Za každým ze tří členů teenagerského týmu, který "dezinformační antivir" vytvořil, stojí příběh, který ukazuje, že prorazit do světa jde již v útlém věku a klidně i ze zapadlejších koutů Česka.
Když bylo Matyáši Boháčkovi čtrnáct let, dočetl se o průzkumu, který ukazoval, jak středoškoláci neumí poznat dezinformace. Student pražského Gymnázia Jana Keplera proto vyvinul aplikaci Newskit, která shromažďuje jen zprávy z důvěryhodných zdrojů. Umělá inteligence se navíc postará o to, aby zjistila čtenářovy zájmy a podle toho mu texty nabízela. Aplikaci se mu podařilo dostat na AppStore, kde si ji může jakýkoliv uživatel stáhnout na své zařízení značky Apple, a vyhrál s ní několik cen.
Nyní mu je sedmnáct let a podílí se na vývoji umělé inteligence v soukromých firmách i na Západočeské univerzitě v Plzni. "Na vysokou školu bych chtěl do Ameriky. Mým snem je Stanford University v Kalifornii, ale uvidíme," plánuje.
Druhý člen týmu, Michal Bravanský, zase vyvinul agregátor zpráv Měj přehled. Umělou inteligenci naučil načítat zprávy ze čtyř zpravodajských webů, vytvářet mezi nimi asociace a vytahovat ze stovek textů jen ta nejdůležitější témata a ty pak ve stručnosti publikovat na sociálních sítích. Tyto účty umělé inteligence mají na Facebooku, Twitteru či Instagramu kolem dvou tisíc sledujících.
I on se svým počinem uspěl v několika soutěžích a plánuje studium na prestižní světové univerzitě. Hlásí se na Oxford, University College London a Imperial. "Tak uvidím, co vyjde," říká letošní maturant z Gymnázia Bílovec. "Škola je ke mně vstřícná a podporuje mě v mých aktivitách. Takže pak už stačí mít drive a jde to," odpovídá na dotaz, jak těžké je dostat se do světa ze slezského maloměsta.
Poslední z trojice, dnes devatenáctiletý Filip Trhlík, už coby teenager vedl robotický tým, s kamarádem vyvíjel samoodbavovací chytré schránky pro výdej balíčků Boxee, dokonce uspěl v konkurzu prestižní americké Stanford University a učil v jejich on-line kurzech programování. Má za sebou také několikaletou spolupráci s Microsoftem.
Loni maturoval na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově, nyní je posluchačem prvního ročníku prestižní University College London. Chtěl studovat umělou inteligenci a právě tato univerzita patří v oboru ke světové špičce. "Splnil se mi sen. Mezi mé profesory patří třeba Mark Handley, autor technologie v pozadí videohovorů na Skypu či Zoomu," neskrývá nadšení.
Tři z dvacet pod dvacet
Filip, Michal a Matyáš se spolu poprvé viděli v loňském srpnu na focení pro časopis Euro, který je vybral do skupiny nejtalentovanějších náctiletých v Česku Dvacet pod dvacet. Pak se setkali na dvoudenním soustředění pětadvaceti finalistů soutěže Středoškolák roku. Každý z nich měl přednášku o umělé inteligenci a každý na to šel odjinud.
Dali se dohromady a od té doby spolupracují v týmu Verifee. Zjistili, že je trápí jedno společné téma: český veřejný prostor, který je extrémně vystavovaný dezinformační válce. A tak se rozhodli bojovat společnými silami.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Na začátku tohoto roku vytvořili tým pro soutěž ve vývoji umělé inteligence Robothon. A vzhledem k jejich zájmům se rozhodli zpracovat téma "umělá inteligence řeší fake news". Během 24 hodin, po které soutěž probíhá, vymysleli, jak by vše mohlo fungovat, a odevzdali základní technické zpracování. Se svým projektem nakonec celé klání vyhráli, za což obdrželi i cenu ministerstva průmyslu.
Jejich myšlenka zaujala i Centrum pro umělou inteligenci O2 Dataclair, které jim nabídlo technickou i finanční podporu, aby se mladíci mohli naplno věnovat výzkumu a vývoji. Na projektu spolupracují také s Univerzitou Karlovou a Národním ústavem pro duševní zdraví. "Od všech vědců a profesorů, s nimiž aplikaci konzultujeme, máme pozitivní zpětnou vazbu, že tudy skutečně vede cesta," říká Matyáš Boháček.
