V Poslanecké sněmovně leží už tři roky novela, která by zrovnoprávnila svazky stejnopohlavních párů s heterosexuálními. Minulý týden prošla prvním čtením. Pomohlo by vám to nějak v běžném životě? A v čem?
Jakub: Hlavní jsou pro nás práva k naší dceři a uznání rodičovství. Právoplatným rodičem je totiž jenom jeden z nás. V případě, že chce ten druhý s Emou například k lékaři, potřebuje od toho biologického plnou moc. Další práva, která bychom úpravou získali, jsou pro nás proto spíše doplňky.
Norbert: Téma číslo jedna je pro nás rodičovství, a to registrované partnerství nepokrývá. Chtěli bychom, aby nás zákon považoval za rodiče oba, protože ve skutečném životě jimi jsme. Na rozdíl od iniciativy Jsme fér ale nemáme potřebu nazývat případnou instituci manželstvím. Máme vyšší záměr a tím je ochrana naší dcery. Nevadilo by nám proto ani rozšíření registrovaného partnerství. Na to, abychom věděli, co mezi námi je, nepotřebujeme název.
Je podle vás současnou legislativou komunita LGBTQ+ diskriminovaná?
Jakub: Tou určitě ano, minimálně v oblasti, o které jsme mluvili před chvílí, a to rodičovství. Z jiného pohledu, než co se legislativy týká, se ale osobně rozhodně diskriminovaný být necítím.
Norbert: Možná žijeme v nějaké bublině, ale zatím jsme se s diskriminací potýkat nemuseli. Nejspíš je to tím, že žijeme v Praze, kde se lidé s diverzitou více potkávají. Nemůžu proto zobecnit, že je celá Česká republika k LGBTQ+ komunitě přátelská. Předpokládám, že to tak ani není.
Vnímá v tomto společnost jinak lesbické a gay páry?
Norbert: Ano, lesby v tomhle mají trochu výhodu. Téměř vždy je totiž v páru jedna z žen biologickou matkou. Na lidi pak působí stereotyp, že dítě patří k matce, a snáze lesbické matky přijímají. Nemyslím si, že by se mělo tohle vnímání vyvrátit, je ale důležité poukázat na to, že občas chybí matka z různých důvodů i v heterosexuální rodině. Silné pouto proto může vzniknout také k otci. Pokud bude chtít a udělá pro to všechno, může matku zastoupit.
Jsou tedy podle vás ve výchově dětí homosexuální rodiny rovné těm heterosexuálním?
Norbert: Svým způsobem je ta otázka nefér. Je to stejné, jako bychom se ptali, zda si jsou rovné ženy. Existují nádherné, ale i destrukční heterosexuální rodiny, stejně jako ty homosexuální. Podle mě je třeba se nad tímhle vůbec nezamýšlet.
Jakub: Je to o lidech, ne o tom, jestli je někdo heterosexuál nebo gay. Když to řeknu s nadsázkou, neměly by se podle mě diskriminovat skupiny, ale měli by být posuzováni jednotlivci.
Norbert: Ještě to doplním. Psycholog Martin Zikmund v podcastu 13 hříchů rodičovství vysvětluje, že model heterosexuální rodiny se zpravidla skládá ze dvou přístupů k výchově. Takzvané "maminkování" a "tatínkování". Děti s matkou a otcem od každého dostávají rozdílné stimuly. Jeden z rodičů je něžnější a dítě při pádu na koleno polituje, druhý je naopak více přímý a řekne mu, ať vstane a nic si z toho nedělá. Neznamená to ale, že by obě role nedokázal zastat i jeden rodič bez ohledu na pohlaví, pokud bude dostatečně obezřetný.
Vidíte tedy role otce a matky spíše jako zažité stereotypy?
Jakub: Myslím si, že biologické pochody se objeví téměř u každého, kdo se o dítě začne starat a nemyslím si, že to má jinak žena a muž. Člověk má zmíněné role podle mě v sobě, nejde o pohlaví.
Norbert: Z praxe můžu potvrdit, co říká Jakub. Neuměl jsem si představit, že budu jako primárně pečující osoba k Emě vstávat třeba šestkrát za noc. Bál jsem se, že ji neuslyším a nevzbudím se. Hormonální změny ale zařídily, že jsem spal i nespal. V momentě, kdy se Ema pohnula, otevřel jsem oči a kontroloval, co se děje. Proto je to podle mě o tom, zda člověk chce, nebo nechce být rodičem na sto procent.
