Do projektu Medici pro očkování dali budoucí lékaři své znalosti medicíny. Aby mohli úspěšně bojovat proti fake news, spojili síly se studenty marketingové komunikace z Fakulty sociálních věd UK. Pracovat začali před třemi lety a práce měli dost, zvlášť když Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila "antivax" trend mezi deset nejvýznamnějších hrozeb pro veřejné zdraví. Dezinformační scéna se ještě více rozjela loni, kdy Česko zasáhla pandemie koronaviru a ve světě se proti němu začalo očkovat.
Za svoji práci studenti letos dostali cenu Gratias Tibi pro mladé dobrovolníky.
"Názor jedné maminky tu má kolikrát větší váhu než slovo odborníků. Chtěli jsme se stát spojovacím mostem mezi odborníky a veřejností. Vysvětlovat lidem odborné záležitosti více laickým jazykem," vysvětluje Tomáš Jelínek, devětadvacetiletý šéf spolku Medici pro očkování, student šestého ročníku 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Když jste začínali, o koronaviru ještě nikdo nevěděl. Už tehdy ale existovali odpírači očkování. O jaké nemoci šlo?
Hodně poklesla například proočkovanost na spalničky, které jsou součástí kombinované MMR vakcíny, která se podává dětem ještě proti příušnicím a zarděnkám. Najednou se tu objevily spalničky, měli jsme 600 případů za rok, ač to dříve byly jednotky. Podobně to bylo s černým kašlem, který je součástí hexavakcíny. I jeho výskyt dramaticky stoupl. Problém je, že jde o nemoci, které kolem nás nejsou vidět. V Africe o očkování nikdo nepochybuje, protože se s těmito nemocemi lidé setkávají každý den. Ostatně, na tom je založena preventivní medicína - snažíme se zabránit něčemu dříve, než to přijde. Jenže to mnozí lidé úplně nechápou.
Oblíbeným tvrzením antivaxerů bylo: "Měli jsme úplně normální dítě, pak jsme ho ale dali očkovat a rozvinul se u něj autismus." Jak to vzniklo?
Když se něco přihodí po očkování - dejme tomu, že půjdu na očkování a pak si zlomím nohu - tak to má časovou souvislost. Nikoli příčinnou. Autismus po vakcinaci je evergreen dezinformačních mýtů. Existuje k tomu studie doktora Andrewa Wakefielda z Anglie, která ale byla nekvalitní, na pouhých 12 dětech, a tvrdila nepodložené věci. Bohužel ji otiskl poměrně prestižní časopis a myšlenka se začala šířit, ačkoliv ji experti přesvědčivě několikrát vyvrátili. Poslední, dánská studie dělala výzkum na půl milionu dětí a ukázala, že spojitost mezi autismem a očkováním žádná není. Dezinformace se ale drží.
Matky pak tato zvěst vyděsí. Řeknou si, než riskovat u dítěte autismus, to radši nebýt očkovaný proti spalničkám nebo černému kašli, vždyť stejně neznám nikoho, kdo by tyto choroby měl…
Přesně tak. Je fér dodat, že i vakcíny mohou mít vedlejší účinky, stejně jako léky. Jde ale o porovnání rizika a přínosu a hlavně jde o pravděpodobnost. Šance, že dítě bude mít na očkování nějakou reakci, je mnohonásobně nižší, než že se nakazí chorobou a bude mít komplikovaný průběh.
Co jste proti tomu začali v roce 2019 dělat?
Jako primární skupinu pro naši osvětu jsme zvolili středoškoláky. Říkali jsme si, že zdravotnická gramotnost, která je v Česku obecně velmi nízká, by měla začít už na školách. Navíc středoškoláci mohou působit na své rodiče a prarodiče a sami pak budou rodiči malých dětí.
Pak ale přišla koronavirová pandemie. Jak se vaše činnost změnila?
Od přednášek na středních školách jsme se během pandemie přesunuli více na sociální sítě. Tady je největší bojiště diskutérů o vakcinaci, navíc státem či veřejnými institucemi nepodchycené. Zaměřili jsme se na diskuse s maminkami a snažili se jednoduše vysvětlit složité medicínské věci, tedy jak fungují vakcíny a imunitní systém. To je důvod, proč jsou dezinformace tak lákavé - mají tendenci vysvětlovat jednoduchou formou složitá témata. Jenže cestou ztratí vědeckou podloženost a fakta.
Jak si v tomto boji vedete?
