Jak reagujete na verdikt Ústavního soudu?
Je to samozřejmě vynikající zpráva. Bylo to krásné probuzení. Bojovali jsme o to pět let. Je to takový hřejivý pocit, že i Česká republika nechce být pozadu a chce být součástí Evropy a celého civilizovaného světa. Je také dobré vědět, že Česká republika stojí za všemi svými občany, i za menšinami. Že nediskriminuje. Myslím, že je to dnes dobrý den pro nás, ale i pro celou Českou republiku.
Soud dnes rozhodoval o případu jen jednoho z vašich dětí, je to tak?
Jde o mého syna, ten je mladší. Když jsme před pěti roky žádali o občanství mé dcery, tak se tenkrát žádalo přes matriku. Matrika rozhodnutí neustále zdržovala, protože nevěděla, jak má rozhodnout. V době, kdy jsme žádali o občanství mého syna, se zákon změnil a žádosti se začaly podávat přes soud. Obecní soud to zamítl, došlo to až k Nejvyššímu soudu, a teď Ústavní soud rozhodl v náš prospěch.
Dá se tedy očekávat, že by dnešní verdikt mohl pohnout i s případem vaší dcery.
Určitě. Bylo by docela divné, kdyby jedno moje dítě dostalo rodný list se zapsanými oběma rodiči a druhé ne. Nechápu, jaký by k tomu musel být důvod. Jde o to, že minulý rok Nejvyšší soud České republiky dal synovi české občanství s tím, že tam napsal jen mě jako otce. Mého manžela úplně ignoroval. Kolonku druhého rodiče vyškrtl.
Dnešní vítězství spočívá v tom, že soud uznal oficiální rodný list z Kalifornie a na základě něj i do českého rodného listu napíšou oba rodiče. Je to obrovský krok dopředu. Samozřejmě že to neřeší všechny problémy gayů v České republice co se týče osvojení a adoptování dětí, ale je to něco, o co jsme bojovali.
Jaké komplikace vám při návštěvách Česka způsobovalo to, že vaše děti tady mají právně jen jednoho rodiče?
My jsme se naštěstí zatím s žádnými komplikacemi nepotýkali, ale třeba dneska odlétáme do Čech. Kdybych já pak musel odletět zpátky do Spojených států kvůli práci, manžel by dál v Čechách zůstal s našimi dětmi na dovolené, něco by se jim stalo a musely by do nemocnice, tak v tom momentě na děti nemá z právního pohledu absolutně žádný nárok.
Když má syn dnes české občanství a má zapsaného jako otce jenom mě, manželovi by dítě mohli klidně odebrat, protože by neměl jak prokázat, že je jeho. Kdyby syn musel do nemocnice a manžel by se na něj chtěl jít podívat, tak by ho k němu ani nepustili. Kdybychom se rozhodli jít bydlet zpátky do České republiky, tak můj manžel, protože je z Evropské unie, by tam žít mohl, ale nemohl by ani jít pro dítě do školky. Kdyby se manželovi něco stalo, tak by po něm moje dítě nemohlo ani dědit.
Když jste děti plánovali, věděli jste, jak velký by s tím v Česku mohl být právní problém?
To jsme samozřejmě věděli, protože jsme si původně mysleli, že bychom našli náhradní matku v České republice a celý proces uskutečnili tam. Ale narazili jsme na problémy se zákony.
Podle mě je vcelku hloupé, že když naše náhradní matka byla vdaná, její manžel by podle zákona byl automaticky zapsán do rodného listu, i když by nebyl biologickým otcem toho dítěte. To byla první alarmující věc, na kterou jsme přišli, a tím pádem jsme se rozhodli vůbec to v Čechách nepodnikat. Věděli jsme, že kdybychom dítě chtěli adoptovat od náhradní matky a jejího manžela, před pěti šesti lety by to pro gay pár nebo i mě jako jednotlivce nebylo až tak jednoduché.
Takže se dá říct, že i kvůli tomu, jak jsou v Česku nastavené zákony, jste se rozhodli přesídlit do Ameriky a všechno absolvovat tam?