Ženské role vidí naše dcera okolo
Nechybí vašemu dítěti maminka?
Jakub: Věříme, že ne a že má vše, co potřebuje. Vždycky, když nám někdo tuhle otázku položí, ptáme se zpátky. Co přesně by jí žena měla do života dát a my to nedokážeme?
Norbert: Tahle otázka je stejně smutná, jako byste se zeptali maminky, kterou opustil muž, jak na tom teď bude její dítě. Že bez tatínka bude přece nejspíš chudák. A i to se děje. Pro mě je to ale stejný pohled.
Dítěti může v dětství chybět například kojení matkou nebo její chování a mimika, které jsou pro ni specifické.
Norbert: Kojení je podle mě jeden z nejhezčích aktů, který mezi sebou mohou dvě osoby mít, a proto bych to tvrzení ani vyvracet nechtěl. Otec tohle dítěti nikdy nedá. Kolikrát jsem k Emě vstával a říkal jsem si, že žena musí prožívat hrozně krásnou věc. Protože z vlastního těla miminko nakrmí. Myslím tím ale ten akt, protože výživa se dá dítěti doplnit. Na druhou stranu je potřeba se podívat na procento žen, které z různých důvodů nekojí. Nemyslím si, že vztah dítěte k rodiči vzniká pouze při kojení.
A pokud jde o mimiku?
Norbert: Je otázka, zda chceme kvalitu života a vztah s rodiči dítěte posuzovat podle stavu jeho mimických svalů, které nejsou nevyvinuté, jenom jiné. Ženské role navíc naše dcera uvidí okolo, nežijeme v bublině. Samozřejmě jsme řešili, jestli nebude Emě chybět někdo, kdo ji třeba naučí hrát si s panenkami. Ale ona se o ně zkrátka jednoho dne začala sama starat. Jsou věci, které v lidech prostě jsou.
Chybějící mužské či ženské role jsou jedním z hlavních sporných bodů diskuse o stejnopohlavním manželství. Jak si rozdělujete role při výchově dítěte vy?
Jakub: Protože chodím do práce, zastávám roli pracujícího tatínka. Norbert, protože je s Emou doma, je primární pečující osoba. Maminkou ho nenazýváme, i když si z něj občas dělám s nadsázkou trochu legraci.
Norbert: Když se nás někdo ptá, kdo je v našem vztahu matka a kdo otec, odpovídám, že jsme rovnocenní partneři. Když už bychom role ale rozdělit měli, aby to veřejnost pochopila, tak já zastávám ten něžnější přístup. S Emou se často tulím, dívám se s ní na pohádky, čtu jí knížky, hraju si s ní. A Jakub je ten, který přijde, postaví si s ní z kostek komín nebo se nahání po domě a oba u toho šíleně ječí.
Jakub: Neznamená to ale, že se s ní taky nepomazlím. Je to jen rozdílný přístup rodičovství, jak už jsme vysvětlovali.
Jak budete jednou dceři vysvětlovat, že se narodila do "menšinové" rodiny a nemá maminku?
Norbert: Řekneme jí, že existují různé rodiny. Některé mají otce i matku, jiné dvě maminky či tatínky, další jenom jednoho rodiče. Postupně jí budeme informace dávkovat, nejspíše ale po konzultaci s odborníkem. Samozřejmě se také budeme snažit, aby s tím Ema sama neměla problém. Pevně ale věříme, že se nám podaří přehodit na ni náš postoj k diskriminaci. Tedy, že se utlačovaní rozhodně necítíme.
Jakub: Přizpůsobíme to i tomu, jak bude okolní svět na stejnopohlavní páry nahlížet v danou chvíli. Věřím, že až půjde Ema do školy, budou reakce ostatních vypadat trochu jinak a třeba ani nebude co vysvětlovat. Sdílíme naše životy na Instagramu, kde nás sleduje relativně hodně lidí, a doposud jsme se s žádnou negativní reakcí nebo nenávistnými zprávami nesetkali.
Věděli jsme, do čeho jdeme
Na Instagram dáváte fotky Emy a sdílíte různé příhody z vašeho rodinného života. Proč ho veřejně sdílíte?
Jakub: Abychom dokázali, že jsme normální pár s dítětem a není na nás nic divného. Jsme rodina jako každá jiná.