Spolupráci s psychiatry vysvětlují tím, že se snaží zjistit, jak lidé reagují, když se jim jejich model světa snaží někdo vyvrátit. A také jaký existuje nejefektivnější způsob, jak jim vysvětlit, že není pravda něco, o čem jsou z hloubi duše přesvědčeni. To už se totiž pohybují v oblasti chorobných bludů, tedy utkvělých představ o skutečnosti.
Práce tady v Česku mají víc než dost. "Zdejší dezinformační scéna je extrémně silná, mnohem silnější než na většině míst v Evropě. Obecně ve střední a východní Evropě probíhá velmi silná informační válka, takže tím nám naše práce přijde ještě smysluplnější," míní Filip.
Pozor, skóre důvěryhodnosti je jen 12 procent
Již dneska umí jejich chystaná aplikace Verifee během pár vteřin vyhodnotit důvěryhodnost zprávy na škále nula až sto, vypočítat její rating a zmínit největší nedostatky. Orientovat se jde i jen podle barev semaforu: zelená označuje věrohodnou zprávu, oranžová částečně problematický a červená naprosto nedůvěryhodný text.
Matyáš, Filip a Michal umělou inteligenci postupně učí odhalit třeba takzvanou "hate speech", tedy projev nenávisti či podněcování k nenávisti, "clickbait", tedy návnadu na kliknutí, senzacechtivost a stereotypizaci. Čím více jsou v textu tyto jevy zastoupeny, tím je článek méně důvěryhodný.
Cílem je vytvořit něco na bázi antiviru. "Podobně jako antivirus člověka upozorní, že daný program nebo soubor je škodlivý, upozorní aplikace Verifee, že dotyčný text je například manipulativní," vysvětluje Michal.
"Takže i když si člověk článek přečte, podvědomě už by mu neměl přikládat takový význam a bude k němu kritičtější," vysvětluje Michal. Kompletně hotovou aplikaci plánují spustit v polovině příštího roku. Měla by fungovat na všech prohlížečích v mobilu i na počítači.
Pomoci umíme jen těm, co jsou ještě napojeni na realitu
Studenti chtějí kultivovat nejen čtenářskou obec, ale i práci novinářů. Bude-li jejich počínání pod takovouto okamžitou a důkladnou kontrolou, mladí vývojáři věří, že se ti seriózní budou snažit vyvarovat záměrných manipulativních, zavádějících či příliš emotivních sdělení. Jak vysvětlují, cílem je čistší informační "ekosystém", v němž se bude lépe dařit uživatelům i publicistům, tudíž na programu s žurnalisty aktivně spolupracují.
Vědí, že s tvrdým jádrem příznivců dezinformačních kanálů nepohnou, cílí ale na velkou "šedou zónu". "Skalní přívrženci, kteří zamítli skutečný model světa a domnívají se, že všechno funguje úplně jinak, než je jim předkládáno, zřejmě zamítnou i nás. Ale tuto malou bublinu chceme odstřihnout od značného množství lidí, kteří váhají," popisuje Filip.
Jejich nástroj má pro tyto uživatele sloužit jako blikající červená kontrolka, aby dezinformaci nepřijali. "Aplikace bohužel neumí pracovat s těmi, kteří už nejsou napojení na realitu," dodává Filip.
Tuší, že mohou být některými označováni za cenzory či vykladače pravdy, ale upozorňují, že neříkají, co je a není pravda, nehodnotí totiž obsah, ale formu - tedy zda je zpráva napsána důvěryhodným způsobem. "Nezakazujeme číst lidem dezinformační článek, jen je upozorníme, že se je někdo snaží napálit. Funguje to na principu 'ber, nebo nech být'," vysvětluje Matyáš.
"Každý člověk má právo žít v pravdivém prostředí. Chceme, aby pravda neprohrála, přestože tu jsou silné snahy ji rozmělnit a relativizovat desítkami výkladů. Nechceme tu postfaktickou dobu," uzavírá Michal.
