Které z falešných recesistických profilů osobností známých v politice jsou nejpopulárnější?
Profilů, které se vydávají za politiky a parodují je, je celá řada. V českém prostředí si ale skutečně velkou komunitu sledujících vybudovaly jen dva: falešný kníže Karel Schwarzenberg, kterého na Twitteru sleduje 294 tisíc lidí, a falešný mluvčí Jiří Ovčáček, jehož facebooková stránka má 97 tisíc fanoušků. Ostatní parodické profily se jim co do velikosti komunity nemohou rovnat, mají maximálně jednotky tisíc sledujících.
Ondřej Vacek Tyleček
Ondřej Vacek Tyleček je marketér a odborník na komunikaci a sociální sítě. Spolumajitel a business director kreativní agentury Fairy Tailors. Tyleček vystudoval Arts Management na VŠE a hru na violoncello na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Proč se staly tak oblíbenými mezi lidmi?
Satira je přece ověřeným lékem na frustraci a my Češi, ale nejen my, jsme zvyklí reagovat na nepříjemné situace humorem. A protože si na sociální sítě chodíme především odpočinout a pobavit se, jsou pro satiru vhodným prostředím.
Kdy začaly parodující účty přibývat?
Twitterový účet falešného Karla Schwarzenberga existuje od roku 2011, facebooková stránka falešného Jiřího Ovčáčka byla založena 8. března 2013, tedy právě v den, kdy pan prezident Zeman nastoupil do prvního funkčního období. Tak jak v posledních deseti letech rostl počet uživatelů sociálních sítí, přirozeně přibývaly také nové parodické profily.
Lze vysledovat, že parodické profily byly často založeny v reakci na konkrétní kauzu. Příkladem nám může být hned řada facebookových stránek, které si dělají legraci z legendárního vystoupení pana poslance Roznera v předvolební debatě v České televizi. Protože se ale od té doby pan Rozner zdržuje mediálního vystupování, stránkám nakonec došla munice a žádná z nich již nepublikuje nový obsah. Stejně je na tom řada twitterových účtů, které parodovaly dnes již neaktivní politiky, jako jsou Bohuslav Sobotka nebo Jiří Paroubek.
Co je klíčem k úspěchu u recesistického profilu?
Totéž, co je klíčem k úspěchu jakékoli značky na sociálních sítích. Kvalitní obsah, relevance pro cílovou skupinu, pravidelnost a aktuálnost.
Co podle vás vypovídá o společnosti, že falešných profilů politiků přibývá? Může to být znak nespokojenosti se současnými politiky?
Netroufám si říci, zda parodických profilů přibývá, nebo ubývá, nemám k tomu žádná data. Ale ať už to je jakkoli, o společnosti to podle mne nijak nevypovídá. Společnost byla s politiky nespokojená odjakživa. Na absenci morální integrity politiků si stěžoval Sokrates a jistě nebyl první. Nevládne zde tedy nespokojenost se současnými politiky, spíš tisíce let stará frustrace z prohnilosti mocných. Sociální sítě nám jen daly platformu, na které můžeme reagovat.
Falešný Jiří Ovčáček má na Facebooku přes sto tisíc sledujících. Skutečný hradní mluvčí jich má necelou pětinu.
Když se řekne "diplomacie", obyčejný člověk si představí zachmuřené muže za stolem tvrdě vyjednávajících podmínky. Ve skutečnosti je to ale činnost, která nikdy nekončí. Svým partnerům musíte jemnými náznaky a promyšlenými činy dávat najevo svou inteligenci, prezentovat jim své dovednosti a především nic neslevit ze sebevědomého, nepodbízivého přístupu, který vašemu národu zaručí nejen místo na mezinárodním kolbišti, ale v důsledku třeba i investici v podobě nové čínské gumárny.
Zveřejnil(a) Jiří Ovčáček dne 05. November 2018
Pamatujete si, kdy někdo z politiků reagoval na falešný profil tak, jako by byl pravý?
Nedávno se řada politiků nechala nachytat falešným e-mailem s vánoční nabídkou zboží z japonského e-shopu, který na první pohled vypadal jako odeslaný z pracovního účtu pana poslance Tomia Okamury. Nejde sice přímo o reakci na falešný profil na sociální síti, ale princip je totožný.
Příjemcům připadalo pod vlivem konfirmačního zkreslení pravděpodobné, že pan Okamura takový e-mail odeslal, a spěchali publikovat screenshot e-mailu, aniž ověřili, zda nejde o podvod.
Tohle se může stát kdykoli, když konfirmační zkreslení, tedy přirozená tendence upřednostňovat informace, které podporují náš názor, a upozaďovat to, s čím nesouhlasíme, zvítězí nad mediální gramotností.
Jak si vysvětlujete úspěch profilu falešného Jiřího Ovčáčka, který za svou tvorbu nyní dostal i ocenění Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show?
Sešlo se zde vše potřebné. Výrazná osobnost skutečného mluvčího a svérázné vystupování pana prezidenta poskytují dostatek inspirace k dlouhodobé parodii. Výjimečně zábavným prvkem pak je, že často nelze snadno odlišit, zda je autorem prohlášení skutečný, nebo falešný mluvčí.
Objevily se podobné falešné recesistické profily politiků i v zahraničí? Jsou oblíbené/úspěšné?
Samozřejmě, Češi nejsou jediný národ se smyslem pro humor. Rozhodně mohu ke sledování na Twitteru doporučit britskou královnu (@Queen_UK), případně samotného Ježíše Krista (@Jesus_M_Christ).
Jaké nejznámější parodické účty vznikly letos?
Ohlas vzbudila facebooková stránka Pirátská pravda, která vznikla patrně jako součást kampaně před letošními komunálními volbami. Stránka parodovala komunikační témata Pirátské strany způsobem, který podle komentářů připadal odpůrcům pirátů natolik věrohodný, že stránku mnohdy považovali za oficiální pirátský komunikační kanál.
Stránka se jiným parodickým účtům vymykala tím, že soudě podle stylu komunikace patrně - ovšem nikoli nezbytně - šlo o profesionální práci na zakázku. Původní Pirátská pravda byla zrušena, na Facebooku ovšem najdeme stejnojmennou nástupnickou stránku, která v parodii pirátů pokračuje.
Které parodické účty jsou podle vás nejlepší a které nejraději sledujete?
Protože považuji za prospěšné co nejčastěji opouštět komnatu ozvěn, tedy svou sociální bublinu, ve které se přirozeně setkávám s lidmi podobného smýšlení, rád sleduji všechny účty, které v tomto rozhovoru zmiňuji. Falešný Jiří Ovčáček mě pobaví, ale díky Pirátské pravdě získám vhled do jiné demografické skupiny, což je pro mne cenné jak lidsky, tak z profesního hlediska. Je přirozenou vlastností algoritmů sociálních sítí, že nám distribuují obsah, se kterým souzníme. Pokud nechceme nabýt mylného dojmu, že všichni smýšlejí podobně jako my, musíme ze své sociální bubliny aktivně vystoupit.