Zájem o očkování kvůli koronaviru značně narostl a informovanost o něm také. O naše výstupy jsme zaznamenali velký zájem v odborných i laických kruzích. Spolupracujeme například s organizací sdružující praktické lékaře pro děti a dorost a školíme jejich mladé lékaře. Naší výhodou je, že jsme propojení se studenty PR a marketingu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pandemie ukazuje, že nejde jen o odbornost, ale hlavně o komunikaci a psychologii, jak informace předávat.
Antivax scéna s příchodem očkování proti koronaviru značně posílila. Je pro vás práce složitější? Pozměnili jste nějak taktiku?
Mnoho antivaxerů, kteří se po nástupu koronaviru objevili, není proti vakcinaci jako takové, ale výhradně proti vakcíně na covid. Pokládají ji za látku vzniklou narychlo někde na koleni. To je jeden z dalších velkých mýtů. Na to jsme se snažili reagovat našimi infografikami a videy na YouTube.
Co je váš hlavní argument? Že jde o upravenou látku na jiný typ koronaviru?
Použitá technologie, tedy mRNA vakcína, se vyvíjí už od 90. let 20. století. Samotný virus je jen nebezpečnější variantou koronaviru, která způsobuje vážnější onemocnění. Koronavirus ale existuje od nepaměti, způsobuje běžné nachlazení a dosud nebyl nijak dramatický. Nynější nové koronaviry spadají do stejné rodiny, mají podobnou strukturu. Díky tomu, že virus z dřívějška známe, víme nyní, kde je jeho slabina a jak na ni cílit. Jde tedy o využití známého poznatku.
Tím, že jde o globální problém, šlo všechno mnohem jednodušeji. Byla spousta dobrovolníků i peněz, spolupracovaly desítky až stovky vědeckých týmů po celém světě, což je dost neobvyklá situace. Nejvíce času na vývoji navíc zabere administrativa - žádosti o grant na začátku a schvalování vakcíny ke konci. Vzhledem k situaci se tentokrát byrokracie stáhla na minimum. Bezpečnost, účinnost či nežádoucí účinky se otestovaly zcela standardním způsobem. Možná i lépe, protože vědci měli k dispozici mnohem více dobrovolníků než jindy.
Proč je odmítačů očkování proti koronaviru o tolik více, než bývalo proti dřívějším vakcínám?
Ono se těžko posuzuje, kolik vlastně odmítačů je. Především na síti jsou mnohem hlasitější než zastánci, takže jsou i mnohem více vidět. Jde o trochu nafouknutou bublinu. Ani tak by se to ale nemělo podceňovat. Klasické očkování už bylo celkem zažité a nikdo ho dlouhé roky moc nezpochybňoval. Až zpětně začali lidé řešit, zda na něm náhodou není něco divného. U covidového očkování byli odpůrci proti už předem. Mohou za to i dezinformace, které se ve velkém šíří a, bohužel, i chybějící vládní strategie, která by je vyvracela či jim předcházela.
Kde nastaly zásadní chyby v komunikaci vlády směrem k občanům, že se nepodařilo dosáhnout potřebných 75 procent proočkovanosti?
Problém spočívá hlavně v tom, že kampaň státu začala pozdě. Až někdy na jaře 2021, kdy už se dezinformace nekontrolovaně šířily a lidé byli rozhodnutí, jaký mají na pandemii názor. Dlouhodobě má navíc veřejnost malou zdravotní a mediální gramotnost, na to už měl stát myslet dávno. Vláda tu dělala vesměs politická rozhodnutí. Chyběli u nich více odborníci, včetně psychologů, kteří by věděli, jak lidem problém vysvětlit. Vláda jednala chaoticky, vydala rozhodnutí, vzápětí ho dementovala, nové pak přišlo v momentě, kdy už se zcela míjelo účinkem. Lidé přestali brát vládní informace vážně.
Co měl stát kromě vyvarování se těchto chyb udělat?
Hlavně srozumitelně komunikovat. To umělo třeba slovenské ministerstvo zdravotnictví, které k tomu používalo jednoduché infografiky, kde jasně vysvětlovalo, co to je vakcína a jak funguje.
Nabízeli jste své služby státu?
Nabízeli, snažíme se naše infografiky a další materiály dostat ke státním úředníkům. Ale jsme příliš malí hráči, abychom mohli pohnout celou společností. Kolegové z Fakulty sociálních věd nabízeli svou kampaň na očkování ve výběrovém řízení, ze kterého nakonec vyšla kampaň Tečka.
Jaké jsou vaše nejnovější osvětové aktivity stran očkování proti koronaviru?
