Podle výzkumů je v Česku každoročně spácháno přibližně 12 tisíc znásilnění. Policie však každoročně obdrží pouze kolem 600 hlášených případů, tedy přibližně pět procent z celkového počtu. Pro lepší představu: každý den je v Česku znásilněno průměrně čtyřiatřicet lidí, policie se však dozví jen o jednom, maximálně o dvou případech. Znásilnění pak podle spolku Konsent zažije každá desátá žena v Česku a každý třicátý muž.
Trestní zákoník v Česku nedefinuje znásilnění souhlasem, ale donucením, pohrůžkami či zneužitím bezbrannosti. Podle organizací na podporu lidských práv a žen je to právě jeden z důvodů, proč se v mnoha případech oběti obávají podobné incidenty řešit, a ty pak zůstávají neohlášené. V potaz se totiž zpravidla berou jen případy s jednoznačným násilím.
"Definice znásilnění v Česku v současnosti tvrdí, že je to akt, ke kterému musí být využito psychické nebo fyzické násilí nebo zneužita bezbrannost. To však nepokrývá většinu případů. Pachatel nemusí využít násilí nebo pohrůžky, ono stačí, že se oběti bojí a nemohou se bránit," vysvětluje ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová.
Právní definici založenou na souhlasu má v současnosti již třináct evropských států, o stejnou věc už v Česku rok usiluje kampaň Chce to souhlas.
Aby nová definice znásilnění pokrývala i případy, kdy oběť takzvaně zamrzne (ztuhne například ze strachu), je jednou z priorit tuzemských lidskoprávních organizací. "Až sedmdesát procent znásilnění se stane tak, že oběť nesouhlas dovede vyjádřit verbálně, ale pak fyzicky zamrzne a nedokáže se bránit, je to přirozená reakce organismu," vysvětluje Irena Hůlová z organizace Amnesty International.
Podle Hůlové téma nápravy definice znásilnění v minulém roce dost rezonovalo jak na půdě parlamentu, tak ve veřejné diskusi. V loňském roce se začalo o tom, jak znásilnění trestat, diskutovat hlavně v souvislosti s kauzou tehdejšího poslance TOP 09 Dominika Feriho, kterého několik žen obvinilo ze sexuálního násilí. Část poslanců se tenkrát vyslovovala pro zpřísnění trestů za znásilnění.
"Jsme velice rádi, že za tak krátkou dobu existence naší kampaně už většina politických stran vyjádřila podporu pro nápravu definice znásilnění. Nyní je však nezbytné, aby politici a političky přetavili své sliby do konkrétních činů," apeluje Hůlová.
V úterý se tak k příležitosti výročí kampaně Chce to souhlas před Poslaneckou sněmovnou sešli zástupci organizací Amnesty International a Konsent, aby představitelům vládní koalice připomněli, co před volbami slíbili. Na Malostranské náměstí přišla událost podpořit poslankyně Klára Kocmanová (Piráti) nebo i místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová (Piráti).
"Za Piráty je to jednoznačná věc. Pro nás je naprostou prioritou, aby došlo ke změnám a zároveň i k větší osvětě, která je velmi důležitá. Nejde totiž jen o to, jak vypadají zákony, ale aby se rozšířilo i povědomí o problému. Tak jako člověk druhému nenutí čaj, když ho nechce, tak se nenutí ani jiné věci. Jsou situace, kdy je přemlouvání přes čáru," říká Richterová.
V Poslanecké sněmovně byl založen parlamentní podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Podle Hůlové bude právě ten klíčový pro představení nové definice znásilnění.
V rozhovoru pro server Novinky.cz to před čtyřmi dny potvrdil i poslanec a člen podvýboru Michal Zuna (TOP 09), podle kterého se vedle tématu znásilnění bude odborná skupina věnovat i odpovídajícím trestům za násilí nebo zavedením Istanbulské úmluvy. Konkrétní návrhy zákonů poslanci plánují předložit na podzim.
Rozpaky kolem Istanbulské úmluvy
Právě Istanbulská úmluva je podle zástupkyň lidskoprávních organizací příležitostí k tomu, jak domácí a sexuální násilí řešit v dlouhodobém měřítku. Česko ji podepsalo už v roce 2016 za vlády ČSSD, ANO a lidovců, dosud ji ale neratifikovalo. Dokument Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí odsuzuje znásilnění jako jeden z mnoha zločinů na ženách. Státy se zavazují k uzákonění opatření proti násilnému jednání, k prevenci, ale také k vyčlenění financí na pomoc obětem násilí a na práci s pachateli.
A ačkoli se vláda Petra Fialy (ODS) v programovém prohlášení zavázala, že zajistí obětem sexuálního a domácího násilí lepší ochranu, hned v začátcích požádala o odklad projednávání úmluvy do ledna 2023, čímž vyvolala rozporuplné reakce v odborné sféře. "První krok vlády je roční odklad jednání o tématu. Je to signál, že jsme společnost, která se jednoznačně proti násilí na ženách nestaví," kritizuje rozhodnutí vlády šéfka organizace proFem Jitka Poláková.
Premiér Fiala to pak v pondělí v rozhovoru pro Deník N odůvodnil tím, že se teď v dolní komoře stejně nedaří nic prosadit. "Istanbulská úmluva by se stala obrovským střetem a zablokovala by sněmovnu na několik týdnů. A měla by k tomu proběhnout ještě nějaká debata. Dříve či později se k tomu ale dostaneme," vysvětlil premiér.
Když spolky v říjnu oslovily kandidující politické strany, ke změně definice znásilnění se přihlásily čtyři z dnešních pěti vládních stran, právě Fialova ODS chyběla. "Podvýbor pro domácí a sexuální násilí se sice ještě nesešel, ale mluvila jsem s členkami a členy podvýboru a věřím, že změnu zákona podpoří. Vesměs chceme stejnou věc, a to je změna definice. Proto věřím, že se to podaří," uzavírá poslankyně Klára Kocmanová (Piráti).