To ne. Já v Americe bydlím od svých 21 let. Po nějakých šesti sedmi letech jsem tu potkal Rasmuse, mého manžela, který je z Dánska. Po osmi letech spolu jsme se rozhodli, že začneme budovat rodinu, protože to tady zákony umožňovaly. My jsme se nikdy nechtěli vracet do Čech zakládat rodinu tam, ale uvažovali jsme, jestli by tam nešlo najít náhradní matku. Z finančních důvodů.
Dnešní verdikt se vztahuje jen na případy, jako je ten váš, kdy už jsou oba partneři uznáni rodiči v jiném státě. Ale na české páry to zatím žádný dopad nemá. Nemyslíte si, že by čeští homosexuálové teď mohli odcházet do zahraničí a zakládat rodinu tam s vědomím, že pak v Česku na základě vašeho případu budou moci dětem do rodného listu nechat zapsat oba rodiče?
Nemůžu komentovat, jak by to jiní lidé chtěli dělat. Ale jak jsem říkal, je to jeden krok dopředu, neřeší to všechny problémy gayů, kteří chtějí mít děti. Toto rozhodnutí se bude vztahovat na páry, které jsou v podobné situaci jako my.
Jak reagujete na to, že české děti ze stejnopohlavních rodin mají podle práva jen jednoho rodiče?
Já ty rodiče obdivuji, protože se vystavují obrovskému riziku. Mnohokrát jsem o tom mluvil se svými kamarády a jinými rodiči a docela nad tím kroutím hlavou. Kdyby se rodiči, který je oficiálně napsán v rodném listě, něco stalo, tak ten druhý na ty děti nemá žádná práva. Je alarmující a překvapující, že česká legislativa s tím nechce něco dělat. Vystavuje i děti obrovskému riziku. Kdyby si někdo prošel všechny případy, které by mohly nastat, pochopil by, že to dítě by třeba mohlo skončit v dětském domově. A kdo z toho bude profitovat? Společnost? To dítě? Nikdo.
Jak reagujete na hlasy některých kritiků, že tomuto riziku děti vystavují homosexuálové, když se je rozhodnou za současného právního stavu mít?
Proč já jako člověk z České republiky, který jsem gay, narodil jsem se tak a nevybral jsem si to, bych měl mít jiná práva než můj heterosexuální soused? Když se on rozhodl mít děti, já jsem se ho také neptal proč. Já jsem se takhle narodil a mám za to být potrestán? Proč?
Můžete jako Čech, který žije dlouhou dobu v USA, porovnat přístup úřadů i veřejnosti v obou zemích k homosexuálním párům, které spolu vychovávají děti?
Těmi samými problémy, kterými teď prochází Česká republika, Kalifornie a celá Amerika procházely před nějakými deseti dvaceti lety. Jde o strach z neznáma. Když o něčem něco nevíme nebo jsme to nezažili, neznáme nikoho, kdo je gay, jen o tom něco slyšíme, tak bohužel lidská reakce je ve většině případů negativní. Ale v momentě, kdy se se situací ztotožníte nebo znáte nějakého gaye, uvědomíte si, že je to váš bratranec, synovec, kamarád ze školy, přítel, kdokoli, tak se váš názor změní.
V České republice se o takových problémech dost nemluvilo, v posledních letech se s tím začíná. Tím pádem se s tím lidé seznamují, diskutují o tom a mění svoje názory. Myslím si, že to je důležité. Je to i o vzdělání, protože s ignorancí se těžko bojuje.
Vím, že máte malé děti, ale už jste jim nějak vysvětlovali, že vaše rodinná situace je jiná než situace většinových rodin?
Naše děti jsou opravdu malé. Heterosexuály často zajímá, jestli se děti neptají, kde mají maminku. Ale víte co? Těm dětem je to úplně jedno, vědí, že mají doma lásku, dva rodiče, kteří je milují a ony milují je. Že mají zázemí a je o ně postaráno. Ani jedno z našich dětí ještě nepřišlo a neptalo se, proč nemá mámu. Chodí do školky, mají tam kamarády, setkáváme se tam s heterosexuálními rodiči, takže vědí, že jiné děti mají mámu a tátu, ale jim to ani nepřijde. Proč by taky? Pro ně je normální ten život, jaký mají. Nic jim neschází.
