V Česku je podle Luxe nejčastější strategií mladých spoléhat na pomoc od rodičů či prarodičů. "Čím větší pomoc od rodičů člověk dostal, tak tím více bude jednou dávat. Funguje něco jako 'skrytá povinnost', že cítíme, že bychom měli pomoci svým dětem, když nám rodiče pomohli," vysvětluje.

Často se mladí lidé rozhodují pro koupi vlastního bytu, i když to není výhodné. "Je tam vidět, jak je strašně silná ta sociální norma. Většinou si to ti lidé neumějí spočítat a už dávno se rozhodli, že si jednou koupí vlastní byt bez ohledu na to, jestli to bude třeba výhodnější než nájem. V rozhovorech nám řekli: 'Jediná jistota je pro mě vlastnictví'," popisuje sociolog.

Z výzkumů vychází, že se nájemní bydlení napříč všemi generacemi pojí hlavně s nejistotou. "Naopak vlastnické bydlení se lidem asociuje se slovy jako domov, jistota. Vlastní bydlení budou mít vždycky spíše ti bohatší, ale v nájmu by mohla bydlet valná část střední třídy, kdyby se rozhodla, že místo investování milionů korun 'do cihel' by investovali užitečněji, s daleko větším výnosem," upozorňuje Lux.

Proč je v Česku na rozdíl od jiných zemí bydlení v nájmu spojené právě s nejistotou a co by to mohlo změnit? Kvůli čemu je bydlení v Praze a Brně na rozdíl od jiných měst extrémně nedostupné? Kolik by člověk musel vydělávat a kolik peněz by musel dostat od rodičů, aby si vůbec mohl dovolit vlastní byt v Praze? Dozvíte se v úvodním videu.