Pořádali jsme teď seminář pro novináře, kde jsme ukazovali, jak je dobré k tématu přistupovat, protože se ukazuje, že i média přispívají k dezinformacím. Často například dávají slovo vědcům, kteří jsou odborníky na něco úplně jiného, nebo dokonce známým osobnostem, které nemají vůbec žádnou odbornost. Tito novináři by si přitom také nenechali operovat slepé střevo třeba od psychiatra.
A co sociální sítě? Mnozí uživatelé nerozlišují facebookový post občana bez odborného vzdělání od seriózního zpravodajství.
Sociální sítě v tom znamenají velký problém. Hlavně to, jak jsou minimálně regulované a jak na nich vítězí byznys nad společenskou odpovědností.
Jak se jako medici díváte na novou "brutální" očkovací kampaň státu s fotkami covidových pacientů ve vážném stavu, umírajících, či dokonce zemřelých? Jde podle vás o vhodnou a účinnou strategii?
Domnívám se, že v tuto chvíli nejde o vhodnou cestu. Jedná se o opačný extrém. Kampaň Tečka byla příliš optimistická a selhávala na informační hloubce. Tvrdila, že když se naočkujeme, všechno bude dobré. Vakcína není samospásné řešení, musí být provázena dalšími věcmi. Mnozí lidé proto dnes vnímají to slovo Tečka jako pokrytectví, protože pandemie pokračuje.
O současné kampani si myslím, že ti, koho by mohla přesvědčit, jsou už dávno očkovaní. Nepřijde mi dobrá ani negativní motivace. Podobná byla kampaň proti kouření na krabičkách cigaret - funguje spíše tak, že lidi jednorázově vyděsí a pak už se ji snaží vytěsnit. Lépe účinkuje kampaň pozitivní, třeba to, že lidé budou moct do hospody nebo do kina.
Co říkáte tomu, jak se odpírači očkování ohánějí svou svobodou?
Je to úplně stejný princip jako třeba zákaz alkoholu za volantem. Také je to omezuje a také je to nařízení užitečné pro ně i pro okolí. A nikdo si na ně moc nestěžuje.
Souhlasíte s novým trendem mobilního očkování, kdy lidé nevyrážejí do vzdálených center, ale očkovací týmy vyjíždí za nimi do zapadlých obcí? Nemělo to přijít už dávno?
Ano, tato věc měla fungovat jako jedna z prvních. Pokud jsme chtěli, aby se lidé očkovali, cestu k očkování jsme měli co nejvíce zjednodušit. Největší problém to znamená u seniorů, kteří mohli být už dávno proočkovaní, kdyby je očkovali jejich praktičtí lékaři nebo za nimi přijely mobilní jednotky. Ty měly být iniciativou státu, ne dobrovolníků. Fronty ukazují, že zájem by byl, nabídka ale neodpovídala poptávce.
Reportérům Aktuálně.cz lidé ve frontě na očkování říkali, že už nechtějí platit za testy a chtějí volně chodit do hospody či za zábavou. To, že by nechtěli nakazit sebe či své okolí, většinou nezmiňovali. Není to trochu deprimující?
Ideální to není. Motivace by měla vycházet hlavně ze zdraví. Jde opět o nedostatečnou zdravotní gramotnost. Na druhou stranu, i špatná motivace je lepší než žádná. Jsem hlavně rád, že se jdou očkovat, takže účel světí prostředky.
Od očkování také řadu lidí odrazují aktuální čísla z nemocnic, kde leží i očkovaní…
Když lidé vidí, že na jednotce intenzivní péče končí třeba dvě třetiny neočkovaných a třetina očkovaných, říkají si, že vakcíny moc nefungují. Neuvědomí si ale, že vzhledem k počtu lidí v obou skupinách skončí v nemocnici třeba každý druhý neočkovaný, který onemocní, zatímco u očkovaných je to třeba každý dvacátý.
Další vlna nákazy teď v Česku zrychluje. Co by se podle vás mělo dělat?
Možná za to trochu může i kampaň Tečka. Lidem vsugerovala, že když se očkují, všechno se vyřeší a oni už nemusí nic jiného dělat. Lidé přestali být zodpovědní a důslední například v nošení respirátorů ve vnitřních prostorách. Nadějí je teď třetí dávka vakcíny. A do budoucna by bylo dobré spojit každoroční přeočkování chřipky a koronaviru. Hlavně je důležité lidem vysvětlit, že očkování je ochrání před vážným průběhem choroby. A také, že snižuje jejich nakažlivost. Máme ještě hodně práce.