Norbert: Instagram jsme měli nejdřív jen pro naše nejbližší. Ale pak jsme si řekli, proč? Neděláme nic zlého, Emu jsme neunesli, ani si ji nekoupili na černém trhu. Proč schovávat něco, za co jsme tak šťastní? Když chceme být rovnocenní s ostatními, proč se tak nechovat.
Co je pro vás tedy ideální rodina?
Norbert: Taková, kde si každý uvědomuje své role a nesnaží se je vzájemně nahrazovat. Podle mě je chyba, když se role rodičů až moc prolínají. Každý chce tomu druhému dokázat, že vše zvládne. Přitom víme, že máme různé silné a slabé stránky. Je dobré umět s nimi pracovat a říct si u partnera o pomoc, když ji potřebujeme. V rodině by navíc mělo být obrovské množství tolerance, respektu a klidu.
Za současných právních podmínek není pro stejnopohlavní páry nejsnazší dítě vychovávat, proč jste se pro něj přesto rozhodli?
Jakub: Protože touha založit rodinu, mít se o koho starat a předat kousek sebe někam dál byla silnější než strach ze současných podmínek. Věděli jsme, že jsou, jaké jsou, a přesto se rozhodli, že do toho půjdeme a budeme jim čelit. Možná jsme i trochu doufali, že se třeba časem zlepší.
Norbert: V tomhle se nejspíš neshodneme s některými jinými homosexuálními rodinami. Ty totiž vytváří velký tlak a chovají se, jako by legislativa mohla za jejich situaci. Tak to ale není. Poukazujeme proto na to, že by mohla být lepší, ale akceptujeme ji. Nemyslíme si, že je fér od zákonodárců chtít, aby zákony rychle změnili jen proto, že jsme se rozhodli mít rodinu. Je ale fér, aby byla jednou rovnoprávná s těmi heterosexuálními.
Takže současný stav nevnímáte tak, že by vám stát říkal, že nejste rovní?
Jakub: Tuhle problematiku vnímám jako strašně širokou. Zasahuje totiž do všech koutů české legislativy, a je proto třeba pečlivě promyslet, jaké bude mít dopady. Není rozumné vytvářet nátlak, protože se pod ním většinou dělají špatná rozhodnutí. Nakonec by dost možná vznikl nějaký právní polotovar, který by nepokryl ani nejzákladnější věci, které požadujeme.
Norbert: Pokud jste se ptala, zda máme pocit, že je náš vztah kvůli současné legislativě méně hodnotný, tak rozhodně ne. Myslím si, že by bylo zvláštní, kdybychom od státu potřebovali nálepku, že je náš vztah hodnotný. Přestaňme požadovat označení rovnoprávnosti a rovnoprávní buďme.
Iniciativa Jsme fér novelu prosazuje i s argumentem, že poslední legislativní úprava týkající se LGBTQ+ komunity bylo zavedení registrovaného partnerství v roce 2006. Novela o manželství pro všechny leží ve sněmovně tři roky.
Norbert: Z těch tří let bych určitě ubral rok kvůli koronavirové krizi. Nemyslím si, že by v té době bylo rozumné novelu řešit. Bylo potřeba postarat se hlavně o zdraví občanů. Nás současná podoba registrovaného partnerství na životě nijak neohrožuje. I když bych byl samozřejmě rád, kdyby se návrh projednal.
Jakub: Je těžké chtít po sněmovně, aby menšině věnovala stovky hodin, když musí zároveň fungovat pro celou společnost. Naposledy se místo hlasování prosadil na program sněmovny bod o otravě řeky Bečvy. Protože se mě netýká, přijde mi to jako podpásovka. Stejně by ale mohli křičet lidé, kteří kolem řeky žijí a pokládají projednání problémů za důležité. Nechci to prodlužování omlouvat, ale rozumím tomu, proč se novele tři roky nikdo nevěnoval.
Jakub Musil a Norbert Peticky
Dva tátové Jakub Musil a Norbert Peticky (36) sdílí svůj rodinný život na instagramovém účtu Ema má táty. Chtějí tím ukázat, že duhová rodina je stejná jako každá jiná. Registrované partnerství neuzavřeli ani po deseti letech, co jsou spolu, jelikož jim dle nich nedává dostatečná práva k dceři. Norbert je hlavní pečující osobou a zůstává s dvacetiměsíční Emou doma, zároveň řídí rodinný on-line podnik Emamataty.cz. Jakub pracuje jako manažer v bance. S dvěma psy bydlí za Prahou v malém domku.
