduzměna, popsali, jak roste počet žáků s podprůměrnou gramotností, liší se kvalita základních a středních škol, a jak vzdělávací výsledky závisí až ze 45 procent na rodinném původu. Průměr zemí OECD přitom činí 30 procent, v Polsku, Estonsku či Finsku je dokonce vliv původu zcela zanedbatelný. Rozdíly tu stírá kvalitní a dostupné předškolní vzdělávání, třídy s méně dětmi a větší počet učitelů, asistentů či psychologů. Neznají tu také školy pro děti z vyloučených lokalit, kterých má Česko hodně.
Nespokojenost žáků se školou
Jen 68 procent českých čtvrťáků odpovědělo pozitivně na dotaz, zda chodí rádi do školy, zatímco evropský průměr činí 86 procent. Z českých osmáků už jen pouhá polovina uvedla, že chodí do školy ráda. Jen 57 procent českých studentů oznámkovalo svou školu jedničkou či dvojkou, zbývajících 43 procent sáhlo po horších známkách. Takto nízká sounáležitost se školou se jinde v Evropě nevidí. Nejčastějším důvodem nespokojenosti žáků je pocit, že obsah výuky jim nebude mimo školu užitečný. To si mimochodem myslí celá polovina českých středoškoláků. Navíc český žák 75 procent času při výuce jen pasivně poslouchá.
(Zdroj: Tomáš Dvořák, Daniel Prokop: analýza výzev vzdělávání v České republice)
Ředitelům navíc v Česku komplikuje práci velká byrokracie. Zřizovateli škol bývají obce, jimž na radnici chybí lidé, kteří by se vyznali ve školství. Všechny úřední úkony tak často přehazují na ředitele. Školy s přetíženými řediteli a nedostatkem personálu pak nemají na zlepšení sílu.
Takovým školám radí Krejsová z městského úřadu v Chebu, aby výrazněji spolupracovaly se zřizovateli. Především tam, kde má město specializovaný školský odbor. "Vyplatí se spolupracovat i s rodinami žáků nebo mezi sebou. Sdílením nápadů či zaměstnanců, například IT správců či psychologů," navrhuje.
Anketa mezi politickými stranami: Nerovnosti ve vzdělávání
Jaké kroky musí následující vláda a Poslanecká sněmovna podniknout ke snížení propastných rozdílů v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivými kraji? Karlovarský a Ústecký kraj jsou značně pozadu, dokládá to i mezinárodní srovnání. Praha je naopak daleko vepředu. A jak se zaměřit na rozdíly ve výsledcích dětí ze sociálně slabých rodin a těch z "dobrých poměrů"?
Pozn.: ČSSD do vydání článku neposkytla své vyjádření. Redakce ho doplní.
Koalice Pirátů a STAN
Chceme podpořit každého žáka v rozvíjení jeho potenciálu bez ohledu na to, odkud pochází, a snížit současné rozdíly. Pomoci může podpora práce učitelů ze strany školního poradenského pracoviště, které by mělo být součástí každé školy a financované systémově. Dále také vznik "reálných středních škol", kde se budou společně vzdělávat žáci na úrovni gymnázií i ti z učňovských oborů. Odstraní se tím segmentace na úrovni středoškolského studia.
Koalice Spolu
Snížení nerovností v přístupu ke vzdělání považujeme za jeden z hlavních problémů českého školství, který má negativní vliv na celou společnost. Koalice Spolu má toto téma jako zásadní kapitolu svého programu za "Vzdělanou a kulturní společnost". Mezi konkrétní kroky musí patřit vytvoření a podpora smysluplných intervenčních programů pro pomoc regionům s podprůměrnými výsledky vzdělávání. Zvláštní pozornost musíme věnovat 2. stupni ZŠ. Dovedeme si představit z těchto důvodů ve zvlášť ohrožených regionech dotované snížení počtu žáků ve třídě se snahou o maximální individualizaci v přístupu k žákům. Stejně tak je nutné v rámci prevence podporovat práci s rodinami ze sociálně znevýhodněného prostředí. V rámci této činnosti je třeba se soustředit na klíčové kompetence z oblasti občanského vzdělávání, kritické myšlení, finanční či sociální gramotnost a podobně.
ANO
Jedno z klíčových opatření je kariérové poradenství, které pracuje s dětmi od základní školy. Je nutné hledat talent u dětí z vyloučených oblastí a směřovat je k dalším, vyšším stupňům vzdělání. Máme to v nejen v programu, ale také s tím máme pozitivní zkušenosti z Moravskoslezského kraje, kde to tak z části funguje a velmi se nám to osvědčuje.
SPD
Školství musí vychovávat k vlastenectví a tradičním rodinným hodnotám. Systém musí vytvářet předpoklady pro úspěšné pracovní a osobní uplatnění občana naší země bez rozdílu. Školy musí respektovat práva dětí, zájem rodičů, ale také vytvářet řád a systém, který umožní dosáhnout dobrých výsledků. Distanční výuka prohloubila rozdíl v úrovni vzdělání zejména u dětí ze sociálně slabých rodin. Odmítáme systém společného vzdělávání (inkluze), je potřeba obnovit takzvané zvláštní třídy.
KSČM
Jsme pro bezplatné kvalitní veřejné školství a jeho dostupnost finanční i místní. Za důležitou považujeme podporu rodin. Chceme zrušit poplatky za pobyt v mateřské škole či ve školní družině. Na prvním stupni základních škol chceme dát dětem obědy zdarma. Kde k tomu došlo, prokazatelně se zlepšila školní docházka i výsledky. Důležité je i snížení finanční náročnosti mimoškolní činnosti, aby byla dostupná všem dětem. Prosazujeme školní zájmové kroužky zdarma a zavedení slevy na dani z příjmů rodičů na zabezpečení volnočasových aktivit dětí.
Přísaha
Mazání rozdílů ve školství je jedním z hlavních bodů našeho programu. Zavedeme garanci kvality v celém Česku. Žák z Děčína musí být vzděláván stejně kvalitně jako žák v Praze. Žák ze sociálně slabší rodiny stejně jako dítě z ekonomicky stabilního prostředí. Snížení rozdílů dosáhneme například posílením předškolní výchovy dětí ze sociálně slabších rodin, svozem autobusy či úpravou spádových obvodů tak, aby bránily segregaci. Učitele budeme k práci ve slabších lokalitách motivovat - výší odměn nebo zajištěním bydlení. Podpoříme doučování a další podpůrná opatření pro sociálně slabé rodiny.
