Praha - "Paradox je, že říkal, že je to jeho poslední mise. Když odjížděl, měl v hlavě to, že to bude naposledy. Zrovna si dostavěl domek," vzpomíná jeho kamarád Jaroslav Mucha. Společně si chtěli po konci mise, na kterou se voják vydal 28. srpna, otevřít výcvikové středisko pro psy.
Zpráva, že mrtvým vojákem v Afghánistánu je jeho kamarád, zaskočila Muchu v úterý ráno. "Když jsem se to dozvěděl, musel jsem to jít rozdýchat, ve finále jsem nešel ani do práce, abych to ventiloval," uvedl pro Aktuálně.cz.
Psi podle něj byli jednou z nejdůležitějších věcí v Procházkově životě. Pracoval s nimi jak v práci, tak ve volném čase, kdy nejrůznějším lidem pomáhal s přípravou jejich mazlíčků na závody.
"Tak jsme se také seznámili, sháněl jsem šikovného figuranta," říká Mucha. Že pro vojáka byli psi vším, potvrzuje i jeho dosud aktivní facebookový profil, na kterém sdílel fotografie se zvířaty, která cvičil.
Právě láska ke psům přivedla Procházku k vojenské službě. Původně plánoval podle Muchy jinou kariéru, ale právě armáda mu dala možnost věnovat se psům na plný úvazek. "Nebyl jsem s ním v každodenním styku, ale vím, že to byl voják profesionál a velice dobrý kynolog a psovod, měl to srdíčko pro psy. Navíc to byl výborný kamarád a parťák," říká podplukovník Andrej Vítek, Procházkův velitel.
Zabitý voják podle něj dal do přípravy na svou misi maximum. V Česku se zaobíral výcvikem psů na strážní službu a na vyhledávání výbušnin. V Afghánistánu pak plnil úkoly pro jednotku podpory a vlivu, která mimo jiné pomáhá s výcvikem afghánských ozbrojených složek.
Profesionál i šprýmař
I když šlo o jeho poslední misi, chtěl Procházka podle Muchy požádat o prodloužení úvazku, aby mohl se psy pracovat dál. Nejvíce se mu však při vzpomínce na padlého kamaráda vybaví jeho smysl pro humor.
"To jeho klaunství u figurování, to byste museli vidět, jaké vymýšlel pohyby na psy. Třeba když figurant odbíhá od psa, otočí se proti němu, vytahuje zbraň a střílí. A on ten poplašňák vytahoval způsobem, jako když se ve filmech podíváte na kovboje, takovým tím gestem," říká Mucha.
Procházku, který žil v Hrádku nad Nisou na Liberecku, oslovoval spíše přezdívkou Herbi. "Všichni mu říkali Herbert Herbi, ani nevím, jak to vzniklo. Dělali jsme si plány, on sám si dělal plány a teď je to jinak," uzavírá Mucha.
V dobrém na Procházku vzpomínají i jeho kamarádi ve zbrani. "Je to všechno ještě čerstvé, měli jsme k sobě hodně blízko. Nesmíme se ale k případu vyjadřovat, proto bych o něm nerad mluvil," uvedl jeden z jeho nejbližších přátel v uniformě, který si však nepřál uvést jméno.
Psy zbožňoval od malička
Pro Aktuálně.cz sdílel vzpomínku na Tomáše Procházku i jeho kamarád z dětství Pavel Mráz z Prachatic. "S Tomášem jsme bydleli jako kluci ve stejné ulici, chodili na jednu základku, patřili jsme do jedné party a dělali spolu spoustu blbostí a taky jsme se občas spolu rvali, tak jak to malí kluci dělají," uvedl.
Psi a především jejich výcvik zajímali podle něj Procházku od malička. "Jeho sen byl mít svého psa a dokonale ho vycvičit. Touhle zálibou žil a dokázal ji dovést k dokonalosti. Později se naše cesty rozešly, jeho záliba se mu stala povoláním a já jsem mu to moc přál, protože si tím plnil svůj dětský sen. To, co se stalo, nás všechny zarmoutilo. Myslíme na jeho rodinu. Nikdy na něj nezapomeneme," uzavřel Mráz.
Rotný Tomáš Procházka zemřel ve věku dvaačtyřiceti let. Ministr obrany Lubomír Metnar ho posmrtně povýší na štábního praporčíka.
