"Můžu říct, v čem jsem jiná. Asi ve vřelosti, mám daleko spontánnější vyjádření citu. Zatímco on je velmi rychlý v rozhodování o velkých věcech, já dokážu daleko rychleji než on rozhodovat o malých věcech," říká první dáma Livia Klausová v rozsáhlém rozhovoru s novinářkou Marcelou Pecháčkovou nazvaném Smutkem neobtěžuju, který právě vydalo Nakladatelství Lidové noviny.

V knize, ve které Livia Klausová otevírá soukromí prezidentského páru, se dozvíme, v čem prezidentovi první dáma radí, co si myslí o své roli, ale třeba i to, jaký má postoj k nevěře či kdo byl její první láska - přeci, jak sama píše, "Klaus", u kterého věděla hned, že je to ten pravý.

Na mladého Klause údajně skoro všechny holky letěly. Livii zaujal výřečností i tím, že se "vždycky oblékal trochu jinak než ostatní kluci" a byl "strašně akční". Ze soukromí prezidenta se dozvíme třeba také to, že na pivo chodil, ale jenom po basketbalu, že je netrpělivý nebo to, že "Klaus chválit neumí".

Klaus před revolucí? Velmi aktivní

Klausová se v rozhovoru mimo jiné vrací k době normalizace. O Klausových aktivitách v předrevolučním období říká: "Byl velmi aktivní. Zkoušel, co se všechno dá, kam až může. V Ekonomickém ústavu ČSAV založil Klub mladých ekonomů, vydávali bulletin, kam psali odborné texty, pořádali semináře, které už zacházely daleko za tehdy přípustnou míru a ducha Ekonomického ústavu. Na semináře chodila spousta lidí, protože byly veřejné. Samozřejmě tam chodili i tajní a říkali, že už to zarazí. Muž tam zval nejen disidenty, ale i ty, kteří byli za tehdejšího režimu ve funkcích."

Klausová pokračuje v líčení událostí listopadu 1989, nepopisuje však podrobně například okolnosti, jak se Václav Klaus dostal na post porevolučního ministra financí.

Otázky rozhovoru míří i na zaměstnání Klausové a třeba i na její členství v dozorčí radě. Klausová náznaky na možný střet zájmů odmítá. "Nikdy jsem nebyla v žádném představenstvu ani ve správní radě. Je pravda, že mě oslovili nejdříve lidé ze Spořitelny, abych šla do dozorčí rady, protože věděli, že jsem dělala mezinárodní finance. Pro mě to byla obrovská výzva a dělala jsem to ráda," říká Klausová, která zdůrazňuje, že šlo pouze o dozorčí orgán.

"Představa, že tam je kolonka, jak bude něco možné posunout, protože jsem Klausová, je scestná. Kolektivní orgán tohle nezmůže," říká.

V čem první dáma radí prezidentovi

Klausová popisuje také povinnosti spojené s její současnou rolí první dámy a svůj obyčejný pracovní den, kdy pročítá dopisy a údajně na všechny odpovídá: "Přijdu do kanceláře, s paní sekretářkou probereme program, který mě ten den čeká. V osm ráno si sednu za stůl a otevřu velké desky a dopisy. A čtu, což chvíli trvá. Dostanu třeba i takový pětistránkový dopis od tetičky z Orlických hor. Nebo jsem měla v ruce roztomilý dopis: 'Myslela jsem, že mi syn koupí hůl, takovou tu s černou rukojetí, ale nekoupil mi ji…' No, tak koupíme hůlku".

Livia Klausová v knize popisuje také setkání s dalšími prvními dámami. Na snímku manželka polského prezidenta Maria Kaczynská | Foto: Reuters

Dozvídáme se také, ve kterých záležitostech první dáma ovlivňuje rozhodování prezidenta. K otázce: "Poradíte svému muži: Pozor, tenhle člověk se mi nezdá?" první dáma říká: "Takhle ne, spíš řeknu: Tenhle člověk se mi zdá a bylo by dobře, aby u tebe pracoval. Tak to bylo například s panem kancléřem Weigelem - u něj jsem se nespletla. Je skvělé, že ho máme," říká.

Být prezidentkou? "To není práce pro ženu"

Klausová popisuje i svá setkání s dalšími prvními dámami. Dozvíme se, že Obamovi jsou z jejího pohledu srdeční lidé. Anebo to, že česká první dáma sice nemá úplně excelentní angličtinu, zato se však bez problému domluví rusky či francouzsky.

Zmiňuje také své předchůdkyně. O Olze Havlové tvrdí: "Myslím, že paní Olga dokonale zvolila způsob, jak naplnit roli první dámy. Vybrala si oblast, která pro ni byla přirozená, blízká. Musím říct, že jsem si paní Olgy vážila, i když jsme na spoustu věcí neměly stejný názor. Ale respektovaly jsme se," vysvětluje Livia Klausová.

Ke svému pohledu na roli první dámy říká: "Samozřejmě jsem si přečetla životopisy různých partnerek prezidentů, od Jacqueliny Kennedyové, paní Benešové… Ovšem stejně nejde téměř nic okopírovat. Žena prezidenta je především jeho ženou," myslí si.
Dodává, že na českou prezidentku by nekandidovala, protože prezidentem podle ní nemůže být jen tak kdokoliv a „není to práce pro ženu".

Livia Klausová:  Smutkem neobtěžuju. Rozhovor Marcely Pecháčkové. 184 stran. Vydalo Nakladatelství Lidové noviny,181 stran, Praha 2009.